V ČR máme tradici koncem dubna slavit jarní slunovrat tzv. "pálením čarodějnic", což v praxi znamená, že se lidé sejdou na veřejném prostředí, kde je připraveno velké ohniště s podobiznou čarodějnice vyrobenou z hořlavých materiálů a večer se vatra zapálí a lidé u toho zpívají a dost často hodně pijí :)
U schizofrenie se přibírá z těch léků, jelikož zavodňují a taky má člověk větší chuť k jídlu. Ale jinak si myslím, že to člověk co má schizofrenii nemusí nutně přibírat na váze, myslím si, že to je hodně individuální
Rozhodně to individuální je a ne všechny léky nabírání na váze podněcují. Tohle video byl spíš takový povzdech nad tím, s čím se také setkávám v diskuzi velice často. Váha je přeci jenom dost často "vidět" a spoustu lidí to trápí, proto jsem se rozhodl o tom něco říct. Každopádně díky za komentář :)
Zažila jsem to hodněkrát, ve větší či menší intenzitě, dokonce se to občas stále sem tam vrací. Z marihuany jsem měla minimálně jednou toxickou psychózu a několikrát panické ataky. Co se týče té paranoji, tak většinou v tom byl vždy aspoň kousek nadhledu, že jsem byla částečně schopná si uvědomit, že to, co prožívám nemusí být úplně pravda a že to možná další den uvidím zase vše jinak. Ale někdy je těžší se ovládnout, zvlášť, když přijdou záchvaty vzteku kvůli nějakým mým bludným domněnkám... Střídá se mi to taky i s úzkostí a depresemi, teď mám spíš častěji úzkosti. Pomáhá mi asi nejvíc mít kolem sebe lidi, kteří mě už dobře znají a berou mě takovou, jaká jsem. A zároveň se snažím o to mít dostatek času a klidu na sebereflexi, v čemž mi hodně pomáhala individuální terapie, kam mám v plánu se zase vrátit.
Děkuji za vyjádření, je pravda, že sebereflexe je nejlepší lék na to, že co se kolem nás děje nemusí být pravda, ale je těžké tomu v tu chvíli stoprocentně uvěřit, jelikož se mísí pravda s výplodem mysli a hlava v tom hledá nějakou rovnováhu, což ne vždy úplně jde... Terapie je skvělý podpůrný prostředek, sám bych si přál, aby v místě mého bydliště byla dostupnější :)
Se špiony jsem se v nemocnici setkal, jeden pacient co tam byl se mnou věřil, že ho sleduje CIA a vždy se schovával před okny, aby ho neviděli snipeři... Hodně ošklivé. Nadvesmíry si aleneumím představit, co konkrétně se ti s nimi pojí? Díky
Netušila jsem, že i toto ožehavé téma je společné pro schizofreniky. Ano i já to takto cítím a denně řeším problémy z toho vyplývající. Jak můj postoj k sexualitě obhájit proti většinovému názoru populace. Nechci akceptovat pro mě konzumní přístup , kde je tato pro mě krásná a téměř posvátná věc naprosto nepochopena a změněna na jakýsi nárok partnera a neposkytování této služby je odsuzováno . Ve svých úvahách docházím k pro mě zajímavým a jasným závěrům, které souvisí se svobodou, kterou mám v sobě zakotvenou asi v jiné podobě než je běžné. A tak si vlastně utvářím svůj život tak, aby vyhovoval mě , protože už vím, že všechny ty problémy které mě provázely byly proto, že jsem se snažila žít jako ostatní. Nechci tady moralizovat, ale jen se nechci přizpůsobovat. A přijímám i všechny negativní dopady mého rozhodnutí a není jich zrovna málo.😊
Upřímně si myslím, že tam myšlenky na nějaké problémy proběhly, ale rozhodně mě nenapadlo nic tak závažného, jako je schizofrenie. Určité obavy jistě proběhly i v průběhu tripu, kdy jsem se nejspíš nechal stáhnout do velmi špatného badtripu
V poslední době poslouchám pohádky a přemýšlím o fenoménu český honza. Byl to asi kluk co v životě svých rodičů neviděl žádný smysl a i rodiče ač ho jistě měli rádi museli uznat, že je nepoužitelný pro ně i pro komunitu ve které žili. A tak ho prostě poslali do světa. To je přésně ono, vzdali veškeré snahy o přizpůsobení. Prostě člověk není nemocný, ale jen nepatří tam, kde se právě nachází . Tak to je přece jasné, že cesta je ta správná volba.
Ahoj, klidně si fetuj, když se ti chce, pokud z toho nemáš výčitky. Až ty výčitky budou dostatečně velký, tak je dost možný, že prostě přestanes prirozene. Dokonce bych řekl, fetuj co nejvíc, ať se ty velké výčitky dostaví co nejrychleji. Jestli se ti zdá, že píšu hovna, tak potom je píšu. Jestli se ti to zdá celkem věcny, pak mi to dělá radost. Ať se daří.
Myslím, že radši ve fetování pokračovatr nebudu, výčitek už proběhlo spousta a myslím si, že víc to pokoušet nemá moc smysl... Ale ve výsledku kdo ví, možná ještě nějaké etapy proběhnou
Já jsem člověk, co se ke schizofrenií prohulil. Velice podobný scénář jako ty, hulil jsem tak dlouho, až jsem byl úplně paranoidní. 9 z 10 zhulení už byli negativní stavy, přesto jsem hulil jako idiot dál. Pak jsem krom véčné paranoi zažil i jednu velkou schizofrenickou ataku. Zahulil jsem si a definitivně mi přeskočilo. Měl jsem pocit, že mě ovládnul ďábel, díval jsem se do zrcadla a nepoznával se a dalších asi 5 hodin všelijakých stavů. Potom , co to přešlo jsem trošku ubral, přesto jsem hulil jako idiot ještě dál, než teď to budou třeba cca 3-4 roky, co jsem s trávou úplně přestal a moje psychika je od té doby čím dál stabilnější. Byl jsem vždycky spirituálně založený člověk a přečetl hodně filozofických a psychologických knih. Schizofrenií jsem zažil jenom zlehka velkou ataku, ale když se nad tím obdobím zamyslím, tak jsem byl vlastně pořád v určitém bludu. Měl jsem bordel mezi tím, co si myslím, co si představuji, co je realita. Moje chování bylo divné, měl jsem vztahy mezi lidma. PODLE MÉHO NÁZORU není rozdíl mezi schizofrenním a zdravým člověkem. Myslím si, že to jak zdravý a schizofrenní člověk vnímá a zpracovává realitu je stejné, problém je v té následné interpretaci. Kde si myslím, že je problém, tak vysvětlím na příkladu. Člověk je tvor společenský a my jako lidi vytváříme určitý sytém, dalo by se říct matrix, kulturu, která nám určuje spoustu věcí. My máme velkou míru svobody a můžeme i spoustu věcí interpretovat po svém, ale někde hluboko se furt držíme určitého vzorce. Například Erich Berne ve své knížce Jak si hrajeme ukazuje příklad dvou kolegů na pracovišti v korporátu. Oba k sobě žádné velké sympatie nechovají, nechtějí rozvíjet svůj kolegiální vztah, ale zároveň chtějí být slušní, tak si každý den v kuchyňce mezi sebou prohodí dvě zdvořilostní věty. Zajímavá věc se stane, pokud jeden z nich například onemocní a týden nepřijde do práce, co se stane až se potkají znovu? Neřeknou si pouze dvě věty, ale tentokrát si jich řeknou deset, protože podvědomě je u nich nastaven vzorec, že si tu konverzaci dluží z minula. Nebo podobný příklad, určitě se vám někdy stalo, že jste se už dlouho neviděli se svým kamarádem. Zavoláte mu a on vám řekne, zrovna jsem ti chtěl volat. To není náhoda, protože ve vašem mezilidském vztahu je nastavený vzorec a pokud váš vztah vnímáte stejně, tak ve stejnou chvíli se ve vás zrodí pocit, že teď je ta chvíle znovu oživit váš vztah. Jak s tím souvisí marihuana? Podle mě marihuana má tu moc vás z tohoto matrixu vykopnout. Najednou jste zhulený a máte pocit, že jste pochopili svět. Najednou si uvědomíte, že můžete reagovat jinak, že se můžete cítit třeba tak jak se nastavíte, máte pocit že jste přišli na podstatu života a ovládnete svět. Což třeba někde na párty, kde jsou všichni opilý jde a funguje to. Problém ale asi nastává, když chcete hulit 24hodin denně a zároveň být součástí systému, který vy si ale začnete interpretovat jinak, nebo se v něm začnete cítit jinak. Začnete být pro okolí třeba nevyzpytatelný. Místo aby se ve vás probudil pocit, že jste se dlouho neviděli s kamarádem a máte mu zavolat, tak jste zhulený a děláte něco jiného. O kamaráda tímto přijdete. Postupně jak se začínáte odtrhávat od systému, začnete třeba hulit doma sám, začnete se bát lidí okolo sebe,... Začnete mít méně a méně lidí s kterýma byste mluvili a vlastně intepretovali a redefinovali ten svět společně, začnete si ho designovat ve své hlavě, až to člověka nakonec sejme. Takto to podle mě probíhalo u mě.
Upřímně závislost na trávě mi taky dělala velké obtíže a i po velmi emotivních atakách jsem k ní vždy našel cestu zpět, takže rozumím... Je to zákeřná věc
Zdravím, z trávy jsem měl něco podobného. Podle doktorky to byla toxická psychóza, ale nikdy to nepřešlo do nějaké nemoci, jelikož jsem se vždy držel v realitě, která mi dávala smysl a nenechal jsem se nikdy ovlivnit hlavou. Za mě je tohle je věc, díky které jsem se nezbláznil, jelikož jsem měl pořád toho zdravého ducha a svůj zdravej rozum. Z toho usuzuji, že jsem schyzofrenii neměl a snad nepříjde, jelikož prášky mám v krajních případech a snažím se cvičit, meditovat, pracovat a otužovat, zkrátka dělat vše pro svoji psychiku. Spíš podobné stavy vznikly z nějaké deprese a dlouhé nespokojenosti ze života a jsem rád, že z velké části ustoupily. Na drogy a psychedelika nemám odvahu a tak se snažím dostávat do přítomného okamžiku procházkou v přírodě, dýcháním, atd. Tato nemoc je dle mého názoru způsobena velice rozvráceným dopaminovým receptorem, který člověk nenahradí včas a propuknou nepříjemné věci. Stále se u mě objevují iluze, které jsou stále slabší. Držím palce v životě.
Máš super otázky... Napadá mě k tomu, že schizofrenie možná nastává až v okamžiku, kdy začneme podléhat trendu západní medicíny a řídit se podle něj. Dokud máme dost sil na to si stát za svými názory a také se podle nich řídit, pak není možné se "zbláznit". Toť můj pohled a moje osobní zkušenost...
@@zlatoosh mnoho lidí by s vámi souhlasilo, já v některých etapách svého života taky. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak jsem se před první atakou choval, jak jsem působil na okolí a jaký zmatek jsem měl v hlavě, pak se skutečně zbláznit dá i bez přispění západní medicíny... Antipsychotikům vděčím za to, že jsem dnes v rámci možností v pořádku. Ovšem kde bych byl bez nich se těžko usuzuje
@@michalpovida Tak samozřejmě, když už se ta nemoc rozvine, tak pak ty léky jistě pomáhají. Spíš jsem to myslela jako úvahu nad tím, co se dá udělat pro to, aby se to v člověku nikdy nespustilo. Podle mě je to celoživotní boj a úsilí vkládané do toho jít proti proudu. Nenechat se strhnout ani školou, ani systémem apod. I když je to samozřejmě velmi těžké a málokomu se to úplně podaří...
@@zlatoosh Vidíte, za mě jsem vždycky chtěl jít cestou "proti proudu", což mě zavedlo i k drogám a do velmi zvláštních končin lidské společnosti, právě ve snaze nenechat se semlít systémem. Proto mě místo systému semlely drogy... Východisek je mnoho a těžko říct, co je lepší
@@michalpovida Právě, je to těžké. V ideálním světě by se člověk musel vyhnout i těm "špatným" lidem a drogám, což už je opravdu vyšší level a chce to, aby tyto informace měl člověk již od dětství. Já se snažila vždy na vše přijít sama a také částečně s pomocí rodiny, ale i mě život zavedl ke zvláštním situacím a lidem. Otázka je, co si z toho odneseme. Jestli to poté bereme negativně, pozitivně a nebo neutrálně...
@@zlatoosh No nevím, už od malinka na mě byl kladen velký nápor, že drogy jsou zlo a ať se jim člověk vyhýbá. Na druhou stranu v prostředí ve kterém jsem vyrůstal bylo kouření, pití a hulení velmi běznou praktikou, proto mi tyhle informace dost kolidovaly mezi sebou a ovlivnilo to, v co jsem potom vyrostl... Rodina mě pozitivně ovlivňuje doteď, nebýt jich, byl bych teď nejspíš někde sjetej pod mostem a netvořil videa, kde před drogami varuji, je ale otázka, jestli moje zkušenost je schopna někoho od toho odradit... Za mě, ať mi drogy vzaly co chtěly a ať jsem se setkal s těmi či onými lidmi, nevyměnil bych žádnou zkušenost. Všechno je to cesta, co nás někam vede a bez těch zkušeností co mám bych nebyl schopen zasvěceného názoru "zevnitř"
Pokud se jedinec cítí jako zdravý či vyléčený (člověk nesmí věřit všemu co si usmyslí v hlavě (což je podle mě hlavním spouštěčem psychotických atak, ve kterém se právě vynořují první neobvyklé myšlenky nad kterými dotyčný doposud nepřemýšlel) a mít nad takovýma myšlenkami nadhled (V tenhle moment je za mě člověk co si prošel psychotickým onemocněním zdravý s rozdílem lidí co nemají nadhled právě paranoidními myšlenkami a na dále se chovají podle svých bludných přesvědčení) Sám jsem byl hospitalizovaný právě na základě špatně uspořádaných myšlenek kdy jsem je v době vypuknutí nemohl s nikým probrat ani pobavit se, byl jsem na ně sám. No a jak se člověk dostane do léčebny tak jsem veškeré naděje že mi tam opravdu pomůžou a vysvětlí co se mi honilo v hlavě zahodil, protože to funguje na principu: tady máš léky a žer, nijak jinak se o vás víc nezajímají krom teda skupinových sezení, kde se bere hopem bez rad či zkušeností odborníků, spíše to funguje jen jako zpovědnice. Jediná rada která se dostávala byla brát léky a čekat zhruba měsíc než zapůsobí, ale i to není zárukou a znám případy kdy lidi takhle zkouší pořád nové a nové léky protože jim nefungují. Po dobu hospitalizace jsem nejen mě dopovali vysokými dávkami antipsychotik a antixiolitik (když jsem si zažádal o vysazeni antixilotik, najednou jsem pocítil že mi chybí ten uvolněný a nemohoucí stav které nejen ony způsobovali a dostavily se první úzkosti, takže tam z vás prakticky udělají závislými) z mého pohledu to tam funguje jen o lécích které vás otupí a zabrání mít čistý pohled na věc tak jak je, bez pohádek odborníků a psychiatrů co mají vše nabychlované bez zkušeností na samotnou věc kterou oni *léčí*. Bylo mi tam nespočetně vtloukáno do hlavy že jsem psychicky nemocný a pokud se poštěstí tak léčba zabere minimálně 3 roky. celé to na mě působí jako farmaceutický byznys za účelem zisku peněz. Po třech měsících mě propustily (bez možnosti podepsání reversu, kdy mi bylo na tento podmět vyhrožováno že pokud nepřestanu žádat o reverse tak mě přesunou na uzavřené oddělení kde jsem strávil první měsíc a půl). Po propuštění jsem léky hned vysadil a jsem psychicky daleko více při smyslech. Nerozumím tomu proč se do dnes v moderní medicíně nepoužívají psychadelika která mají mnohem kladnější dopadu na člověka ve všech odvětví, nevzniká na nich závislost a pozitivní účinky se dostavují hned po první dávce a to bez opakovaného užívání. Smutný pohled byl na lidi co uvěřily těmhle pohádkám které jim vtloukali i když to byly normální lidi jen neměli svůj pohled na věc a tak nejspíš žijí v téhle lži nadále. Netvrdím že celá psychiatrie je o ničem, setkal jsem se s lidmi kteří na tom byly psychicky opravdu špatně a odbornou pomoc potřebovali ale potom mezi nimi byla i spousta normálních a zdravých lidí ze kterých dělají blázny. Taková moje zkušenost a pohled.
@@sleepyane667 Díky moc za komentář, vlastně mi váš úhel pohledu dost dává smysl, jen třeba s těmi psychedeliky bych byl opatrný, nevím jestli je to léčba skutečně pro každého a bezpečná. Jinak o tom, že farmacie je jeden velký byznys bych radši nepolemizoval, v US s tím mají své zkušenosti :) Díky moc za tuhle reakci
Nějak příliš moc vám leží tento kluk v hlavě. Nechci typovat, čím to bude, ale nejspíš se jedná o nějaký nevyřešený komplex... Sám (sama) potřebujete navštívit ordinaci. 😉
7:52 "Kdo je zdravej? A, kdo nemocnej?" --------------- Psychicky zdravý člověk neskočí z okna. Psychicky nemocný člověk může skočit z okna, protože chce.
Drž sa od balkónov ďaleko....myslím, že rodičia by už nemali pomáhať.....bahno ťahá do hlbky....prekážky sú nato aby sa prekonali......individuálne už po tom vsetkom.
Coeliho tiež skúšal drogy....dal to do knihy inak. Alchymista je top. Prešiel si svoje ...schyzo obdobie, ale tú knihu som nedočítala, hodila včas do koša. Nemusíme za hranicu.
Proroci áno, ale videl si film Johanka z Arcu? Je tam otázka ...naozaj to bol Boh kto jej radil?....a biblický text o Tom, že prerokovanie bude ukončené....prestanú, lebo po Ježišovi a prítokoch v tej forme to neprebehne. Ale v inej podobnej forme ...cesta, je cieľ. Aj tvoja cesta. Prejdeš cestou, kde uvidíš a zistíš a rozhodneš sa.
Ježiš je vykupiteľ. Za Adama a za hriech čo na nás bol uvrhnutý a bohužiaľ aj kliatbu. ...ale že Ježiš je tam kde je potreba👍👍👍to by ma teda nenapadlo.
Ty si sa chcel zabiť....takže lekári ti ukázali aké je peklo. Ale nemusel si tam byť. Ty si sa nechránil pred drogami, vytvoril si svoje peklo a čakal si, že budú k tebe pristupovať ako anjeli v nebi. Práve to ťa zachraňovalo, lebo si inteligentný a pochopíš časom stále viac a viac prečo drogy radšej nie. Ak sa nechceš stretnúť s diablom. Rešpekt za odvahu a za úprimnosť. Nehrať sa na Boha. Ale určite máš dobré srdce.
Psychiatrická liečebňa funguje podľa stavu človeka....zachránili ťa aby si znovu nevyskočil. Ja poznám tiež také prípady a nesťastné matky na cintorínoch.
Nechápu 🤯to uz mate asi v hlave vážně nasrane když vás baví poslouchat tyhle kecy cislo 7❗ nejspíš jste jeho dobří kamaradi⁉️nebo mate tak zasranou zvedavost❗ že se tam planujete taky v budoucnu asi ukázat🏥💊💉 ne všude je to takove lazo plazo jak vykladas❗sadim se ze ty tam chodíš pravidelně a rad mluvíš o tom jako by jsi byl na táboře 🤡nebyl jsi v tom pravem pekle jmenem BLAZINEC🤡⬛
