Komunismus - naděje lidstva, polovinu těch budov nechali chátrat, obalili do břizolitu nebo rovnou zbourali. Dneska dokončujeme dílo pomocí sádrokartonu a duhových paneláků.
Proč Putin po letech úspěchů nyní informační válku tak zásadně prohrává? „Jedním z klíčových rozdílů mezi současnou válkou a ruskou invazí v roce 2014 je přítomnost velkého počtu mezinárodních zpravodajů na Ukrajině. Především díky politice Bidenovy administrativy, která soustavně zveřejňovala podrobnosti o Putinových plánech invaze, věděl pozorující svět s dostatečným předstihem, že se možná schyluje k velkému konfliktu. V důsledku toho se koncem roku 2021 začali na Ukrajině shromažďovat zástupci mezinárodních médií
Falešným ruským narativům se v mezinárodních médiích nedostává moc prostoru a řeči o ukrajinských „neonacistech“ a „narkomanech“ budí posměch. Je to porážka. Jak na to Putin reaguje? Pouští se do zoufalého boje o záchranu svého vlivu na domácí ruské publikum.
Proč chce Evropská komise omezovat legální držitele zbraní, aby se k těm nelegálním a bez zbrojáku nedostali teroristé? A do toho nám tu dospívá generace, která si myslí, že tohle všechno je normální, stejně jako existence třetího pohlaví. Skoro každý dvacetiletý kluk na mě působí jako teplouš (lituji těch pravých, kterým ukradl identitu), protože má upnutý legíny, špičatý boty, nagelovanou patku a bundičku končící nad pasem. U holek nepoznáte, jestli je jim dvanáct nebo pětadvacet. Za to tuhle generaci snadno identifikujete, když vám za jakýkoli komentář s nepochopením pro migraci či pochopením pro Zemana nadávají do fašistů a hlásí se ke kampani „Hate free“ tím, že sami hejtují a trolí.
„Západ“ je sám sobě největší hrozbou. Místo řešení skutečných problémů jeho (socialističtí) političtí představitelé mrhají čas vymýšlením naprosto nepotřebných regulací. Čím více ztrácí společnost základní pud sebezáchovy, tím více o ni může stát pečovat až po regulaci hedvábnosti dětských plen. To není k žití, natož k přežití! „Vyděsilo nás to, hluboce nás to bolí a máme strach z tohoto přepadení našeho bezpečného prostoru, báli jsme se o život, že tu řádí Ku-klux-klan a davové střílení, měli jsme strach vyjít sami ven, ty nenávistné nápisy naháněly hrůzy a ohrožovaly naši bezpečnost a žádáme potrestání pachatelů.“ Postěžovali si rektorovi Emory University v Atlantě Jimu Wagnerovi jeho studenti. Někteří - kluci i holky - při tom zoufalství hlasitě brečeli. Tím útokem na jejich zděšené dušičky bylo několikrát křídou napsané slovo: TRUMP
ukončení výzev typu „Přijďte, jste vítání“, nalézáme zřetelný argument, že není třeba jej nahrazovat, upgradovat. Jenže se nenaplnila slunná očekávání o tom, jak imigranti posílí ekonomiku ve státech, které je lákaly jako levnou pracovní sílu do odvětví, která již pro rodilé občany nejsou lukrativní. Nastala tedy klasická otázka: Kam s nimi? Dublin IV - kvóty na rozdělení imigrantů drsnějším způsobem Otázku „Kam s nimi?“ se jádro EU - státy nejvíce zatížené novými imigranty (nutno podotknout, že svojí vinou) rozhodly nejprve řešit zavedením kvót na přerozdělení. Ty mnohé tzv. „nové“ státy (ČR je v Unii přitom 14 let) odmítly, jakkoli to vyvolalo odsudky „západních“ médií a politiků (srovnejte s dodatkem pod článkem o skutečné zkušenosti ČR s imigrací) a výhrůžky pokutami a odebráním dotací. Záhy se tedy začal rodit Dublin IV. Jeho klíčovou novinkou je „korektivní alokační mechanismus“, tedy kvóty, avšak trvalé a v ještě drsnější podobě, než jak byly předestřeny dosud. Pro jednotlivé státy EU se stanoví, kolik mohou - s ohledem na velikost a HDP - přijmout (de facto živit) imigrantů/azylantů
Opět jsme ale při migrační krizi byli svědky selhání mnoha států, kdy se značného množství imigrantů netýkala kritéria 1) a 2), ale až to třetí, přesto konkrétně Itálie a Řecko nechávaly imigranty projít, ba posílaly je dále do evropského vnitrozemí. Když tomu naopak Maďarsko bránilo, tedy snažilo se dostát svým závazkům podle dohody Dublin III (mimo jiné stavbou hraničního plotu a posílením ostrahy hranice), bylo jádrem EU kritizováno. Na druhou stranu, pro zmíněné pobřežní státy byla situace v momentě, kdy nastala, nezvladatelná. Ochrana vnějších hranic Schengenského prostoru, zejména tedy jižního pobřeží, byla nedostatečná - dílem sice podceněná, objektivně ale není fyzicky stoprocentně možná. Tedy rozhodně ne, pokud k pobřeží míří desítky velkých člunů denně.
K rozsáhlým nepokojům došlo ve Francii už v roce 2005. Co se za uplynulých skoro 20 let změnilo? Došlo k dalšímu zhoršení situace? AdB: Vidím mezi lety 2005 a 2023 jisté odlišnosti. Větší rozsah násilností, kdy už za prvních pět dní vznikly větší škody než za tři týdny v roce 2005, lze vysvětlit jednoduše početnější populací imigrantů, z nichž se výtržníci rekrutují. V potaz bychom měli vzít také masivní vliv sociálních sítí v dnešním světě: nepokoje z počátku století se odehrávaly ve velkých městech, ty dnešní v menších sídlech. Násilníci jsou také mnohem mladší (třetina zatčených jsou policii dříve neznámí mladiství ve věku mezi 13 a 15 lety) a chovají se mnohem agresivněji. Na předměstích se vyvinula kultura neopodstatněného, až okázalého násilí: tamní mladíci se jej nedopouštějí jen proto, aby např. něco uloupili, ale i proto, aby získali image „tvrďáků“, nebo jen tak z plezíru. Rychle tak dospíváme do krajností: když se někdo ocitne na zemi, útočník pokračuje v agresi a nezdráhá se ani zabít. Ve Francii podle francouzského statistického úřadu INSEE dochází k neodůvodněnému násilnému aktu každých 44 vteřin…
Více než týden po vypuknutí nepokojů se Alain de Benoist pokouší načrtnout jejich „genealogii“: specifičnost francouzské situace, dlouhodobé problémy s masovou imigrací, kultura zapírání a zakrývání etnické reality, individualismus… - to vše ještě více než v jiných zemích přiživilo plameny chaosu. Il Giornale: Současné nepokoje hodně do očí bijícím způsobem ukazují na selhání multikulturalismu. Jak jsme se v tomto bodě octli? Alain de Benoist: Pochopitelně sledujeme krach multikulturalismu, ale by asi dost lenivé zastavit se jen u tohoto vysvětlení. Násilné nepokoje ve městech, jež se momentálně odehrávají, ukazují také na rozdělenou a roztříštěnou zemi - a to nikoliv vinou imigrantů, ale vládnoucí ideologie, jež mezi obyvatelstvem podporuje nahrazení morálních norem zákony zisku a efektivity. U společnosti vedené tržními hodnotami, která podmínky pro sociální fragmentaci vytváří strukturálně, by nezájem o veřejné blaho neměl nikoho překvapit.
Everon nebyl pod sférou vlivu sssr - to by tam asi nemuseli dělat invazi ne? Hra to moc nerozvádí ale kolgujev je sssr (i v reálu má dnešní rusko ostrov kolgujev) malden se zdá být americký a everon neutrální (?)
Na příčině nedávné další z předeher rasové války ve Francii zarazí soudržnost té útočící pakáže. Po zabití jednoho s p r a t a se jinak jistě soupeřící gangy semknou a vyrazí za mstou. Permanentní napětí vybuchne. Přirovnáme-li je k hyenám, pak Češi budou přežvýkavci. Po usmrcení jednoho z nich by další snad polekaně poodběhli, ale než by lovec odstřelený kus naložil, ostatní by se již znovu popásali. Nejlépe „ól inkluzive“. Ne, nehodláme se tu pouštět do zkoumání historických či dokonce genetických podmínění tohoto stavu věcí. Lacině pranýřovat obecnou naši „zbabělost“, kupříkladu v konfrontaci s povykujícími cikánskými výrostky. chytré telefony se masově šířily po roce 2012. Do té doby byla západní pornografie v třetích zemích omezena nejprve na videopůjčovny či privátní promítání, později na zastrčené internetové kavárny apod. S novými telefonky ji měl najednou každý z těch desetitisíců a statisíců snědých až černých testosteronem kypících mladíků před očima kdykoli a kdekoli. Do tří let pak propukla „uprchlická krize“. Ano, správně, teze ji vykládá hlavně coby hromadné jejich tažení za kavalkádami bílých děvek z displejů (z valné části osobně jistě nevinných, vždyť jedince dotváří soustava hodnot, v níž žije, a v té naší je přece prodejnost až na prvním místě*).
Chceme-li však kritizovat Evropany, musíme v této chvíli pokračovat ve starých kolejích. Jednou z hlavních příčin koloniální expanze byl revoluční růst počtu obyvatel našeho kontinentu, za kterým Afrika a Asie bezmocně zaostávaly. Éra módní bezdětnosti si stěží představí, že mezi lety 1750 a 1900 v Evropě vzrostl počet obyvatel ze 150 milionů na 450 milionů. V roce 1900 tvořili naši předkové jednu čtvrtinu lidstva. V absolutních číslech excelovali Britové, tvůrci rozlehlé říše a nejpočetnější vysídlenci. V první polovině 19. století se vystěhoval milion jejich občanů do Severní Ameriky, šedesát tisíc do Austrálie a deset tisíc do jižní Afriky. Důvod byl nasnadě. Přetlak obyvatel blokoval pracovní příležitosti i bydlení. Ze zhruba stejných příčin je následovaly zástupy lidí z kontinentu. Vidina neomezených možností a svobodnějšího jednání dále od mocenských center měla k ruce dalšího silného pomocníka. Tím bylo přesvědčení o nadřazenosti evropské civilizace nad „barbary“. Holanďané v jižní Africe, Angličané v Austrálii nebo osadníci v Americe byli jistě arogantní svou vůlí vnutit jiným své hodnoty. V každém případě jim tato vlastnost propůjčila neuvěřitelnou odvahu a tvrdost. Ve spojení s intelektuálními a technickými hodnotami moderny to byla neporazitelná kombinace. Díky ní bylo v roce 1914 pod koloniální správou 72 mil. čtverečních kilometrů a 560 mil. lidí, tedy polovina zeměkoule a třetina jejích obyvatel. Z tohoto počtu Britové kontrolovali 33 mil. čtverečních kilometrů se čtyřmi sty miliony obyvatel v Indii, Egyptě a jižní Africe. Francie ovládala Indočínu a rovněž četná území Afriky. Německo si utrhlo dnešní Namibii, Kamerun, Togo a Tanzánii. Rusko a Japonsko soupeřili ve východní Asii a Rakousko-Uhersko zápasilo s Bosnou a Hercegovinou (uvedené výčty samozřejmě nejsou kompletní, navíc území měnila majitele jak nevábný tuzér).
Tyto spekulace si ovšem vynucují použití rasového klíče, což se stává tradicí. Podle něj bylo chování Evropanů apriori nemorální bez ohledu na záměry, praxi nebo výsledky jejich správy, zatímco vzájemné střety barevných národů jsou považovány za kulturní specifikum, které nelze hodnotit západními kategoriemi. Jistě lze vznášet námitky kupříkladu na adresu koloniální správy britské Indie. To by však nemělo vytvářet prostor pro intelektuální kolaboraci se vzájemným barbarstvím barevných národů. Patří snad zulský teror na jihu Afriky ve dvacátých letech 19. století, známý jako „mcefale“, mimo prostor a čas světových dějin? Podle některých publikací zřejmě ano. Kupříkladu Dějiny jižní Afriky nazývají tuto vyhlazovací akci, pravděpodobně s milionem mrtvých, jako „vylidňování“. Podobně bývá hodnoceno brutální jednání aztéckých dobyvatelů, tak jak je pamatuje Jižní Amerika před příchodem Španělů. Rasová příbuznost jako tichá omluvenka je trapným dědictvím teorie konspirace.
Tvrzení, že kolonialismus je především věcí a morální tíhou Evropanů, je pochybné. Dějiny civilizací jsou dlouhé více než pět tisíc let a různé říše, císařství, správní území a kolonie jimi přímo překypují. Z této propasti času náleží Evropanům pouhý zlomek. Éra evropského kolonialismu sice začala s Kolumbovými objevy, dominace však nabyla až po napoleonských válkách. Jejich „zlatá éra“ trvala zhruba sto let. Tento zlomek času nepostačí na ustavení jakéhokoliv morálního hodnocení tak složitého fenoménu.
Zhruba před půlstoletím se prudce zrychlil proces zániku evropských koloniálních říší. Expanze starého světa, zrozená s prvním vyplutím Kryštofa Kolumba, se začala bleskově hroutit. Proč k tomu došlo? A o čem zrození a pád epochy imperialismu vlastně svědčí?
Musí se jim říkat sověti neboť se jedná o sssr a ruské etnikum tam představovalo jen asi 50% obyvatelstvo takže nepokládám za korektní je nazývat rusové
Atentát NA berghofu (na hitlera). To jméno zde vystupuje opakovaně ale v soupisce členů se tak nejmenuje. Krom toho zahynul už minule ale byl znovuzrozen. Není objasněno co se s ním stane pak (montiňak) To už je armstrong pod jiným velením (v jiné jednotce?)
Já jsem někdy jen tak z vrtulníku vyskočil na padáku. S bravo vrtulníkem je to špatné - v původní hře se toto nedělo. Také zvuk m16 byl myslím lepší. Ano vy nezapadáte do formace vy jste přílišný individualista.
