Každý člověk je jiný, má jiné vrozené nastavení (vrozené vzorce chování - své konkrétní dispozice) a díky prostředí, ve kterém vyrůstá se tyto vzorce pokrucují a pak vznikají různé nemoci a potíže. Život nás každého vede k tomu, porozumět sám sobě, porozumět ale skutečně těm svým konkrétním vrozeným dispozicím, které jsou hybatelem našeho života, toho, co se v něm odehrává a co nás pak trápí (nemoci, vztahy, práce...). V tom má ještě psychiatrická péče mezery, tam nahlédnout neumí. U každé nemoci - problému je dobře, když se léčí- hojí od kořenů, které je způsobily. To neznamená, že se vše dá vyléčit, ale alespoň usměrnit, zklidnit..., i díky porozumění, které jde více do hloubky.
Člověk musí porozumět především a to máme každý jinak, svému vrozenému nastavení (vrozeným dispozicím- vrozeným vzorcům chování). Tyto vzorce si nesou dispozice k něčemu - například k úzkostem, sociální fobii a dalším těžkostem. Vrozené dispozice - vrozené vzorce chování nevymažeme ze svého života, ty jen můžeme frekvenčně posunout, aby byly pro nás přínosem a ne utrpením - porozumět jim, vědět jaké člověk získal a co to pro něj osobně znamená. To je cesta k sebeporozumění, k "vyléčení", respektive k akceptaci skutečně sama sebe a rovnováze jak ve fyzickém těle, tak v psychické kondici. Samotné přijetí nestačí, protože je často jen povrchové a cesta ke skutečnému porozumění svému životnímu nastavení a tomu, co člověk prožívá vede skrze porozumění svým dispozicím (čitelným) a dovolením si postupně dozrávat k možnosti, kdy dokážeme věci slyšet a přijmout.
No páni... Zrovna dneska jsem nějaký rozhovor s paní Fischerovou hledal, a co nenajdu? :D *Krása!* Mockrát děkuji Vám i paní Táni za čas pro natočení :)
