V roce 1944 byl můj otec - stejně jako ostatní Italové - vězněm Němců v pracovním táboře číslo 24 poblíž Zálužího petrochemického závodu, který byl často bombardován angloameričany. Vězni pracovali na opravě poškozených silnic a instalací. Děkuji za toto video, které mi dává představu o tom, co můj otec žil ... a odpusť můj český jazyk, který poskytuje Google Translater
Tak jsem si myslel, že se dozvím něco o jednom z milníků moderní světové prózy, a slyšel jsem jen nějaké připitomnělé žvatlání na úrovni bezdomovců po dvou litrech krabicáku. A jestli tenhle Pat a Mat dělají do knih, tak je to naprostá degradace antikvárního řemesla.
Ale opět prostě nekonečná kolosální lidská stupidita nezná mezí, tolik bordelu se dostává do ovzduší těmhle požárama, 20x za tohle století to už tam hořelo? Páni... A pořád si nedaj pokoj a pořád tam budou dělat píčoviny s tím jedovatým svinstvem, celej skurvenej Litvínov to je jenom rafinerie a tucet hasičáren nic víc...
