Pán Bůh jedenkrát přišel ke mně jak žebrák s mošnou a holí: Spal asi na seně, vonělo z něho jak z červnových polí, na prahu stanul a prosil. Tenkrát měl jsem mnoho zlých věcí, které dech úží černé šaty, límec, knihy vázané v kůži, a že jsem byl syt, tak vážně jsem přemýšlel, zda lépe je zemřít či žít. Nic jsem mu nedal, - neměl jsem rukou. Jen jsem se styděl, když jsem jeho oči viděl, modré od západu k východu. Pán Bůh odešel. Dveře zůstaly otevřené. Ty jednou mě vytáhly bez límce a knih, na cestu daly mi mošnu a chlapecký smích, mnoho smutků a urážek do uzlíčku a stříbrnou vzpomínku na matičku. Teď chodím městem a Pána Boha hledám, vím, že tu chodí s mošnou a holí, vím, že se jednou s ním shledám, ale už mě to nezabolí, protože nemám žádných zlých věcí. Vezme mě s sebou. Stoupnem si na nároží s čepicí v rukou, slunce nad hlavou.
Závidim tehdejším chlapům, že i socky mohly marnit svůj čas celý dny v hospodě. Dneska by zkrachovali za tejden. Krásnéj mix zmaru pohody a cynismu, každej tón a slovo přesný! Člověk to ocení až po čtyřicítce "a venku zmeškal jsem start....... :D"
Znal jsem Karla z Mnichova. Byl primy a nekdy znel nastvane, ale vsechno co rikal , recitoval, a zpival byla pravda z jeho duse. Videl do tech vlezdoprdelku na obou stranach hranice. Pred nim neobstal zadny Tygrid ani Havel. Videl, ze Sametova Revoluce byl podvod a to mu asi pohorsilo, nevim potom jiz jsem s nim nemluvil. Jsem hrdy na to, ze jsme chodili na pivo a na tenisove kurty, kde on pil jen cervene vino a balili si DRUM, naproti Svobodne Evrope. Byli to krasne chvile. Jedno bylo jasne, komunisti a socialismus byli nasi nepratelei a idioti, kteri mezi nami nemeli misto. Cest jeho pamatce.
Snažila jsem se srovnat telegraf road od autora MK a od Roberta Křesťana. Nedokázala jsem to rozsoudit. Mark Knopfler je sice autor, ale Robert Křesťan je v tomhle bůh. Přeji si dlouhá léta pro oba. MK vede s Brothers in Arms
Pomalovat zdi nápisy... Nebylo to málo? První katastrofa - 1938. Prezident utekl. Žvásty u piva. Druhá katastrofa - 1948. Bolševik ukradl všechno. I duši. Teď se kruh uzavírá. Mukl s láskou vzpomíná na celostátní gulag, na ostnaté dráty...
Nezpívá špatně ale víte co mě to připomíná mojí babičku za jejího mládí on zpíval jak tady někdo píše že je to jak z jiného světa tak na tom něco je má to takový nádech doby možná první republiky
Nevěděla jsem, že tuto píseň Kryl napsal pro paní Ulrychovou. Já nevím, Ulrychovy mám ráda, ale jak to znám od Kryla… V podání paní Ulrychové se mi to prostě nelíbí. U Kryla byla přirozenost, neřešil u kytary rytmy, prostě hrál, jak se to tam vejde, ač to nebyl velký zpěvák, bylo v jeho písních srdce. Tohle se mi zdá vysmažený a nepřirozený.
