keci, stačí se podívat do statistik. Šunka v polovině 80tek stála 100 Kč za kilo. To ji dělali z delfínů, ne? To by dnes musela stát 2000. A další to samé.
@@worf79 Ano, ale celkové náklady na živobití byly nižší než nyní. To jest spotřební koš + náklady na byt a energie! A hlavně člověk nepotřeboval "50" druhů pribiňáků, ale jen jeden. Stejně tak u jiných komodit,to že byly drahé televize, pračky, auta nikomu v celku moc nevadilo. A barák či chatu si z 200 tisícové bezuročne půjičky postavil svepomoci kdekdo,protože v té době umělo makat rukama daleko více lidi než dnes!
Ještě jich maj pět. Ale fakt paráda, snad nikdo nedopustí na tyto filmy. Dnes mi jich takovejch spočítejte pět. Rádi si k tomu i zazpíváme. Asi jsem jeden z bláznů a pitomů, který na tom vyrostli.
m.ru-vid.com/video/%D0%B2%D0%B8%D0%B4%D0%B5%D0%BE-3LFm9Girf8s.html.... Posílám krásné video ❤️PÍSEŇ LEONTÝNKY ❤️a vzpomínku na tento nestárnoucí film 👻😉
Ať žijí duchové! Dětský film nenápadně tepe nešvary tehdejší doby, mimo jiné problémy se zásobením prodejen. Výrobek mlékárenského průmyslu "Pribináček - pramen zdraví z Posázaví" už od 50. let minulého století byl jedním z produktů propagujících socialistický vysoký životní standard - velkou spotřebu masa, mléka a vajec. Na uvedený slogan složili Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř pro film tu písničku. Když ji po revoluci výrobce použil ve své reklamě, autor textu ho zažaloval pro porušení jeho práv. Nakonec došlo k finančnímu vyrovnání.
Soudruzi děti zapomněly že pan prodavač za nedostatek "Pribyňáků" nemůže. Byl jich nedostatek kvůli nedostatečnému importu z kapitalistického Německa obalů na "Pribyňáky"
@@breznik1197 Ano, protože přes velkovýrobu byly pribyňáky zásobovány pravidelně pouze prodejny v Posázaví, jinde jich moc nebylo. Aneb "kvalita" socialistického hospodářství...
@@sussybaka42069 Zrovna v téhle položce měla přibyslavská Pribina docela výsadní postavení, pribiňáky byly běžně k dostání i v Praze. I když vedle toho později existovaly i různé Smetánky a Pacholíky a Bobíky z jiných závodů a podniků. Pribina měla vlastní distribuční centra v Praze a v Brně. V roce 1984 se jich vyrobilo asi 2300 tun, desetkrát víc, než kolik se jich vyrábělo v prvních letech (značka i receptura je z roku 1954).
