Ječmen a zimostráz Když ječmen ve vousech lechtá větřík, pomaloučku letí ještě je to pohlazení dětí Když zafouká na strniště sněhem jako smetím tak už to je jako spánek opadaný pod krušpánek
Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme Po chrpách které kvetly vloni slabounce jejich ruce voní Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného
Jaro...nádherná doba zrození....evokuje ve mně nové začátky. Pavlicův Slunovrat je pro mne obrazem života tak, jak kráčí měsíce v roce. Emoce jsou podle situace jiné, ale vyvolat je hudbou je prožitek, který se nedá nahradit.
Na jednom z mnoha jejich koncertu, které jsem navštívila, jsem měla možnost říci paní Holubové přímo osobně, že má vyloženě andělský hlas. Opravdu, těžko budu hledat člověka s tak pronikavým hlasem, při kterém se mi zatají dech a projede mnou Blesk. A to že jsem náročný posluchač.
Moje maminka zemřela před více, než 40 lety. Byly mi tehdy 3 roky a vlastně si ji nepamatuji. A díky tomu, že mi chybí vzpomínky, tak na ni nemůžu ani vzpomínat. Tuhle písničku jsem slyšel před pár lety na koncertě Hradišťanu v plzeňské synagoze. Odemkla v mé paměti vrátka, o kterých jsem ani nevěděl, že tam jsou. Nejen, že jsem maminku viděl, ale slyšel jsem v duchu i její hlas! Hlas který se mi v tom okamžiku vryl do vědomé paměti tak, že už z ní nikdy nezmizí. Nedávno jsem vyhrabal staré tátovy pásky na kotoučový magnetofon, kde byla její nahrávka přibližně z doby, kdy jsem se narodil. A byl to ten samý hlas, ta samá melodie řeči. 40 let jsem netušil, že ta nahrávka vůbec existuje...
Pokud mě paměť neklame, tak natáčení probíhalo v roce 2 000 .Zatmění slunce se při natáčení nekonalo. To setmění udělali s pomocí elektrocentrály, stmívače a halogenové žárovky.
Překrásné, ta poetika toho textu, ten hudební podklad, ale ze všeho nejlepší je ten zpěv. Kombo tohoto všeho dohromady dávaá dohromady jedinečný zážitek.
Vystoupení Hradistanu s pasmem poezie Jana Skacela na Kunovskem letu to do smrti nezapomenu! Roztancene housle Mistra Pavlici jsou virtuózní zážitek. S láskou na Moravě.
Jak tak koukám po facebooku, tak je mi trochu smutno... Myslím tím to, že tu vidím všude fotky pomalovaných obličejů, dýní a svátku Helloween. Schválně ale, kdo si v tomhle čase vzpomene na Svátek všech zesnulých (Dušičky). Vychází až na 2. listopadu, takže máte ještě čas. Spousta z vás už nemá třeba prarodiče a v horším případě třeba ani rodiče nebo děti, tak se prosím všichni na chvilku zastavme a zapalme jim svíčku nebo na ně jen vzpomeňme, věřím, že o nás vědí a sledují nás. Když jsem kdysi poprvé slyšel tuhle nádherně zhudebněnou báseň Jana Skácela od Hradišťanu, zanechalo to ve mně přesně ten pocit, o který vás prosím nahoře - vzpomínku, protože jak praví první verš: Stále jsou naši mrtví s námi...
Vítochov a kostel sv. Michaela archanděla jsem teď o víkendu. navštívil. je to nádherné místo. ta mystika na člověka přímo dýchá. navíc kousek od Vítochova se nacházejí Pivonice s hradem Zubštejnem. Jsem hrdý na svůj rodný kraj. Na Vysočině se nachází spousta krásných míst. Jen člověka mrzí, že ten dnešní svět je tak uspěchaný. Je potřeba se někdy zastavit, popřemýšlet, zasnít se...
