Děkuju za tohle video, pomohlo mi uvidět sama sebe jak jsem na sebe tlačila, jak bolestné to bylo a dnes už jsem v módu, že si mohu dovolit i přerušit kontakt, protože v tom se cítím fajn a mohu posílat lásku.❤❤❤
Moc děkuji za Vaše rady. Já sama jsem manželovi odpustila před 15 lety krátce po rozvodu. Teď o manželovi říkám že byl hodně nešťastný v manželství a nezvládl tolik zodpovědnosti. Bylo to pro mě velká úleva. Svojí mamince jsem ale odpustit tak lehce nedokázala. Pomohla mi s tím až terapie a také Vaše minipsychoporadna. Určitě jste mě naučila sebelásce. A jsem na sebe moc hrdá kam jsem se posunula. Jste skvělá a moc vám děkuji a přeji hodně zdraví a ať se vám daří.❤
KBT pracuje s katastrofickým scenárom aj iným spôsobom. Človek katastrofický scenár s terapeutom rozvinie do najhoršej predstaviteľnej podoby, teda až do katastrofy (napr. až po náhlu smrť vlastného dieťaťa), čím sa jej vystaví (expozícia, zaplavenie) a následne sa na to pozrie zhora, z výšky, z diaľky. Jednak sa zamýšla nad pravdepodobnosťou, že by to vôbec mohlo nastať (napr., ak sa rodič obáva, že by jeho dieťa mohlo zraziť cestou do školy auto... aká je štatisticky reálna nehodovosť, pri ktorej je na ceste zrazené dieťa) a zároveň (a toto je mimoriadne ťažké a človeku sa o tom nechce rozmýšľať, lebo to bolí), čo by sa dialo, ako by to vyzeralo a čo by sa dalo robiť, keby katastrofický scenár nastal. Ako by vyzerali prvé dni po smrti dieťaťa? Ako by to vyzeralo po pol roku? A ako po roku? Ako po piatich rokoch? Čo by nastalo? Kam až by katastrofa mohla pokračovať? A potom... aké by som mal možnosti? Čo by som mohol urobiť? Kto by mi pomohol? Ako by som dokázal fungovať? atď. Tento spôsob má výhodu v tom, že tie katastrofické myšlienky nie sú potlačené alebo odklonené, ale že zájdeme za tú oponu nepredstaviteľného, pozrieme sa na to a zistíme, že predsa len nejaké možnosti sú a ostávajú. To, čo katastrofické scenáre najviac udržiava je práve to, že človek v najhoršom od nich ujde. Samozrejme, aj odklon pozornosti je fajn, ak funfuje, ak sa nám naozaj podarí naučiť mozog fungovať inak. Zároveň však je možné využiť aj tento prístup. Človek ním získava pohľad, imagináciu, že žiadnou katastrofou život nekončí a z každej situácie je cesty von. Aj keď by bola ťažká, bolestivá, nepredstaviteľná. Toto je podľa mňa naúčinnejší spôsob, podľa mojich skúseností, u mnohých klientov po tomto cvičení katastrofické scenáre prestali.
Seznamky jsou plný chlapů s vyhýbavou citovou vazbou. Proto tam hledají jen sex a žádný vztahy vytvářet ani neumí... A o přátelské navazování vztahů vůbec nestojí a tlačí na sex od prvního nebo druhého rande. Je to prostě zlo, není vybírat co. A to sama můžu mít klidně vazbu bezpečnou....
Je to přesný ❤. MÍSTO JEDOVATÉHO: " MĚL/A BYCH...... " si dopřávat: " ANO, BYLO MI UBLÍŽENO A MOJE REAKCE JE V POŘÁDKU", další kroky se dostaví samy😇, je to přesně jak říkáte. Děkuji Vám ❤️
Pokud mi někdo udělá něco opravdu zlého, není třeba odpouštět. Je potřeba právě z lásky k sobě dotyčnou osobu vymést ze života, protože do mého života nepatří.
Když se nad tím zamýšlím jak to mam.. tak sebekontrolu vnimam tak že je to hlídání se co udělám a jedu podvedomych starých vzorcích. Sebereflexi vnimam jako nějakou autenticitu (odsunutí ega) kterou si nejdříve uvědomuji zpětně (asi i skrz nejakou bolest), postupně casem uz si to uvedomuji v dané situaci a postupně uz těsně než zareaguji. Jakože mi to trvá (že je to nějaký proces) než to chytim před emocí, než zareaguji. A až pak přichází seberegulace kdy se to snažím změnit. Tedy přichází uvedomeni - sebereflexe (aha už je tato situace zase tady) a pak je to o nějaké odvaze to změnit tou seberegulaci. Tedy změnit postoj k dané situaci.
Profesionálové, kteří nemají své supervizory a mentory, se brzy stanou špatnými profesionály, protože jim začne scházet sebereflexe , přestanou se rozvíjet dál a jejich prodejním nástrojem se stane manipulace. Mít nad sebou mentora je skvělé, nastavuje zrcadlo a pomáhá vidět někdy bolavou pravdu. Jen díky tomu můžeme svou práci dělat pořád dobře a vyvíjet se.
@@luciekolarikova3290 Díky za vysvětlení👍Myslela jsem, že mentoři jsou pro lidi, kteří chtějí dělat kouče, ale nemají na to vzdělání a kdo vzdělání na to má už ho nepotřebuje.
Moje máma mě dala pouze život, vic nic, od mala mě vychovavala babička a až do její smrti byla moje máma babička, máma mě umřela před 14 lety ,10 let po mě se narodila moje sestra a vždy ona byla na prvním místě, nesnesu ani se sestrou, mam ještě tatínka 75 let ,to je pro mě milujici táta, on miluje mě a dýchá pro mě a svoji druhou dceru nemusí
Nemusíte se omlouvat za to, že Vám nesedí, co sdílím, to se děje a je to v pořádku. Mrzí mě nálepka, kterou jste mi v první větě tak snadno udělila, ale i to se děje, co nadělám. Ať se přesto daří.
@@luciekolarikova3290 je to tak moc bolavé a emotivní, že ... mu píšu, denně prostě píšu něco, co potřebuji sdělit... asi je to divné, ale pomáhá mi to. Už ho nevolám, ale mluvím na něho... nebo s ním. Nevím, jak si vysvětlit, že asi měsíc před tou tragédií jsem viděla jak hoří rakev v krematoriu...měla jsem pocit, že i on voní jinak, než dřív? Dá se smrt vycítit?.... jestli mi rozumíte, co tím chci říct? I když se stala nehoda... nezemřel stářím. Já si s tím nevím rady. Nemám to s kým sdílet, byli jsme sami. Rodiče už máme oba tam..na druhém břehu..a tak jsem na to sama. Píšu z našeho společného účtu na YT, ten nechci rušit, už jenom kvůli Františkovi.
Dekuji Luci. Moje tema. Žiji pres 34 let V Nemecku a přesně tak to pocituji jak popisuješ tveho žití v Nemecku. Ještě občas narážím na situace s lidmi ktere me vykoleji, ale zaroven když jedu do Čech vnimam že tam asi už nepatřím. Mam peknej maglajs v hlave a nekdy me to da pekne zabrat abych moje emoce srovnala, abych normálně fungovala. Ale jak rikas ten posledni puzzel me přesto vše chybi abych byla vnitřne vyrovnaná. A jak doporucujes zjistila, jsem že si vyhledavam ceske nebo slovenske kamarádky. Nejak me to vnitřně sklidnuje. Zpet do CZ asi nepujde jelikoz muj fantasticky manzel je Němec. Ale i to byla 31let prace abychom si porozuměli. Vyplatilo se:).
Děkuji, krásně jsem pochopila ten pocit, který nemám ráda u sebekontroly. Teď už vím jak ho vyměnit a nahradit. Pomohlo mi to a začnu to vysvětlovat i dceři, která se pokaždé na sebe rozčilí a rozbrečí když udělá chybu v učení. Už vím jak ji pomoct. Krasny den
Dobrý den, Lucie. Popisujete prakticky můj zivot za poslední dva roky... Procházím transformací po velice bolestivém odchodu od milovaného člověka, který se snažil změnit mne k obrazu svému... Poznala jsem realitu až po sestěhování a myslím, že rychle... netušila jsem, co to sebeláska je. Postupně, díky různým studijním kanálům vč. spiritualitě jsem pochopila, o co jde. Nejde to hned,okamžitě.Člověk se musí probrat sám k sobě, až na to bahno na dně, aby došel k tomu, že má svou velkou hodnotu. A pak se začínají dít úžasné věci, kdy si uvědomí, jak je možné, že jsem se sebou nechala tak manipulovat? Najednou je tu uvědomění, že jsem také už něco dokázala, že mám radost z toho, když někomu pomůžu, byť jen tím, že vyslechnu.... Děkuji za Vaše krásné video, které mi jen potvrzuje, že jsem na správné cestě. I včetně toho avizovaného sobectví... protože já musím být chvíli sama, abych vše pojmenovala, v sobě srovnala, začala léčit intenzivně své vnitřní dítě a potom teprve můžu pomáhat jinde a někomu jinému, přestože jde o rodinu. Děkuji a krásný den přeji😊❤❤💫💫
Milá Lucie, moc, moc Vám děkuji za velmi působivé video! Děláte skvelou práci ! Jen jedná poznámka- měla byste vyprávět ve VĚTŠÍM KLIDU, POMALEJI, když mluvíte o vnitrním SKLIDNĚNÍÍ😂! ❤❤❤
Dobrý den paní Kolaříková. Mám veliký dotaz. Vím,že s tím asi ještě nemáte osobní zkušenost,přesto se zeptám. Je mi 46 let. S maželem jsme 20 let a máme se rádi a máme fajn vztah. Problém je,že mě fyzicky úplně přestal přitahovat. Já už mám menší chuť na sex,zatímco on je stejne náruživý jako dřív. Nechci se do sexu nutit,ale zároveň vím,že pro něj je to důležitá součást vtahu. Co by jste mi poradila. Jsem v koncích. M.
