Československo 1919 - Versailleská smlouva 

+Jaromír Sýkora Správně. O Mnichovu bylo do slova a do písmene rozhodnuto ve Versailles: přečtěte si článek 86 Versailleské smlouvy, který zní následovně: Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím. Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti. Podíl a povaha finančních břemen Německa a Pruska, jež bude československému státu převzíti za území slezské postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy. Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.

Na wikipedii.

@@MarkFox88 to jsi měl napsat dřív.

@@MarkFox88 Omyl. Versaillská smlouva jen reflektovala na některé Benešovy podvody (jiné odhalil až D. L George až již byla VS v platnosti) vůči velmocem během jednání o vzniku ČSR, kdy dodal zcela zkreslené a silně podhodnocené počty příslušníků národnostních menšin žijících na území ČSR, a reagovala i na dosavadní Benešovo chování, kdy se Beneš naprosto veřejně, neustále a nechutně vůbec netajil svou obsedantní nenávistí k Maďarům a Němcům. O Masarykovi, tříčtvrtečním Němci, raději pomlčíme. Z ní pak vycházely i dva články Locarnské smlouvy, které umožňovaly hranice ČSR změnit a to dvěma způsoby: dohodou mezi Německem a ČSR nebo arbitráží. Arbitráž: čeští Němci vyvolají u mezinárodních soudů řízení o odtržení jejich sídelních území od ČSR a přičlenění k Německu a jejich nároky založené na nedodržování rovného zacházení s národnostními menšinami budou shledány oprávněné. Odbočka: přesto, že všechny národnostní menšiny proti ČSR vedly svoje arbitráže mnohokrát, nikdy na nich nezazněl požadavek odtržení od ČSR. Všechny arbitráže ČSR prohrála, menšinám vždy stačilo předložit české náckovské zákony. Po každé prohrané arbitráži Beneš a čeští náckové nerovnosti v zacházení, aneb chcete-li, národnostní útlak, ještě zvětšili dalšími ještě více diskriminujícími zákony. Proto to skončilo Mnichovem. Proto to skončilo druhou světovou válkou, vyhnáním v drtivé většině nevinných českých Němců, komunismem. Čecháček si svoji zemi zásadně řídit neuměl pro svoji odpornou zamindrákovanost z Němců a relativní lenost, ale s Němci nedokázal držet v pokroku a pořádku krok žádný národ. Ještě dnes se u čecháčků (ne Čechů) toto myšlení utlačovaných ubožáčků udržuje. Zajímavé je, že Češi jsou dávno z většiny Germáni, ale českou lenost a šlendrián si i tak spolehlivě předávají. Pokud ale spolupracují s Němci, tvoří až bestiálně výkonný tým. Zajímavé. Totéž ale platí o Rakušanech - ti nejsou bez Němců už vůbec nic.