Nám učitelka Němčiny na střední říkala, že na maturitu z tohoto jazyka nikdo nemame, at si radeji zvolime biologii. A my tak i udelali. Mysleli jsme, ze proste na jazyky nemame. Ja dva roky na to odjela do Německa a po dvou letech ziti a prace tam jsem umela perfektně nemecky. Nakonec jsem stravila v Německu 10 let 😊 ted se ucim anglictinu. Bohuzel od píky, proto je pro me koukani na serialy v anglictine s titulkama anglickyma uplne k nicemu, protoze proste vubec nerozumim o co go 😂 ale mam par tvych kurzu a snad to pomuze.
Konečně! Tvůj příběh mě zajímal už dlouhou dobu. Děkuji moc. Jinak ohledně toho překládání. Ono je důležité si vždycky uvědomit, co vlastně člověk v tu danou chvíli chce trénovat. Chápu, že když člověk ještě nedokáže myslet v angličtině a pořád překládá, tak je potřeba to vypnout, ale u pokročilejších si myslím, že překlad může být dobrým učebním nástrojem. Já jsem v situaci, kdy rozumím tak 70% a pointu u většiny věcí pochopím. To mě ale občas odrazuje od učení, protože nemám už motivaci jít víc do hloubky. Když za mnou ale přijde třeba babička a chce po mně překlad, tak si to člověk musí fakt nastudovat. Vyhledat informace a tak, což je motivace jak blázen. Taky si začínám všímat toho, že najednou jde ten pokrok pomaleji. Už to není, jak na začátku, kdy člověk vnímal každý malý pokrok. Vyžaduje to mnohem víc vytrvalosti a trpělivosti. Proto si myslím, že motiace překladem může pro některé lidi fungovat.
Pod tohle bych se mohla v podstatě podepsat, a to teda i dost z hlediska, že nejde jen o ten jazyk, ale celkově o nějaký to nastavení myšlení, vlastně to jak Broňa mluvil o tom vašem rozhovoru, že to je dost o životě a tak, tak podobně vidím i toto video. Před pár rokama jsem začla víc a víc narážet na to téma okolo vesmíru a té přitažlivosti, a co je na tom vlastně pravdy, ale to by bylo na dlouhý psaní...každopádně to dost souvisí s tím, co za učitele vlastně učí, co na té škole je, a v čem jsme vyrůstali, a stále se třeba i vyrůstá, a studuje. Protože tak to prostě je, ten nemožný styl ´´učení´´, je stejně tak omezený, jako často to myšlení učitelů, v čem i oni sami vyrůstali, studovali, a tím nemyslím, že to musejí nutně být blbci, ale prostě je to ještě tak zakořeněný vzorec od komunistů, ta atmosféra tu stále je, stále nás to brzdí.... Přesně jsem byla ve 4.třídě kde sme brzy měli pak i jinou učitelku, a jakou dobu jsme neznali nic jinýho, než ty prásklý zájména, já jsem ještě navíc byla na spec.ZŠ pro specifický poruchy učení, protože jsem dyskalkulik, takže tam to učení teda celkově pokulhávalo, takže nebyl problém mít 1-2 s tím, že jsem se slovíčka našprtala 5-10 min. o přestávce.Jenže kolem té dvojky jsem měla ajinu i pak na kadeřnickým učilišti, protože tam to prostě bylo taky o ničem, znala jsem asi tak tři časy, jako máme my, a až když jsem vyjela na svou ne zcela úspěšnou cestu do Anglie ve 22, kde jsem pak byla 3h. po-pá 4 měsíce na kurzu, tak jsem se dozvěděla, že existuje asi 10 časů, který zcela neovládám do dneška...jsem poněkud teda taky lenora...měla bych víc sledovat filmy v aj, to dost pomáhá...ale i tak jsem si tam aspoň tu B2 obhájila, hlavně mluvená část je vždy snažší, sama jsem nevěřila, kolik mi ten kurz dal, a to původně fr.učitelka nepoužívala žádný spešl metody, prostě jen řikala fakta, který tady se nikdo ani neobtěžoval říct.Byla velká výhoda, že já jsem tam s nikým neměla šanci se vykecávat o pauzách česky, byla jsem jediná, pak jedna, opilá polka, jinak všichni aspoň po dvou, ze Španělska, Maďarska, nějaký ty Emiráty apod.Pamatuji si jak jsem nevěděla ani to, že wanna je zkráceně od want to...když jsem přijela, tak jsem i ráno řikala dobrý ráno česky, na to byla dobrá reakce, a pak později, když jsem měla takový exotický, temperamentní vztah, a hulákala jsem na něj, tak už mi to začlo přeskakovat taky, když jsem na Skype mluvila s mamkou, a to jsem zdaleka nemusela mít super ajinu, ale bylo to třeba plynulý, a v tom to bylo...a to jsem nikam ani nechodila pořádně, no nebylo to pozitivní, ale zkušenost to byla, a i tak mě to posunulo i v tom jazyku. Já jsem ukecaná vcelku dost na to, abych byla ticho, takže jsem prostě v jistých momentech toho namluvila i celkem dost:D Prostě to neřešit, jak to je nedokonalý, ale mluvit... Taky mě vždy štvalo, že jsem na tý škole mohla přeložit každý slovo ve větě, ale větě jsem nerozuměla, protože ajina je idiomatická, a o tom to je, všude frázová slovesa, idiomy, to Čeština je v tomhle, paradoxně snažší, má přesnější pravidla, tam se spíš dá překládat doslova.Jako skutečná aj fakt snadná není, jak si spousta lidí myslí.Jedno slovo má x významů, Čeština je velmi květnatý jazyk. Asi by se hodně lidí divilo, kolik lidí v Anglii moc anglicky vlastně ani neumí, a rozhodně někde na úřadě na ně nikdo blbě nekouká, tam je to prostě normální.Ono když je člověk doma zavřenej třeba, tak se to z běžnýho života fakt nemá šanci naučit...takže to, že je někdo třeba 20 let v ČR, a česky umí dost lámaně, mě tak moc asi neudiví.... Samozřejmě ten začátek člověk asi nějak nadrtit musí, tak je to prostě vždycky, ale pak je hrozně těžký překonat tu hranici od tý B1, a tam určitě je super mít ty anglicky mluvící známosti, třeba vztah, ten je velká motivace...pořady, radio, cokoliv, ale i s tím přízvukem ideálně, třeba britský přízvuk je hrozně takový nablejskaný, půl toho spolknou....trochu vtipný, ale spíš sem se naučila rozumět víc africkýmu přízvuku, a to do toho často melou Pidgin English, takovej mix, takže půlce člověk rozumí a půlce ne:D.... Jo, a někde jsem četla, to myšlení v aj, cokoliv co vidím říct si v tom jazyku..závěs, záclona, práh, stěna, chodník....člověk pak zjistí, že nezná spoustu slovíček z běžnýho života, ale zase, chce to jistou dávku disciplíny...já ještě se teda i špatně dlouho soustředim, takže to učení to fakt neni má silná stránka...ale docela mi teď zaujalo to Duolingo, tam občas jedu Dánštinu a Španělštinu, je docela zajímavý to cvičení jet hned po sobě...a ještě v Angličtině, protože v Češtině to není, pak si nadávám, když třeba spletu ten aj slovosled a je chyba, haha...to je docela i pro lenochy to Duolingo, jsem potkala Dána, a prý, že výzva, Čeština...řikám si, on může Češtinu, já můžu Dánštinu, noo...už to neni taková sranda:DDD...
Díky opožděně za tohle video! Učit aktivně jsem se začal před dvouma rokama, do tý doby jsem nezvládal ani základy. Nicméně teď je mi 19 a sice zásoba není furt ono, ale dokážu mluvit anglicky a sdělit, co mám na mysli. Mohl bych do toho dát ještě mnohem víc dřiny, takže když zaberu na maximum, maturita za rok bude zadarmo! 😁
Podle mě motivace je snad úplně nejdůležitější. Já tu motivaci učit se anglicky měla od mala. Měli jsme v televizi stanici s pohádkama v angličtině a já tomu hrozně chtěla rozumět a taky písničkám, které jsem měla ráda. Bohužel tenkrát ještě nebylo moc učitelů angličtiny a my si jazyk nemohli vybrat a na základce jsem vyfasovala němčinu. Ta se mě držela až do vysoké a tam jsem pak u zkoušky zjistila, že vlastně absolutně neumím mluvit. Ve škole nás to neučili, němčina se učila jen stylem dělání cvičení z učebnice. Na maturitu nám učitelka nadiktovala, co máme říkat a měli jsme se to naučit nazpaměť. Jo, to opravdu dává smysl :D Já hlavně neměla motivaci tu němčinu někde používat. Prostě jsem se jí jen učila, protože jsem jí měla ve škole. Zbytečných 11 let. Angličtinu jsem se pak začala učit v kroužku někdy v osmičce a pak jí měla na střední. Tam jsme ale začali zase od začátku. Já si tenkrát našla jeden koníček, o kterém jsem psala na internetu a tam to bylo o tom, že pokud člověk chtěl nějaké informace, tak je musel hledat na anglických webech. A to mi strašně pomohlo. Do toho jsem začala poslouchat videa na youtube, různé rozhovory a tak. Až později se přidaly seriály. Mně naopak ty české titulky nepřekážejí. Naopak si stíhám všimnout, že něco přeloží jinak, nějaké slovíčka vynechají a podobně. Takže podle mě je opravdu důležité vědět, proč se ten jazyk učíte a pak ho používat. Já za pár let uměla anglicky mnohem lépe než německy za 11 let. Rozdíl byl právě motivace a to reálné používání.
I kdyz to video neni kompletni, tak je proste skvele! Jako co vic lidi chteji vedet ohledne uceni apod. :) zapamatujte si lidi jednu DULEZITOU vec: i NEJlepsi ci NEjuznavanejsi ucitel te muze ucit, ale NAUCIT se to musis jen a jen ty sam ;) thumb up Kuba!
Myslím si že jako člověk jsi velice inspirativní nejen co se týče angličtiny. spoustu lidí jsou strnulí jen skrz strach a nedokážou udělat ten první krok jakýmkoli směrem, ikdyby šlápli do hovna, tak aspoň někam šlápnou...samozřejmě je to nesmí citelně poznamenat, že udělali opravdu blbý krok...já s tím mám sám někdy taky problém...každopádně to děláš dobře a dělej to dál, protože takových jako jsi ty moc není, myslím ti kteří stojí na tom místě, kde jim to bylo shora dáno...
Ahoj Kubo, máme stejnou kombinaci cizích jazyků. :) U mě je teda němčina na prvním místě, pak angličtina a teď začínám se španělštinou a můžu se pod tvoje principy i jako bývalá učitelka němčiny podepsat. :) Já se takhle naučila německy, že ji teď denně používám v práci. Díky. Skvělé video.
Já jsem začal dělat buddíka na univerzitě ve Zlíně, bohužel až v předposledním ročníku a teď lituju, že jsem se na to nedal dřív. Člověk se seznámí se spoustou nových lidí ze zahraničí a ten posun v mluvené angličtině je neskutečný. Fakt všem doporučuju. :) Teď mám díky tomu přátele v Kazachstánu, Turecku, na Ukrajině, v Mexiku atd.
Když jsem se zajímala o první kurz angličtiny, na prvním místě zdůrazňovali onu motivaci. Proč se chcete učit. Možná to tehdy bylo kvůli práci, ale stejně jsem stihla jen základy. Kurz byl fajn, ale děsně drahý a časově náročný - denně 3 hodiny. V té době jsem už měla 2 děti a samozřejmě zaměstnání. Mohu říci, že angličtinu jsem začala chápat až v momentu, kdy jsem se ji začala učit sama na internetu. A o žádnou motivaci se nestarám. Čím víc jsem vymýšlela proč, tím menší důvod k učení jsem měla. Učím se jen tak, pro nic. Někdo možná motivaci potřebuje, mě nic neříká. Prostě protože chci. Chci se dívat na film, chci jíst, chci jít spát a chci se učit anglicky, ale tak, že mě to nenutí. Můžu, ale vlastně nemusím. Od té doby taky víc umím. Chápu však, že mladí by asi nějaký rozumný důvod k učení mít měli. Jak tady čtu v příspěvcích, někdo dává motivaci na první místo. Já se učím anglicky a italsky, protože to chci umět. Jen tak, prostě jsem si řekla, že chci. Není za tím nic velkého, žádné cíle, žádná kariéra.
Díky Kubi, že na YT taky pořád dáváš věci, zrušila jsem si IG i FB.. takže mám stále cestu ke KE .. btw. viděl si The social dilemma? Já vím, ty to máš jako job, já jako uživatelka už neeeechciiiii.. Díky a v listopadu kupuju ten velkej kurz 🍁 zatím sjíždíme ten s výslovností .. pá, ať se ti daří.. krásnej podzim 🍂
OK. Ad 9. "přikázání" Delete bullshit: v rámci tohoto principu jdu vymazávat bullshit o věku. Je mi 49 a začínám se učit anglicky. Mám dojem, že všichni kolem mě už anglicky umí a já jsem marnej. Tak uvidíme... ;) Tvoje videa a podcasty mě baví a pomáhají mi. Díky!
super w oooow Kubo.. Máš pravdu, přesně já třeba také proč bych nemohla hrát na kytaru? Nemám hudební sluch, ale ve ve 34 letech jsem se dostala ke kytaře( můj sen z dětství) a? a ? hned jsem ji popadla sluch ne sluch a začala jsem se sama učit Dajánu, první písničku a pak Růže z Texasu, táta koukal, ten má absolutní sluch. Říkal, proč hned tak těžký písničky? Já na to nejsou a víš proč? Protože jsou moje oblíbené a když máš něco oblíbeného, tak se to na tom naučíš. Tak jsem se na nich pak naučila hrát další a další písničky. Za půl roku jsem hrála na Kunětické hoře (odvaha, nadšení, ale nezpívala jsem byla jsem jako doprovod) A je to. Dík za anglinu, budu tě sledovat Ps: můj táta v 60 ti letech začal s kytarou a výborným zpěvem si ho zvou na různé akce.
u ty 10. co treba kdyz se bojim, ze se dobre nenaucim anglicky? i kdyz mi to treba docela jde, ale porad ne tak jak bych chtel, mozna to je forma motivace. Co myslis?
