Ten širý proud jak přejít mám,
proč neumím se nad něj vznést,
ach, člun tak mít, ten řídit znám,
v něm lásku svou bych chtěla vézt.
Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,
tak těžká zdá se, bůh to ví, má láska zlá, co v srdci mám.
Vždy, když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.
Až něžnou růži spatříš kvést, co trny zájem oplácí,
nenech se krásou klamnou svést, hleď, ruka má teď krvácí.
Ten širý proud jak přejít mám,
proč neumím se nad něj vznést,
ach, člun tak mít, ten řídit znám,
v něm lásku svou bych chtěla vézt.
20 июл 2015
