Pokud má vztah po nevěře trvat, tak to chce snahu obou partnerů. Oba musí přijmout odpovědnost, to je pravda. Podle mě ale neexistuje 100% recept, jak obnovit vztah po nevěře, aby fungoval. Protože kde nic není, ani smrt nebere. Bohužel nestačí, že jeden chce. To je pro vztah málo. Podle mě nevěra je těžká často kvůli ztrátě důvěry. Obnovit důvěru nejde ze dne na den. S tím se musí počítat při slepování vztahu. Rány se nezhojí ze dne na den. Ono je někdy snadné něco zničit, ale obnovit to je daleko náročnější. To je taky součástí odpovědnosti - přijmout, že jsem někomu hodně ublížil. A netvářit se, že to není můj problém, že to je starost toho druhého.
Jinak Vaše úvaha nad historií, křesťanstvím a "manželstvím před Bohem" bez rozvodu je zajímavá. To mě trochu vede k tomu, že si myslím, že nevěra je trochu přežitek. Přežitek z dob, kdy společnost radši snesla pokrytectví než otevřený pohled na realitu. Protože nevěra je pokrytecká právě kvůli lži a neupřímnosti. V dnešní době není problém se rozejít, rozvést, mluví se o polyamorii... Takže nějak doufám, že klasická nevěra spojená s utajováním, mlžením, lhaním bude postupem času na ústupu. Tím, že společnost začíná tolerovat jiné formy soužití než jedno manželství do konce života, nemusí přece lidé tak lhát a tajit, co skutečně potřebují a dělají.
