...Značnou část z nich tvořili Židé cizinci nebo Židé bez státní příslušnosti, které vichistická vláda obětovala v marné snaze ušetřit původní židovské obyvatelstvo Francie. Konečnou destinací těchto deportovaných byla Osvětim, kde SS krátce po příjezdu drtivou většinu z nich zavraždila jedovatým plynem.
Deportace Židů z Francie v létě a na podzim 1942 vyvolaly značné protesty v katolické církvi, která byla oporou Petainova režimu, i mezi obyvatelstvem. Brutální povaha zátahů vzbudila hněv veřejnosti a obzvláště kriticky bylo přijato počáteční rozhodnutí oddělit během deportace děti od jejich rodin.
Mezi březnem 1942 a srpnem 1944 zahynulo v koncentračních a vyhlazovacích táborech přibližně 77 000 Židů žijících na území Francie - drtivá většina z nich v Osvětimi - nebo zemřeli ve vazbě na francouzské půdě. Třetinu z těchto obětí tvořili francouzští občané.
Po německé okupaci Francie byli Élisabeth a její odcizený manžel zatčeni vichistickou vládou a vinice byly zabaveny. Poté byli propuštěni. Philippe uprchl z Francie a přestěhoval se do Anglie, aby se připojil k silám Svobodné Francie a podpořil generála Charlese de Gaullea. Élisabeth s dcerou Philippine však zůstala ve Francii.
Élisabeth byla poprvé zatčena v roce 1941 za údajný pokus o překročení demarkační linie s falešným dokladem totožnosti na své dívčí jméno Chambure. Její propuštění údajně zajistil Fernand de Brinon, vysoký úředník kolaborantského vichistického režimu.
Po invazi Spojenců v červnu 1944 však byla Élisabeth znovu zatčena, protože zorganizovala charitativní akci ve prospěch Židů shromážděných v tranzitním táboře Drancy na jejich cestě k deportaci. Podle jiné verze se Élisabeth při účasti na přehlídce nových sezónních modelů italské návrhářky Elsy Schiaparelli ocitla vedle Suzanne Abetz - manželky německého velvyslance u vichistické vlády Heinricha Otto Abetze. Protože jí blízkost Abetzovy manželky vadila, vyměnila si Élisabeth místo, což ženu urazilo.
Když v červnu 1944 zatklo Élisabeth gestapo, byla s ní i její dcera Philippine. Dva důstojníci gestapa se přeli o to, zda Philippine odvedou spolu s její matkou. Jeden z nich to nechtěl, protože měl doma stejně starou dceru, a tak ji nakonec nechali na pokoji. Svou matku už nikdy neměla spatřit.
15. srpna 1944 byla Élisabeth deportována ve vlaku, který byl posledním konvojem s deportovanými politickými vězni, jenž opustil pařížský region před osvobozením Paříže. Do koncentračního tábora Buchenwald pro muže a do koncentračního tábora Ravensbrück pro ženy směřovalo 2 200 osob. 15 procent deportovaných tvořily ženy.
Ženy, mezi nimi i Élisabeth, dorazily do Ravensbrücku 21. srpna 1944.
Ravensbrück, otevřený v květnu 1939, byl jediným velkým ženským táborem zřízeným nacisty.
V táboře Ravensbrück pracovali muži SS, kteří sloužili jako dozorci a správci, a 150 žen, které vykonávaly funkci dozorkyň. Tyto dozorkyně byly buď dobrovolnice SS, nebo ženy, které tuto práci přijaly kvůli dobrému platu a pracovním podmínkám. V Ravensbrücku se nacházel také výcvikový tábor pro dozorkyně SS, které zaučovala Dorothea Binz - sadisticky krutá německá nacistická důstojnice a dozorkyně , která své svěřenkyně instruovala, jak zacházet s vězni, na které měly dohlížet.
Tito vězni museli pracovat, dokud nezemřeli, a úkolem jejich nadřízených bylo dostat z nich maximum práce, dokud jsou ještě naživu. Ravensbrück se tak stal výcvikovým střediskem či "školou násilí" pro asi 3500 dozorkyň, které pak sloužily buď v Ravensbrücku, nebo v jiných koncentračních táborech.
Celkem prošlo koncentračním táborem Ravensbrück asi 132 000 žen z celé Evropy, včetně Polek, Rusek, Židovek, Romek a dalších. Z tohoto počtu více než 92 000 žen zahynulo. Když byl tábor 30. dubna 1945 osvobozen Rudou armádou, nacházelo se v něm asi 3 500 nemocných žen, mužů a dětí. Élisabeth však mezi nimi nebyla.
Údajně zemřela na skvrnitý tyfus 23. března 1945, měsíc před osvobozením. Podle memoárů jejího manžela Philippa však byla zaživa vhozena do pece krematoria v Ravensbrücku. Bylo jí 43 let.
Élisabeth byla jediným členem bankovní dynastie Rothschildů, který byl zavražděn během holokaustu nebo během druhé světové války.
Její děti však válku přežily. Její syn Edoard zemřel v roce 1984 a dcera Philippine zemřela v roce 2014 ve věku 80 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: / @worldhistoryvideoscz
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2
6 сен 2024
