Super video 👌 K tem kariernim moznostem: taky jsem hodne let chtela jit na medicinu, protoze mne hodne bavila chemie (biologie taky, ale min). Na posledni chvilku jsem se rozhodla podat si prihlasku na biochemii misto mediciny, i kdyz jsem vubec netusila co to obnasi. Vzali mne a ja jsem diky tomu prohloubila svuj zajem o organickou chemii - az tak, ze jsem si z ni udelala doktorat, vyjela do Britanie na postdok a v akademickej kariere jsem nasla svuj smysl a porad mne to strasne moc bavi. Kdyby mi nekdo tehdy v maturitnim rocniku rekl, ze tohle bude moje karierni cesta, tak vubec bych mu neverila, pac tehdy jsem ani nevedela, ze kariera vedce je mozna 😀 Mozna je fajn jit studovat neco vic obecneho, co ho bavi, a pak si v tom najit to svoje a postupne se profilovat ☺️
Ahoj Anežko, jsem lékařka pracující už skoro 15 let. Souhlasím s Tebou ve všem, co jsi řekla. Na některé z těch věcí ale bohužel přicházím až teď, takže mi přijdeš hodně uvědomělá, že si toho všímáš a přemýšlíš nad tím už před koncem studia :) Ať se Ti daří!
Hodně mě překvapilo, když jsi říkala, že jsi neměla moc přehled o jiných než těch "prestižních" povoláních a o tom, kolik peněz za jakou práci jde vydělat. Pro mě to bylo hlavní téma konce gymplu a myslim, že se na to zaměřovala většina spolužáků. Furt jsem brouzdala po netu a hledala, jaký povolání existujou a co bych mohla a nemohla dělat a kolik peněz bych za to měla 😄
Je to hodně zajímavé to slyšet z tohoto pohledu. Neřešit peníze musí být vlastně fajn. 😃 Sice mám gympl, ale vlivem rodinného prostředí bylo potřeba po střední jít pracovat na plný úvazek a VŠ (kterou jsem si udělala), byla nadstandard, když budu stíhat v práci. Myslím, že vám ten přístup zase pomohl najít váš směr, bez ohledu právě na peníze, ale na vaše vlohy a zájmy. 🙂 Rozhodně to ve vašem případě dobře dopadlo. 🙂 Neumím si vás představit někde v korporátu, to prostředí by vás určitě trápilo.
Hodně oceňuji ten pohled ze strany lékaře na problematiku "kecání pacientů do lékařovy činnosti". Na druhou stranu, občas chápu, proč to pacienti dělají, jelikož se stává, že jsou jejich potíže lékařem bagatelizovány, neřešeny atd.
S těmi zaměřenými středními školami to taky neplatí úplně všude. Zmínila jsi třeba sociální práci, která v určitých ohledech navazuje na středoškolský obor "Sociální činnost". Já jsem ten případ, který takhle navázal, ale v ročníku jsme byli tak 3 lidi z oboru, zbytek gympláci. To samé jsem sledoval i u ročníků "nad" a "pod". A z naší třídy na střední škole se třeba lidi rozprchli různými směry - pedagogické obory, ekonomické obory, právní obory, architektura... Tam ta diverzita byla opravdu velká a jen málo lidí šlo skutečně do toho oboru samotného (ať už studijně nebo prakticky). To je ale asi dané tou širokostí toho oboru, nevím.
Anežko, děkuji za video. Chápu, že je na lékaře velký tlak, ale z pohledu pacientky, která jde na operaci a operatér pod vlivem alkoholu udělá chybu musíte jít na sál znovu a ani nepřijde omluva....no nic moc.
Tak zrovna s těmi odpracovanými hodinami to u lékařů neplatí obecně. Je rozdíl, pokud lékař pracuje v nemocnici a souhlasí s přesčasy nebo pokud pracuje v ordinaci třeba jako praktický lékař pouze omezený počet hodin. A zrovna soukromí praktici jsou na tom finančně velmi dobře.
Na druhou stranu nic jako omezená pracovní doma pro praktického lékaře neexistuje, ordinační doba sama o sobě je jenom docela malá část toho, co lékař v tomto oboru musí zvládnout a troufám si říct, že kolikrát pracuje víc než člověk v nemocnici, i když to tedy není nutně práce s lidmi, ale nekonečné papírování po nocích
Tak oni jsou také lékaři, kteří ordinují dopoledne v nemocnici a odpoledne ve své soukromé praxi. Jsou i tací kteří ordinují v nemocnici jen v některé dny a zbylé dny jezdí ordinovat do nemocnice v jiném městě. Když sedí na 2-3 židlích zároveň tak bodejť by neměli být přepracovaní a unavení, ale mnozí si to takhle nastavili sami.
Měla jsem to Anežko úplně stejně. Úplnou náhodou jsem se dostala na nejprestižnější gymnázium Jihomoravského kraje a když tam člověk nechtěl jít na medicínu nebo práva, tak byl mega divný. Na medicínu jsem se nedostala a šla jsem na Technologii potravin, kde jsem teď strašně spokojená. Zpětně si uvědomuju, že jsem vnitřně na medicínu ani vůbec nechtěla jít. Super video 😊
Bohužel tímto agresivním přístupem si tihle pacienti nepřímo sami škodí jak sobě tak i dalším pacientům. Protože takhle docílí toho že lékařům nezbyde nic jiného než s nimi jednat direktivně až autoritativně a bez vzájemné důvěry. Což je velká škoda, protože jak můj kámoš lékař správně podotkl, pokud je pacient inteligentní a rozumný, a trpí nějakým vzácnějším onemocněním, skutečně může mít o své nemoci nastudováno víc než jeho lékař. Vzácných nemocí je přes 7000, a to není v kapacitě žádného lékaře do podrobna všechno obsáhnout.
Je to každodenní boj s mladými doktory, kteří si myslí, že v den posledních státnic všechno ví, všechno znají, všechno umí a jsou kingové. Bohužel, opak je pravdou, to opravdové povolání se teprve začnou zaučovat. A to říkám jako člověk s 35letou zkušeností se závažným onemocněním a všemožnými komplikacemi. A nevidím to jen u sebe, ale u spousty jiných pacientů. Ostatně i elektrikář nebo instalatér může svoji práci sakramentsky zfušovat. Z učňáků též umí prdlajs. LF je hlavně biflařina, ale absolvent se ji musí naučit používat v praxi a do té pořádné vpluje opravdu až po dokončení studia, sorry je to tak. "Pokud lékař nevyhoví...", ale neměla byste zapomínat, že přes všechno nastudování a osvědčení doktora je to pacient, kdo má v 99% mít legálně poslední slovo. Výjimkou může být např. nařízená ústavní léčba, a ani tam to není tak jednoznačné. Doktor by měl zachraňovat životy, ale pokud někdo odmítá transfuze nebo resuscitaci, tak Vy proti tomu jít nemůžete. Vše je v moderní medicíně o kompromisech a vstřícnosti, se vstřícnosti je i větší důvěra. Nefunguje, že doktor řekne a prostě to tak bude, nejsme v Nemocnici na kraji města. Vidím to z obou stran, z obou jsem si už něco zažila a tak si myslím, že už k tomu opravdu takhle můžu něco říct. Jak dlouho jste lékařkou? A jste chronickou pacientkou?
@@terezaparilova5628 Za sebe musím souhlasit s oběma stranama (jsem chronická pacientka a zároveň mám mezi přáteli a v rodině hodně lékařů). Na jednu stranu se každodenně najde hodně pacientů, se kterými i když se o to slušně pokušíte prostě není řeč. Např.agresivně vyžadují ATB na testem prokázanou chřipku nebo covid a nenechají si vysvětlit že ATB na viry opravdu nezaberou apod. To že někdo odmítá transfuzi je vlastně OK, je to jeho informované rozhodnutí, ale viz. ATB na virózu to už je problém, na který prostě lékař nemůže přistoupit. Pak je tu ale ten druhý jev, kdy pacient je rozumný, inteligentní, má informace z relevatních zdrojů, a většinou je chronicky nemocný a nebo má vzácnější nemoc a fakt dobře zná signály vlastního těla. V tomto případě hodně často naráží na to že lékař odmítá byť jen si poslechnout jeho názor, který se po sléze často ukáže jako správný, a kdyby ho lékař od začátku bral vážně, velmi by to urychlilo stanovení správné diagnózy a následné léčby.
@@luciedvorakova2167 Já bych se vás chtěla zeptat, proč by měl doktor reagovat direktivně. Doktor má nabídnout všechny možnosti léčby včetně možných rizik a doporučit nějakou, ale pacient rozhodně nemusí souhlasit. Co by s ním tedy měl řešit direktivně až agresivně? Slyšel někdy někdo něco o lékařské etice a komunikaci s pacientem? Zjevně ne, protože se na to na LF kašle a dělá se z toho nepodstatný předmět za zápočet. Ne nemám vzácnou nemoc a ano, doktor by měl na vyšším pracovišti umět řešit i nestandartní průběh, nebo ho aspoň zkusit léčit dle doporučených postupů a pacientovi otevřeně říct, jak se věci mají. A kdykoliv ho může poslat na další vyšší pracoviště.
Mám takovou otázku, na kterou bych ráda znala odpověď přímo od budoucí lékařky. Proč lékař chce, aby si pacient koupil např. mast, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Je to skrz papírování nebo? Mě kolikrát přijde, že lékař dělá, jak kdyby to platil ze svého 😃
Anežko, užívejte si konec školy. Teď je to to nejhezčí. Moc blahopřeji. Jsem ve zdravotnictví víc než 40 let a zažila jsem leccos, ale také jsem nikdy nelitovala. Syn, pracuje na ARO, ale v Německu. Nechtěl do českého systému, je spokojený, má čas i na rodinu a finančně je v pohodě. Držím vám palce.
Mňa by zaujímal dôvod prečo ta spomínaná kríza vlastne prišla, je to koniec štúdia, máš už isté miesto, vieš aký obor chceš robiť a čo ťa baví. Defakto same superlatíva a defakto už len zmaknuť štátnice a budúcnosť máš relatívne istú. 🧐
To s penězi, platem a nepřemýšlením na gymplu/SŠ o takových věcech je realita, ale naprosto tragická. Ať si každý dělá co chce, ale být v polovině VŠ překvapený z toho, kolik kdo vydělává a kolik co stojí, to je naprostá tragédie. A nechápu, upřímně a naprosto vůbec, jak je to možné a kde ti lidi mají strčenou hlavu celý život.
Já upřímně nikoho takového osobně neznám a hodně mě to ve videu překvapilo. Snad v 19 letech má už člověk trochu přehled a nejde studovat něco, o čem si nic nezjistí. Ale asi jen žiju v nějaké bublině. 😄
Ahojky Anežko,ještě než si pustím Tvé videjko, které bude stopro skvělé,jako vždy,tak se bych se Tě moc ráda zeptala,zda je šance se s Tebou někdy setkat osobně...např.na nějaké přednášce,diskuzi...??? Předem moc děkuji za odpověď.
Anežko, krásné video. Jsem před maturitou a vybírala jsem si vysokou školu. Moje cesta studiem byla trošku delší než bych si představovala. Jsem vyučená prodavačka, teďka jsem dodělávala nástavbové studium a nakonec moje přihláška na vysokou skončila na Lesnictví. Na základní škole v deváté třídě si myslím, že děcka moc neví co chtějí dělat, kdo to ví tak těch je opravdu málo. Takže to s tou kariérou, to plně chápu.
No tedy já rozhodně nepohlížím na doktory nijak superlativně. Na škále o 0 do 10 by to bylo číslo před tou nulou. Těch lidí, kteří tuto práci berou jako poslání a mají touhu někomu pomoct je jako šafránu k ostatním raději nechodit. A to ani nechci vyprávět historky z pohotovosti když tam přijdete s malým dítětem. Držím palce
Dobrý den, na úvod bych chtěla říct, že medicína není poslání, ale povolání. Lékaři nejsou nadlidi, kteří nemají soukromý život a v hlavě mají jen pacienty. Nemohou být 24/7 k dispozici a bohužel, ač je to nepříjemné slyšet, každý lékař může udělat chybu. Málokdo si tohle dokáže připustit, ale bohužel lidský faktor sem tam selhává v jakémkoliv odvětví. Jinak historky z pohotovosti si dokážu představit, tam snad není příjemný nikdy nikdo.
