Inscenaci slavného románu připravil tým složený z ruských, amerických a českých umělců. Režisér Jurij Galin, který už 30 let žije v Čechách, scénograf Alex Solodukho, americký výtvarník ruského původu, který už 30 let žije v New Yorku a hudební skladatel Alexandr Čevskij, šéfdirigent moskevského divadla, chtěli tento román převést na jeviště už v 80. letech. Sovětská komunistická moc jim v tom však zabránila, a tak se jejich záměr uskutečnil až v roce 2017 v Čechách s mottem posledních Bulgakovových slov: „Aby to lidé věděli, aby to věděli.“
Příběh ďábla Wolanda, který se s katem Azazelem, v němž se skrývají další dvě Bulgakovovy postavy, komik Kravinkin a kocour Begemot, a s ďábelskou vražedkyní Helou, po několika staletích vrací do Moskvy, aby zjistil, zda se lidé změnili, drží celé dvě hodiny diváky v napětí.
Ďábel Woland zjišťuje, že i po staletích jsou lidé stále zbabělí, lační peněz, lžou, kradou, udávají a nenávidí jeden druhého. Proto je začíná trestat. Mladého básníka, který opovrhuje pravdou, vírou, historií i láskou, přenese o 2000 let zpět do města Jeruzaléma a udělá z něho Ježíše, aby na vlastní kůži poznal, co to znamená bojovat za pravdu. Všichni, kteří se s ďábelskou trojicí setkají, končí na psychiatrické klinice, kam sovětská komunistická moc zavírala své nepřátele a vykonávala tam na nich „vědecké“ pokusy, aby je přivedla na „pravou víru“.
Jedním z mála kladných hrdinů románu je básník - Mistr, který napsal román, kvůli kterému rovněž končí v psychiatrické léčebně. Mistrova milenka Markéta, se ho ale rozhodne zachránit. Ďábel Woland
jí přichystá krutou zkoušku. Pokud chce dostat svého Mistra zpátky, musí dělat hostitelku na plese mrtvých. Příběh o lásce, odvaze, touze po svobodě a nikdy nekončícím boji s arogancí moci je zpracován tak, že působí velmi emotivně na dospělé, ale i na mladé lidi, kteří berou za svůj především příběh lásky a odvahy postavit se zlu a otevřeně se smějí tuposti hlupáků.
23 окт 2020
