seděl jsem tam..... nekecám.... 20, minut.... nó a... mluvili sme... :D asi jediný seriál, u kterého se člověk naučí něco užitečného a zároveň se i zasměje :)
Já se nedivím, že panu Špačkovi kdysi dávno jeho 16ti letý syn někde v restauraci překlopil na hlavu talíř se špagetama a odešel, když už nemohl vydržet tyhle jeho kecy.
Jo, bylo to tak. To, že spolu pak dlouhou dobu nemluvili je taky známá věc. Já naopak ale nechápu to počínání Špačka juniora... co by jiné děti (z rodin, kde otec otec třeba pil a mlátil matku či děti) daly za takového jedinečného tátu, jakým Ladislav Špaček nutně musel být. Mě naopak vždy štvalo, že mě doma málo poučovali a kárali... že na mě byli rodiče příliš liberální.
