Úvodní znělky, nebo hymny, chcete-li, jsou tradicí, bez které se žádný velký šampionát neobejde. Jinak tomu nebylo ani na mistrovství Evropy ve Švédsku v roce 1992. Turnaj se odehrával na čtyřech stadionech -- v Göteborgu, Stockholmu, Malmö a v Norrköpingu. Švédské názvy jsou známé i mnoha českým fanouškům, nejen díky sobotním návštěvám obchodního domu IKEA, ale taky z důvodu mnoha zápasů odehraných v evropských soutěžích s tamějšími týmy.
Fotbalové Euro připadlo Švédsku, kdy jediným protikandidátem bylo Španělsko, a protože ve stejném roce pořádala Barcelona letní olympiádu, UEFA vybrala za pořadatele závěrečného turnaje zemi na severu Evropy.
Navíc byl v té době šéfem UEFA i Švéd Lennart Johansson, kterému je ovšem nejvíce připisována úspěšná transformace Poháru mistrů evropských zemí v Ligu mistrů. I tak to byla pro Švédsko jistě slušná reklama, kdy minimálně Evropané poznali, ze tahle severská země není jen IKEA a ABBA.
Turnaj se hrál s osmi reprezentacemi: Švédsko hrálo ve skupině A s Dánskem, které dodatečně nahradilo na šampionátu diskvalifikovanou Jugoslávii, aby nakonec celé Euro vyhrálo. Dál byla v áčku Anglie a Francie. Ze skupiny postupovaly dva celky a favorité z Albionu a s kohoutem na prsou to nebyli.
Ve druhé skupině bylo nalosované Nizozemsko, kterému se ještě v té době říkalo buď Holandsko, nebo Nizozemí. A především to bylo tohle oranžové mužstvo, které vyhrálo poslední Euro v Německu nádherným gólem Marco van Bastena. Nizozemsko potkalo ve skupině B i reprezentaci Společenství nezávislých států, což bylo označení pro postsovětský výběr, který právě před čtyřmi lety Nizozemci porazili ve finále. Dál hrál skupinu B nováček evropských šampionátů ze Skotska a největší favorit turnaje -- sjednocená reprezentace Německa, která přijela posílena o několik hráčů z bývalé NDR, kteří rozhodně nebyli do počtu, což byli Matthias Sammer, Thomas Doll nebo Andreas Thom. Ale tehdejší německá reprezentace byla co jméno, to pojem.
Celkově mělo každé mužstvo ve svém středu hráče, kteří mají dnes za sebou velké kariéry: Švédové třeba Thomase Brolina, který byl jedním ze tří nejlepších střelců turnaje. Dánové pak Briana Laudrupa, nebo v Česku velmi známého Petera Schmeichela. Nizozemci zmíněného van Bastena i Dennise Bergkampa, či Ruuda Gullita. Francouzi Jeana-Pierra Papina, či obránce Laurenta Blanca. Angličani Davida Platta. Atd. Atd.
Turnaj se naposledy hrál systémem, kdy se za výhru udělovaly dva body. A v počtu osmi týmů. Následující šampionát v Anglii, který dělal radost především české reprezentaci, byl rozšířený na 16 týmů.
Není od věci si všimnout maskota turnaje. Ačkoliv se jednalo oficálně o deváté mistrovstí Evropy, maskota měli Švédové jako čtvrtí v pořadí. Předchozí turnaj v Německu představil králíka Bernieho, který byl pojmenovaný podle švýcarského města Bern, v němž Německo vyhrálo mistrovství světa v roce 1954. Švédové pak měli možnost vytáhnout na svém turnaji za maskota jiného králíka z klobouku, aby vytáhli, inu, králíka, který se jmenoval Králík. Nápadně podobného králíka tomu německému, jen s ušima dopředu a ve švédských barvách.
Jedním ze sponzorů fotbalových turnajů byla japonská značka JVC, která, jak si možná někteří pamětníci vzpomenou, ráda dávala najevo spojení s fotbalem například i tím, že na své videokazety umisťovala právě loga a maskoty jednotlivých šampionátů. Milovníci véháesek pak u těchto kazet snadno identifikovali jejich stáří.
Těchto 46 sekund je znělkou, kterou jsem našel na své staré véháesce, a nyní zdigitalizoval. Znělka byla nahraná před finálovým zápasem Německa s Dánskem, který zajišťovala v ČSFR bratislavská redakce ČST.
14 окт 2024
