Pokus o kritiku křesťanství. Klasické dílo filozofické literatury. Kritika náboženství, založená na principech německé „filozofie života“. Kritika není ani tak cílem racionální argumentace nebo vyvracení náboženství, ale předmět psychologické analýzy.
Předmluva od Friedricha Nietzscheho:
Tato kniha patří lidem nejvzácnějším. Snad ani nikdo z nich ještě nežije. Jsou to snad ti, kteří rozumějí mému Zarathustrovi; jak bych si směl sebe sama plésti s těmi, pro které již dnes rostou uši? - Teprve pozítřek náleží mně. Jsou, kdož se rodí posthumně.
Podmínky, za nichž mi kdo rozumí a pak nutně rozumí, - znám až příliš přesně. Kdo má snést i jen moji vážnost, moji vášeň, musí být ve věcech ducha poctivý až do tvrdosti. Musil se cvičit žít na horách - vidět pod sebou dnešní žalostné žvanění politiky a národního sobectví. Musil se stát již lhostejným, nesmí se nikdy tázat, prospívá-li pravda, či stane-li se člověku osudem… Záliba síly v otázkách, k nimž dnes nikdo nemá odvahy; odvaha k tomu, co je zakázáno; předurčení k labyrintu. Zkušenost sedmera samot. Nové uši pro novou hudbu. Nové očí pro to, co je nejvzdálenějšího. Nové svědomí pro pravdy dosud němé. A vůle k ekonomii velikého stylu: udržet pohromadě svou sílu, své nadšení… Ctít sebe; milovat sebe; bezpodmínečně se osvobodit od sebe…
Nuže! Jen tito jsou moji čtenáři, moji praví čtenáři, moji předurčení čtenáři: co sejde na ostatních? - Ostatní, toť pouze lidstvo. - Je třeba mít převahu nad lidstvem silou, výší duše - pohrdáním…
10 сен 2024
