Jsem v koncích a možná i na začátku jsem nejtajnější lásko má. Vždy jsem chtěla být jen Tvá. Sen, že jedenkrát, budeš o mě stát byl však pouhým snem. Jiný měl jsi cíl, čím jsi vlastně žil mstou a s ní jen lásku míjel. Můj Monte Cristo jak dny plynou Ty přestáváš se na mě smát snad mám si hledat radost jinou tak trochu nejspíš i Tvou vinou. Dík za ty vázy plné růží za péči Tvou i pevný řád jen maličkost mi hrabě dluží jen ta tři hloupá slůvka : mám Tě rád. Někdo však by chtěl mi vrátit smích ten kdo uslyšel zvuk kláves mých tóny jasné, on mi rozumí a chápe mě naše vzplanutí je vzájemné žít je krásné. Můj Monte Cristo snad naše vidí promiň že musím to tak říct já přestávám být otrokyní a nechci svědčit v soudních síních. Tvá Haiden dítětem už není vzdálená odplatám a mstám když opustí Tě co se změní vždyž tys i se mnou vlastně býval sám.
Tak nějak tento text evokací ~ sedí i na LŠ. Že by tam byla určitá inspirace tehdejsim sousedem...? 🙂 IB ma krásný kostým, včetne líčení, paruky, kt. jí/postavě moc sluší.
