Jak můj děda utekl z Pracovního tábora / Válečný deník 1944 

Pokud máte nějaké zajímavé příběhy vašich předků, budu rád když se o ně snámi podělite v komentářích 🙂 PS: Do komentářu jste napsali fakt zajimavé příhody a příběhy díky lidi! 💓 Všem doporučuji si to pročíst :)

Skvělé video!

Můj prapradědeček skončil v gulagu na Sibiři. Jeho táta se rozhodl, že se za ním pokusí dostat (nevěděl kam jet, gulagů bylo na Sibiři hodně). Sebral povoz, trochu jídla, prachy a vyjel někam kde nevěděl kam. Přes nějaké rozhovory v Moskvě se mu povedlo zjistit kde se jeho syn nachází. Přijel tam a vyměnil svého syna se strážníky za láhev čerstvé pálenky. Přišel mu syn do ruk tak zdevastovaný, že kdyby přišel o týden později nebyl by naživu. I tak nebylo jisté, že přežije. Nakonec dojel domů i se synem a syn to přežil. Kdyby se můj praprapradědeček nerozhodl jet někam do neznáma nikdy by svého syna nezachránil a já se nikdy nenarodil. Tenhle můj příbuzný je pro mě opravdovým hrdinou.

Video: 40 min Borci v komentářích po 3 minutách: super video, respekt....

Jsem moc rád a myslím, že teď můžu mluvit za všechny. Vážíme si toho, že si se s námi podělil o příběh tvého dědy.

Do pokoje prisla mama, kdyz jsem se na tebe dival a myslela jsi ze jsi pan ucitel a vyucujes :D

Můj pradědeček se narodil 11. Listopadu 1919. Dětství a mládí prožil v Měšicích. Je to vesnice nedaleko Prahy. Žil v rodině se třemi bratry. Vyučil se typografem. Toto řemeslo bylo velice náročné. K přijetí do učení bylo třeba dobrého prospěchu a především dobré znalosti českého jazyka a pravopisu. Jako mnoho mladých mužů a žen (narozených v letech 1919-1921) byl i on za války poslán na nucené práce do Německa do města Breslau - říkalo se do ‚‚ŘÍŠE‘‘. Dělníci tam žili ve velice špatných podmínkách. Pracovali v továrnách, kde vyráběli vše, co bylo třeba pro válku, ale pracovali i na stavbách. Stavěli silnice, různá opevnění i kopali zákopy. Domů do vlasti se nedostali a jediné spojení s domovem byly dopisy. Ani na vycházky do města, kde v Německu pracovali, nemohli bez propustky. Žili vlastně v takových pracovních táborech. Můj pradědeček byl přidělen do dílny, kde se tiskly různé tiskoviny pro německou armádu. Tam vytiskl falešné propustky. Pomáhal tím svým přátelům tiskly i další tiskoviny, které se tajně rozšiřovaly mezi mnoho ‚‚TOTALNĚ NASAZENÝCH‘‘ tak se říkalo všem, kteří byli na nucených pracích v ‚‚ŘÍŠI‘‘. Jeho činnost v tiskárně byla po určité době odhalena a jeho přečin byl podle Německých zákonů brán jako úmyslné poškozování ‚‚ŘÍŠE‘‘. Po celou dobu co byl můj pradědeček totálně nasazený v Breslau, pokud to šlo udržoval písemnou korespondenci hlavně s rodinou a přáteli. Hlavně dopisy od mojí prababičky mu vždy udělaly největší radost prababička mu psala co dělá, jak se má a podobně pradědeček pokud to šlo ji odepisoval jak se zase daří jemu. Pradědeček si prababičku po válce vzal za ženu. Pradědeček byl za své činy v roce 1943 poslán do koncentračního tábora v Doře. Dora byl to koncentrační tábor pobočný koncentračnímu táboru Buchenwald. Jinak se mu také říkalo ‚‚Venkovské komando‘‘. Činnost v tomto koncentračním táboře byla obestřena velkým tajemstvím. Každý kdo byl poslán do Dory se stával tzv. nositelem tajemství Geheimnis-Trägrem. O těchto vězních se vědělo, že živí z tohoto tábora neodejdou, aby nevyzradili, co se zde vyrábělo. Byla zde totiž tajná podzemní továrna. Pracovalo se zde ve štolách (podzemní chodby). Pracovalo se zde na vývoji tzv. létajících bomb a raket V2 (Fau zwei). Ale i tak utajovaný program byl vyzrazen a to velmi zajímavým způsobem. V Doře byla vězeňská ošetřovna, ve které se prováděly chirurgické zákroky, protože zranění byla četná a častá. Léky však nebyly a tak úrazy končily infekcí a smrtí. Mrtví však byli převážení do Buchenwaldu a v jejich obvazech byly posílány zprávy o činnostech v táboře. Z Buchenwaldu se dostávali zprávy dále ven. Vězněni zde byli Francouzi, Rusové, Poláci, Češi, ale i Němečtí anti-fašisté. Vězněná zde byla i značná skupina inteligence (elektro inženýři, strojní inženýři, chemici a další). V táboře se také vězňové pokoušeli o sabotáže a někdy se jim opravdu podařilo úmyslně poškodit některé výrobky. Gestapáci však stále hlídali vězně při práci a jestliže byl jen náznak špatně vykonané práce odhalen, byl vězeň odsouzen k trestu smrti. V roce 1944, kdy situace na frontách byla pro Německo již z velké části prohraná, se běsnění gestapáků proti vězňům stupňovalo a stávalo se stále horší. V této bezvýchodné situaci se vězni snažili škodit o to více. Postupující osvobozující armády se stále přibližovaly ke koncentračnímu táboru Buchenwald-Dora až konečně přišel 11. duben 1945 a koncentrační tábor byl americkou armádou osvobozen. Bylo to asi ve 14 hodin, kdy se první tanky objevily u bran tábora. Velké části příslušníků jednotek SS se podařilo uprchnout, ale i vězňové se snažili pomoci osvobození ze vnitř tábora. Domů přišel můj pradědeček v květnu 1945. Měl velmi podlomené zdraví. Jeho celková váha byla pouhých 37kg. Tato váha mluví za vše, čím musel můj pradědeček projít. Velmi brzy se však z těchto útrap zotavil. Co však po jeho uzdravení zůstalo stále, bylo vytetované číslo vězně na předloktí 123214, které sloužilo jako evidenční číslo v koncentračních táborech, pod kterými byli vězni vedeni. Kromě táboru Buchenwald-Dora byl můj pradědeček ještě vězněn v koncentračních táborech: • Bergen-Belsen • Mauthausen • Osvětím-Zde můj pradědeček přežil pochod smrti • Dachau Po ukončení druhé světové války a po zpřístupnění koncentračního tábora Buchenwaldu-Dora a dalších táborů veřejnosti, se můj pradědeček zúčastňoval se svými českými spoluvězni vzpomínkových akcí. Pravidelně každý rok jezdil položit věnce a vzdát hold svým padlým a umučeným spoluvězňům. Můj pradědeček přežil koncentrační tábor a byl blízko smrti. Zažil hrůzy z mučení, zažil hrozné pocity hladu, viděl lidi umírat po mučení a následkem neléčených nemocí. Každý, kdo toto prožije, má určitě jiný pohled na život a vztah ke všem lidským hodnotám. Ve všech koncentrácích byli vždy lidé rozděleni a to na ty, kteří nemohou pracovat (staří, nemocní a tělesně slabí). Ti byli určeni pro vyhlazení (smrt v plynových komorách a dále spáleni v krematoriu). Nacisté je nechtěli živit, když nemohli pracovat. Stejně pak skončili další nemocní nebo prací zesláblí. Někteří nelidské podmínky přežili. S podlomeným zdravím a často i s poničenými nervy se dočkali osvobození. V koncentrácích byly také děti. Jak s nimi bylo zacházeno je velmi těžké si představit a natož o tom psát. Nejhůře na tom byli političtí vězňové, ale hlavně Židé, kteří byli určeni k likvidaci. Němci se nenávistí k nim netajili (antisemismus ). Zvěrstvo páchané nacisty na lidech je strašné popisovat. Mluvit o otrocké práci vězněných je též velice smutné. Ale co je třeba vědět, že myšlenky nacismu jsou velice nebezpečné. Že tato minulost je důležitá pro přítomnost i budoucnost, neboť každý extremismus je nebezpečný a muže z něho vzejít to co byl nacismus v Německu.

Úžasné video, můj praděda kradl Němcům rum z vagónů ve vedlejší vsi. Jeden z jeho vrstevníků se k těm vagónů taky dostal a když ho Němec uviděl začal střílet, když pak viděl do koho střílel, a zjistili že to je dítě, na vlastní náklady ho dovezl do špitálu, ten pán přežil ale nadosmrti byl kvůli tomu na vozíku.

Můj prapraděda byl u sokolů a když ho vyhodili z práce (vodárna v Káraném) tak někdy v roce 44 ukradl zbraně ze skladu a schoval je ve hnoji. Když náckové přišli nic nenašli a díky tomu hnoji přežil. Vyzbrojil své přátele a odhalili plán o zabrání vodárny. (Dřiv tam vedli koleje) Když jel vlak plnej nácků a oficírů, tak ustřihli koleje a než se stihli rozjet zpátky tak je měli ustřižený i na druhé straně. Postupně prej všechny postřileli a pohřbili nedaleko kolejí. Mému tátovi vyprávěl že lovili i kosáky aby bylo co jíst. Prapradědu 14 dní před koncem války zavřeli a poslali do lágru/koncentráku (nejsem si jist) kde zhubnul 13 kilo. Válku ale přežil a do roku 1953 dělal starostu (nejvíce krát zvoleného v historii vesnice) v Káraném. Poté ho komunisti vyšachovali a dělal do pádu komunismu jen podřadné práce. Zemřel v 90.letech ve věku přes 90. Nic není vymyšlené a všechno se dá dohledat pod jménem Karel Faltys. Jinak díky za super video!

My teďka přes lockdown s mým otcem koukali na dopisy a pohledy, co posílal praděda prababičce, když byl v první světové. Sloužil u dělostřelectva a jde vidět i kde všude byl. Dopisy z Francie kde bojovali jsou fakt zajímavé. Dopisů je opravdu hodně, ale snad jen v jednom píše o mrtvých. Ve všech se snažil psát domů, že to tak hrozné není, ale všichni víme jaké to bylo. Je super, že máš takovou vzpomínku, která se určitě bude v rodině dědit a udržovat vzpomínku na tvého dědu. :)

Velmi zajímavé téma. V naší rodině máme taky deník mého pradědy o tom, jak byl unesen na Sibiř nebo jak utíkal před válkou na svém parníku. Spíše než deníky máme historky od mé babičky, kterou histrorie našeho rodu zajímalo, je to strašně zajímavé poslouchat. Ohledně koncentračních táborů máme bohužel také historky. Celá jedna větev (Myšleno jakožto jedno příjmení) zemřela v Osvětimi v koncentračním táboře. Moje prababička byla jediná co přežila tuto katastrofu. Musíme tyto odporné věci znát, aby jsme je nikdy znovu nezažili. Vím, že pro některé lidi byl tento rok tragický, ale není to válka. Není to hromadné vymírání. Tak se držte a nechovejte se jako hovada. Děkuji za toto video Petře. Dodatek: Lidi co přirovnávají Covid situaci ke Druhé Světové Válce, konspirační teoretisti ohledně toho, neonacisti a rasisti jsou spodina společnosti.

Toto jsem psal před rokem do soutěže, příběh mého pradědy.. Můj pradědeček se jmenoval Max. Vše to začalo, když se narodil mé praprababičce Karolíně a prapradědečkovi Rudolfovi v obci Loučim na Domažlicku dne 7.6.1893. Mí předci byli židé, tudíž byl i Max žid. Když v roce 1914 začala první světová válka, praděda byl nucen narukovat do armády za Rakousko-uherskou monarchii. Bojoval na srbské frontě, ale bohužel, než stačili vojáci ve vlaku směřujícím na frontu vůbec na bojiště dojet, pradědu si našla zatoulaná kulka a zasáhla ho do krku. To ale není důležité, hlavně, že přežil. Když se zotavil, opět musel na frontu, tentokrát ho kulka nezasáhla ve vlaku, ale rovnou na bojišti. I z toho se praděda dostal, nakonec tam ale musel znovu a to si ho zase našel dělostřelecký šrapnel. Střepiny mu velmi poškodily nohu, a jelikož se za války s nikým moc nezdržovali, bylo zvykem končetiny prostě uříznout. Naštěstí polní lékař, který měl pradědu na starosti, byl také z okolí Domažlic a s pradědou se skamarádili. Takže mu nohu opravil a zachránil mu ji. Bohužel to byla rána velmi ošklivá a i přesto, že se lékař snažil sebevíc, praděda nemohl už nikdy nosit kotníčkové boty, protože se mu rána otevírala. Když byl po válkách na rentgenu, prý snímek vypadal jako noční obloha, protože byly v noze ještě miniaturní částečky od šrapnelu. Byl to chlap z oceli… Praděda byl sice žid, ale nijak se od ostatních nelišil. Doma slavili Vánoce, chodil do normální školy. A když byl ve věku na to, aby si našel zaměstnání, založil spolu se svým švagrem u nás v Domažlicích na náměstí železářství. Prapradědeček Rudolf totiž víru v Boha ztratil, když děda zažíval ta muka za války. Rudolf si totiž myslel, že kdyby tam nějaký ten Bůh byl, rozhodně by nic takového nedopustil. To však ještě nevěděl, že přijdou časy ještě horší, než první světová válka. Když přišel Hitler a jeho strana NSDAP k moci roku 1932, začaly pro židy strašné časy (zatím jen v Německu). Po patnáctém březnu 1939 začaly i pro Maxe a jeho rodinu časy temna. Na podzim 1939 vypukla tzv. Smudkova aféra poté, co Jan Smudek, nekomunistický odbojář pocházející z Domažlicka, zastřelil na Kladensku dva německé policisty. Němci po něm vyhlásili pátrání, ale jako by se po něm slehla zem. Němci ale i přesto chtěli odplatu, a tak odvezli 100 nejvýznamnějších obyvatel z okresu Domažlic do říšského vězení v Regensburgu. To pradědovi fakticky zachránilo život, protože nebyl hned odvezen přímo do koncentračního tábora. Ve vězení však byl s pistolí na zátylku donucen podepsat prohlášení, že jeho pobyt na svobodě není v souladu se zájmy Třetí říše. Byl tak odvezen jako politický vězeň do koncentračního pracovního tábora ve Flossenbürgu. Tam pracoval v lomu do té doby, než byl jako vězeň s rudou a přidanou žlutou hvězdou transportován do koncentračního vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde s velkým štěstím přežil až do předjaří roku 1945. Z Osvětimi šel pochod smrti do Kielu na hranici s Dánskem k Baltskému moři, kde byli židé nakládáni do nacistických válečných lodí, tak, aby si spojenci mysleli, že na palubě jsou skutečně jejich nepřátelé. Spojenci tak začali lodě bombardovat a židé na palubách lodí po stovkách, snad i tisících umírali. Naštěstí dříve, než se stihl praděda nalodit, spojenci poznali, že se jedná o velmi zákeřný podfuk a bombardování utichlo. Děda tedy opět přežil. Domů do Domažlic se vrátil na své dvaapadesáté narozeniny v roce 1945 Po celou dobu války neměl praděda nejmenší tušení co je s jeho rodinou, jeho synem a jeho manželkou. Když se praděda z války vrátil domů, zjistil, že nikoho nemá, dokonce ani nevěděl, kde a kdy zemřeli. Dnes díky moderním průzkumům, už víme, že jeho syn Jiří zemřel 14.10.1944 při nucených pracích po bombardování ve Schwarzheide severně od Drážďan a manželka Markéta zahynula v Osvětimi (pravděpodobně v plynové komoře). Pradědeček se však opět dokázal postavit na nohy a založil si novou rodinu. Teď už ne s židovkou, tudíž já ani nikdo jiný po něm už čistí židé nejsme. To na pradědovi nejvíce obdivuji, bohužel praděda měl nemocné srdíčko, čemuž se ani nedivím, protože to, co si prožil, by nezvládl snad ani Schwarzenegger. Nicméně praděda dostal při příchodu „spřátelených armád“ dne 21.8.1968 třetí infarkt, na jehož následky dne 1.9.1968 zemřel. To už jeho srdíčko z oceli nezvládlo. Vzhledem k tomu, že se můj táta narodil v roce 1972 a já v roce 2004, jsme ho ani jeden nepoznali. Dochovali se nám po něm jenom jeho kapesní hodinky, prstýnek, rodný list a pár rozmazaných černobílých fotografií. I tak si ale myslím, že to byl ten nejstatečnější muž, kterého „neznám“, a jsem rád, že mám tu čest, být jeho potomkem.

Nechceš takový styl videí točit dále? Je to super👍🙂

Nevydáš se někdy po trase toho útěku, který tvůj děda podstoupil, popřípadě neuděláš na to nějakej minifilm? Myslím si, že by to mohl být zajímavej obsah :)

Děda s Emilem byli frajeři a díky Péťo za to že jsi ten příběh převyprávěl 🙏❤️

Muj deda, ktereho jsem bohuzel v nedeli rano nalezl mrtveho:-( slouzil u CSL(ceskoslovenske letectvo) bylo mu 92 a byl jsem a jsem na neho nesmirne hrdy. Dekuji za tvuj pribeh.

Skvělé video, na to, co si prožili naši příbuzní v minulosti by se nemělo zapomínat. Děda vyprávěl mnoho příběhů. V paměti mám stále to, že ve vesnici, kde žil děda s rodinou (na Volyni), bydlel švec myslím z Polska. Jednoho dne přišli vojáci a kvůli tomu, že u nich doma našli asi 10 párů bot, zastřelili celou rodinu včetně dětí. Problém byl v tom, že v domě žili 4 lidé, takže měli více než bylo potřeba a nehledělo se na to, že se tím člověk živí. Každopádně co všechno se dělo v těch místech je naprostá šílenost, vlastně jako všude v té době. Můj praděda zemřel den po válce (jestli si dobře pamatuju), na cestě domů, když ho zastřelili němečtí vojáci skrytí v lesích, tito vojáci ani nevěděli, že je konec války. Dále si pamatuju, jak praděda v 17ti (nevím jistě a nevím jestli ten stejný) letech bojoval proti Němcům. Jednou na bojišti potřebovali zjistit, kde mají Němci kulometná hnízda. Takže nastoupili 3 nejmladší kluci, vylezli beze zbraní z krytu a běželi středem bojiště, aby ostatní věděli, odkud po nich Němci střílí. Praděda byl asi ve čtvrté skupině. Když měl jít na řadu a ti předním všichni padli, velitel je zastavil, že už to konečně zjistili. Ani si nedokážu představit jak se musel cítit, jít na jistou smrt.

9:15 mnoho vojáků bylo v armádě z donucení. Například praděda byl v Německé armádě protože měl v sudetech jako mlynář nakázáno mlít mouku jenom pro Němce. Ale porušil to a měl na výběr mezi smrtí nebo nástupem do armády.

Tohle video je na českém internetu dost originální a upřímně i obsahem dost zajímavý. Co se týká moji rodiny. Děda mi nedávno dal takové... deníky, sešity nebo jak to nazvat, kde jsou vylepený novinový články z doby Protektorátu Čechy a Morava, ale je tam ji pár z poválečného Československa, ještě před únorem 1948. Obsah... mapy, popis geopolitické situace (například vysvětlení neutrality Turecka, vznik Nezávislého státu Chorvatsko atd). Samozřejmě texty tam bývají celkem výrazně doplněny výrazy jako "Angloameričtí barbaři" "bolševický příliv" a další takový. Plus fotky, například Hitlera v Reichstagu nebo z přehlídek tanků, letectva atd. Čtení je to zajímavé, no nevím, jestli to vystřihoval a lepil můj praděda nebo někdo jiný... to vážně netuším. Dále se u dědy nachází obřadní dýka SS, na které je napsáno "Alles für Deutschland" (sry jestli to píšu špatně, neumím německy). Přičemž orlice se svastikou a další nazi symboly byly odstraněny, protože nechcete, aby to někdo u vás našel za komunistické éry. Praděda ji prý našel na konci války, což mu celkem věřím, protože Čechy do SS myslím vůbec nepřijmali a moje rodina nemá absolutně žádný německý původ :D takže ne, můj praděda nebyl elektrikář. No a můj praděda z druhé strany byl za dob socialismu v katolickém disidentu, on a další členové (včetně členů rodiny) byli věznění nebo jinak šikanovaní režimem. Moje matka byla každou chvíli na výslechu, protože chodila s mým otcem, krerej byl z disidentské rodiny a nepustili ji na nástavbu, protože místo ní vzali ženu nějakého vysoce postaveného komunisty a člena strany

Skvělý video měla jsem slzy v očích... Tyhle videa a rozhovory mi vždy otevřou oči. Jsem ráda, že mi to RU-vid vždycky doporučí. Já si tu sedim u počítače v teple, najedená a stěžuju si, jak musim zejtra do práce. Hned mě to po tomhle přejde. Sice to je zvláštní doba, ale nic se nevyrovná tomu co bylo dřív, jsem ráda že žiju v téhle době a ne před 50ti nebo 100 lety. Fakt jsem moc ráda. Myslim že spousta demonstrantů co si lepí hvězdy by si mělo sahnout trochu do svědomí... My dneska MÁME svobodu, víc než si dokážeme představit.

Kolem Klein Steinu (Kamionku) jsem teď v pátek jel, vůbec jsem netušil, že tam něco takového bylo, ale tady v Polsku je hodně temné historie a tohle video mi to jenom potvrdilo. Díky moc!

Já obdivuji jak jsou takové vzpomínky zapsány. Neumím si představit, že se v mém životě děje něco tak šíleného a píšu si to. Ani zpětně bych nechtěla nic takového psát. Asi o tom ani mluvit. O to více si vážím takových dochovaných svědectví.

Jak jsi říkal, na tohle by se nemělo zapomenout. Hlavně kolik nevinných lidí za 2. světové války zemřelo. Jsem rád že tohle video vzniklo, a že jsi se s námi podělil s příběhem tvého dědečka. Určitě pokračuj v tom co děláš.

Ty jo, takový typ videa jsem dlouho neviděl

Já se tedy přidám taky s příběhem, respektive s dvěma. (btw omlouvám se za případné chyby atd... :( ) začnu mým pradědečkem, který byl 21. ročník. V roce 1940 ho naverbovali do průmyslu se zbraněmi, který musel samozřejmě vyrábět a následně balit a exportovat do dalších měst. Potom ale začali Němci vyměňovat za nové dělníky. Staré dělníky následně převáželi do takzvaných "pracovních táborů" neboli také koncentrační tábory. Praděda byla následně odvezen do Mauthausenu. Jak už je zvykem dostal číslo, které se tetovalo na předloktí. Praděda v koncentračním táboře přežíval neskutečné tři roky v utrpení. Jeho největším štěstím bylo to, že dostal břišní tyfus, protože jednoho dne v těch chatkách, kde všichni spali se ráno cca čtyři lidi nevzbudili, a tak je šel vzbudit německý voják. Voják po všech začal řvát, že jsou simulanti a začal je bít obuškem. Praděda vstal, ale omdlel a to byla jeho záchrana, protože si vojáci myslel, že zemřel což bylo na denním pořádku, tak ho následně odnesli na hromadu mrtvých těl. Ty byly za zdmi Mauthausenu a tam se následně probral. Jeho cesta dom trvala cca dva měsíce. Chodil po lesích a živil se vším možným (kořínky od stromů, drobnou zvěř atd...) druhý příběh pojednává o mém prastrýci, kterého jsem mohl poznat a potřást si sním rukou, ale už není mezi živými. Jeho příběh je podobný, akorát se odehrával v Německu a potom v ČR. Prastrýc byl také naverbován k dělníkům, kteří pracovali v podobném průmyslu , co praděda. Jenže strýc se rozhodli ještě s pěti lidmi o únik z pracoviště a to se jim také povedlo, je v tom ale menší háček. někdo je udal, takže je hledali, už nevím kde přesně, vím jenom to, že se nacházeli v Německu. Strýce i všech pět lidí odvezl do dnešních Kounicových kolejí v Brně. Tam mu vymlátili veškeré zuby a bylo mu řečeno i den popravy (poprava oběšením) . Byli tam necelé dva týdny a den před oběšením se prastrýci zdál sen. Ano možná to zní divně a nemusíte tomu věřit, ale sen byl o dvou holubičkách, jedna byla bílá a druha černá v tu chvíli si řekl ve snu "Chci přežít , mám utéct? rozhodnu se jestli odletí bíla musím tu zůstat a přežiju, pokud odletí černá a i tak setrvám umřu". V jeho snu odletěla bílá. A sen nebo zázrak říkejte tomu, jak chcete vy. Den popravy přežil, protože to bylo skoro u konce války a přišli vojáci z Ruska a všechny lidi osvobodili. Toto jsou příběhy mých "předků" btw sorry za tak dlohý text XD

Moje prababička, ještě předtím než zemřela, mi vyprávěla příhody z války. Nejsilnější bylo, když mi vyprávěla o přídělu potravin. Byla z hodně dětí, takže prý když měli štěstí a bylo maso, měla 1/3 vuřtu na den. Obecně neměli moc co jíst i přes lístky, hlavně na konci války. A také pamatovala bombardování Škodových závodů. Ona žila na Skvrňanech, což byla tehdy ještě vesnice u Plzně a zažili bombardování. Je obecně známo, že Američani bombardovali Skvrňany záměrně, protože tam žila většina dělníků ze Škodovky. Pamatovala, jak slyšeli sirény a běžela se schovat. Bomba vybuchla přímo vedle jejich domu, ale naštěstí se stihla schovat. Je neuvěřitelné jaké měla štěstí, jinak bych Vám tuto zprávu dnes neměl možnost napsat.

Nejvíc top by bylo, kdyby jsi zkusil ten příběh zfilmovat, ale to je asi moc :D

Můj děda (ročník 1938, nebo něco kolem) pochází z pohraničí, konkrétně z Šumavy. Prožil tam velkou část svého života, a strašně rád vypráví nespočet historek, které jsou převážně vtipné. K nejzajímavějším patří třeba jak si děti jeho věku hráli se pozůstalým americkým tankem a střelnými zbraněmi. Nebo když projížděli Němci, tak se prý schovali do sklepa, a nechali před domem jenom starou babičku která německy hlásala 'Tady nikdo není'. Babička naopak bydlela v Plzni, a má spoustu vzpomínek na bombardování, a příjezd Američanů.

Když četl větu zatím končím když se loučil na moment tvůj děda . Jako by věděl že to bude někdo vyprávět . Bůh ví na co člověk myslí když tohle píše . Všechna čest 🤝

Super video. Je super že někdo připomíná to jak hrozně se zde žilo. Babiččin strýc sloužil jako uklízeč v koncentráku. Jednou dal zajatci kus chleba a myslím den, nebo dva vysel na řetězech za ruce. Ruky mu prý zůstaly křivé do konce života (asi předloktí).

Můj praděda bojoval v Československých Legiích v Rusku kde bojoval v bitvě u Bachmače kde byl zraněn,také dostal Československý válečný kříž za hrdinství když se musel proplížit přes nepřátelskou palbu pro vodu aby měla jeho jednotka vůbec co pít (Byli ve velkém obklíčení).. naštěstí první světovou válku přežil ale bohužel zemřel v 64 letech v bolestech na rakovinu 😔Myslím že na naše předky by se nemělo zapomínat a proto jsem velmi rád za toto video 🇨🇿❤

Buťme rádi tam kde jsme. Jen si to skuste představit. Pracovat pro někoho zadarmo, a ještě když pracovat nebudete tak nějakej němec vás zastřelí. Je to šílené. A hlavně bydlet v takových táborech... Upřímně si to nedovedu vůbec představit. Jsem rád že tahle doba je za námi, a můžeme bydlet v klidu a nemusíme se bát že nás někdo zastřelí. Všechny naše předky co tohle zažili tak je obdivuju.

Super - toto mělo váhu i hloubku a klobouk dolu co dokazali naší dědové, aby jsme se my měli dobře i dnes kdy je fakt těžká doba.

Nádherné video .Můj pradědeček bojoval proti nacismu . Jednou ho někdo udal a přišlo jsi pro něj Gestapo a odvlekly ho do Jihlavy .Mučili ho ale on jim odmytl poskytnout jakekoliv informace ale bohužel byl mučen tak dlouho až ho umučili k smrti a co je smutnější stalo se to 1945 když už bylo slišet že jde Rudá Armáda .20 Října toho roku mu udělil Prezident Eduard Beneš Československý valečný kříž.

Tvůj děda byl fakt odvážný a statačný tohle jentak někdo nedokáže respect tvemu dědovy

Tak tohle je extrém. Je to hrozně zajímavé ale zároveň strašidelné a smutné. Doufám že se už nic takového opakovat nebude.

Minutu ticha za všechny padlé mezi lety 1939 -1945 jinak super video .

Tvůj děda měl dobrý hlášky😉🇨🇿

Můj prapraděda byl také poslán na válečné úkony,ale za první světové války .Potom ještě můj praděda z tátovo strany sloužil u stráže obrany státu jako vojenská posila SOS v Pohoří na Šumavě ,což je na rakouských hranicích.

Naprosto úžasné ,děkuji za zajímavý příběh.

Tohle je fakt skvělý! ❤️

Jojo, můj praděda byl také povolán do plného nasazení. Odvezli ho do Drážďan a tam musel pracovat ve fabrice na náboje. Nebylo to asi nic "fajn", protože na Drážďany byly neustále prováděny nálety. Odešel už v roce 1943 a vrátil se až po osvobození Berlína v roce 45.

Ahoj Peter. Perfektné video. Čo sa týka mojej rodiny a predkov, je dosť medzinárodná 😀 Moja nebohá prastarká pochádzala z Ruska, z Moskovskej oblasti, z dediny Uljanovka. Do Banskej Štiavnice sa dostala hlavne vlakom, taktiež na čierno a taktiež za pomoci úteku. Neviem, kedy sa zoznámila s jej manželom, pretože zomrel už dávno a starý otec o ňom nejak veľmi nehovoril. Táto prastarká bola mamou starého otca z maminej strany. Moja druhá prastarká pochádza z Rakúska, z Viedne. Neskôr, dokým sa dostala na Slovensko, žila v dedinke Traismauer, neďaleko mesta Sankt Pollten. (Do tej dedinky sme s tým istým starým otcom chodili na výlety). Medzi tým sa zoznámila z jej manželom. Slovákom, ktorý vo Viedni študoval za zverolekára. (Bolo to nejak krátko po 2. sv. vojne, ešte pred tým, ako sa u nás zabetónovali na 40 rokov komunisti a nedalo sa cestovať). O nejaký čas sa prastarkej narodila moja stará mama a presťahovali sa do B. Štiavnice. Krátko na to sa zmenil režim, nastali divoké 50. roky a vidina života v Rakúsku sa rozplynula. Pre dovysvetlenie, celá polovica rodiny z otcovej strany sú Slováci. Prastarká z Ruska zomrela v r. 2013. Keby ešte pár rokov požila, dožila by sa 100-vky. Prastarká z Rakúska zomrela snáď v roku 2000/2001. Pamätám si ju ako klasickú elegantnú dámu, avšak len matne. Keď zomrela, mal som 5/6 rokov. J

Můj praděda byl po obsazení Československa v roce 1939 poslán na práce do Německa (pomáhal vyrábět tanky, děla, letadla atd.). A v roce 1945 byl v Drážďanech a téhož dne v noci provedli spojenci nálet na Drážďany. Byl poslán do krytu, ale po pár minutách odtamtud utekl ještě s jedním kamarádem. Němci ho chtěli zastřelit ale nechali ho, a jen co děda se svým kamarádem utekl z krytu tak ten kryt smetli bomby a všichni co byly v krytu zahynuli. Praděda měl velkou kliku a dokonce života si toho vážil.

Už jsem 2x dokoukal do konce a bylo to zajímavé, jsem rád že si nám to převyprávěl, mimochodem cením tvého odvážného dědu

Můj děda měl strýčka, a ten byl narukovanej do armády německý, a psaval do Česka dopisy.. Poslední dopis byl, že jsou jednotky v jejích blízkosti, a že jsou obklíčeni u Berlína. Říkal mi to asi 5 let zpět, takže si to už moc přesně nepamatuju...a teď jsi mi připomněl, že bych se ho na to mohl zeptat a osvěžit si to. Ale pamatuju si, že to byl opravdu jako z filmu... Dědovi už nikdy nenapsal. . Je smutné že většina lidí nemělo na výběr...byli to většinou civilisté buď smrt nebo do armády..

Odvaha tvojho stareho otca vobec co i len pomysliet na utek je extravagantna , utiekol a este sa aj vratil kvoli strachu voci rodine, respekt

Tohle je fakt skvělej topic,doufám že uděláš další podobná videa

V první světový válce jsme měly z rodiny dva legionáře, jeden v Itálii a jeden v Rusku. A druhá světová Z rodiny dva u Royal Air Force. Můj otec se zajímal o legionáře v rusku takže má všechno naštudovaný

tak tohle je opravdu dobré video a že jsi si dál tu práci to přepsat to cením jsem rád za nějaký takovíto koncept videí

Super video, skvěle se poslouchalo a nikdo z nás si ani nedokáže představit, jaký to muselo být. Děkuji, že si to video udělal.

Veľmi zaujímavé video, a tvoj dedko bol veľký a psychicky veľmi silný muž prajem veľa šťastia tebe aj tvojej rodine. ❤☘

děda to dobře napsal, jak kdybych koukal na nějakej film a ta zmínka od Sekory mě fakt sejmula :-D

Super video, tohle byl velmi dobrej nápad na natočení. Můj praděda se účastnil odboje v našem regionu, jenomže je někdo nakonec udal a taky byli odvedeni do Pardubic, následně do Terezína a potom do Buchenwaldu, kde pradědu při osvobozování tábora zranil šrapnel z bomby. Umřel když jsem byl ještě malej, takže jsem si s ním o tom nikdy nepokecal, ono koneckonců bych se ani nedivil kdyby o tom mluvit vůbec nechtěl. Jediný co jsem zvládl zjistit bylo to, že sepsal svoje paměti do knížky se jménem "Vězeň číslo 29 815 vzpomíná" ale tu knížku se mi už nejspíš nikdy nepovede dohledat, takže jediný slabý útržky co z jeho příběhu mám jsou z diplomových prací lidí kteří byli nějakým způsobem v kontaku/příbuzenstvu s jeho kolegy z odboje a povedlo se jim jejich paměti poslat dál. Jinak ve videu jsi četl, že stavbyvedoucí hulákal na tvého pradědu "Wo waren Sie?!" - "Kdes byl?!" tohle byla fakt pecka a dobře se to poslouchalo, velmi dobrá práce.

Naprosto skvělé video, díky moc že jsi se podělil o příběh tvého dědečka.

Ahoj Péťo, jsem ze sudet, děda dítě dvou němců. Dědovo táta (můj praděda) za 2SV sloužil za němce, dělal ovšem jen nějakého řidiče výše postaveným důstojníkům apod. Dědovo strejda ovšem za 2SV také sloužil za němce, konkrétně se účastnil bitvy u Stalingradu, kde si odnesl zranění a to byl důvod návratu z fronty. Bohužel já ani jednoho z nich nezažil, takže nemám takhle dopodrobna vysvětlené příběhy, tak jen pouze takhle.

Moje prababička utíkala v Jugoslávii před Ustašovcemi a utekla až sem. A v Chorvatsku máme ještě příbuzné.

Tvůj děda utekl z pracovního tábora v období WW2, já bych nedokázal utéct ani ze školy xd Každopádně skvěle jsi to odvyprávěl, udržel jsem pozornost celou dobu, což je docela nezvyk, chtělo by to více takových videí, každopádně děkujeme pane Bruner, jak tobě Petře, tak i tvému dědovi :D

Super video! Klidně více takových, je fajn že se někdo na něco takového konečně odhodlal

Veľmi dobre a dojímavé video. Ďakujem za pre rozprávanie príbehu.

To musí do trendů 👍

Ahoj, nevím jestli si to přečteš, ale můj praděda byl jedním z nejúspěšnějších letců 2. Světové Války na Sovětské Frontě. Bohužel se do Británie kvůli tomu, že neměl jak nedostal a tak se pokusil o útěk z tehdejšího území "Česka" na tehdejší "Slovensko. Tam ukadl ještě se svými kamarády letadla z letiště "Tri Duby" a odletěl bojovat na Sovětskou frontu. Jmenoval se František Palatický, když si to jméno hodíš do Googlu, vyjedou ti tam docela zajímavý informace. Dělal jsem o něm na střední i Seminární práci. Bohužel žádný deník po něm nezůstal, takže jsem všechny informace sbíral od babičky a její sestry.

Tak tohle je pecka video. Klobouk dolů před všemi, co tohle přežili.

Bomba! Více těchto videí!

Jen dodám, že v té době už to nejspíš není "Jegrdorf" ale Jägendorf, což je vlastně dnešní Krnov. Odpovídá to i podle trasy přes Opole, Nysa atd.

Moje prababička umřela když mi bylo cca 9 let takže si toho taky moc nepamatuju. Bydlela na Moravě ve vesnici Pravčice což je někde u Zlína myslím. Musela dělat služku nějakýmu Standartenfuhrerovi kterej tam měl kousek villu. Jeden německej voják se tam do ní zamiloval ale říkala mi že nepřicházelo v úvahu že by s ním něco měla. Zastřelili ji kamarádku protože prý byla židovka a oni to dělali jen tak z ničeho nic. Když jsem byla kiddo tak jsem nerozuměla tomu, jak ji muselo být. Když Rusové přišli do Česka tak prý byli 100x horší než Nacisté. Znásilňování a mlácení žen bylo na denním pořádku. Jednou jí prý její rodiče museli schovat do sklepa protože jejich barák byl rabován Rusy.

Super super a super! Miluju historii a tyto příběhy miluju ještě víc skvělý video, a tvůj děda byl hrdina a velmi sympatický chlap :)))

Můj prastrýc byl pilot v RAF, před okupací utekl do Velké Británie. Lítal ve 310. stíhací peruti která v té době byla udělaná čistě z československých pilotů, bojoval při bitvě o Británii. Dobrovolně šel bojovat za svobodu Československa a za svobodu Evropy. Po válce ovšem nedostal šťastný konec a byl nucen prchnout zpátky do UK neboť komunisté stíhali lidi jako byl on. Po návratu emigroval do Ameriky a tam také zůstal do konce svého života. Nikdy se nebyl schopen vrátit do země kvůli které bojoval. Poslední zmínku jsme o něm měli v roce 2014 kdy mu bylo kolem 92 let a žil se svojí rodinou ve Floridě.

Zajímavé je, že Petrovo příjmení Brunner je vlastně Německé. I ty vlasy má na slunku přiblondlý, a pokud žije Petrová rodina v Liberci už od dob před 2.sv je 95% šance, že byli i etničtí Němci a uměli německy. Mohli se ovšem přihlásit k české národnosti a proto je po válce neodsunuli, a tak nám tu dneska Petr vypráví příběhy česky z Liberce a ne německy z Berlína.

Je zajímavý tě vidět seriózního. :D

Péťo super video. Dost mě tyhle věci baví. Cenim tvého dědečka

Dal jsem 👍 a chci dát i komentář hlavně proto, aby tohle vidělo více lidí. Poklona za hezké odvyprávení.

Respect✌🏻👏🏻👏🏻

:D Press F to pay respekt for bender

Je to naprosto užasný, ty deníky jsou úplný poklad. Zajímají mě příběhy z tohoto období a sám jsem strávil dlouhé hodiny hledáním na internetu informací o mém prapradědovi. Bojoval za první světové války v Rusku, Rumunsku a možná ještě někde jinde a za druhé světové války se postavil proti Němcům a zapojil se do odbojové činnosti. Měl hodnost plukovníka. V roce 1940 ho gestapo odvezlo do Hradce Králové. Odtud pak na několik dalších míst a nakonec do Stuttgartu kde ho v roce 1943 v koncentračním táboře popravili. Máme po něm jenom vidličku, kterou si z drátu vyrobil v koncentráku. Toto je stručný a zkrácený příběh mého prapradědy. Krásné video, tito lidé si zaslouží náš obdiv.

Víc takových videí prosím

Děda mi taky říkal takovýto příběh a hrozně mě tyhle příběhy zajímají a asi nejsem jediný kdo chce další díl

Můj prapradeda byl legionář v Italii a naštěstí se po něm dochovali dokumenty fotky a taky denik... Jsem na něho hrdej co si toho musel prožit

Hodně zajímavé video a respekt tvýmu dědovi

Bezvadné video, je zajímavé to vidět z druhého pohledu. Cením

*Video 40min. *online Hodina 40 min* perfect

Tyhle příběhy mě vždycky dostanou. Člověk si ani neuvědomuje, jaké má štěstí, v jaké době momentálně žije. Určitě bych byl pro to, abys (pokud to bude možný) udělal jednou za čas video s příběhy od fanoušku.

Krása, nic jiného než krása.

tohle video se mi extrémně líbilo doufám že toho najdeš více a uděláš další díly

Josef Brunner se narodil 12 August 1928 a umřel 25 January 2012 takže on vlastně žil ještě tuhle generaci a to mě bylo 8 kdy umřel Josef Brunner - Děda prítele mé sestry byl přímo v koncentračním táboře a taky utekl ale při utěku schytal 16 kulek a když se šli vychcat tak tam jim přiletěl granát třeba a byli vykastrovaný a jeho děda utíkal ještě asi s 20ti lidmi, celý příběh neznám a nevím jestli má deník a kdyby měl tak bych ti ho přepsal a poslal na email nebo napsal do komentářů protože od 1900 do 1989 tak ty lidi byli frajeři protože to co prožívali nechce nikdo takže respekt pro všechny, a můj rodokmen je fakt obsáhlý protože kdo znal nebo slišel tak je tam i Jan Havlík a uplně první člověk v mém rodokmenu je Josef Cigánek - Rodokmen Vyskočilů - ano jsem vyskočil ale moji předci si to taky zažili a moje babička taky už jí je 105 let - narodila se 1916 - pro někoho je to Fake ale ještě žije a ta to prožívala mám i fotky a deníky od ní ale ty má u sebe aby měla nějakou spomínku. Budu rád když odpovíš Brunnere protože tvůj děda si zaslouží fakt respect a myslím že nejsem jediný kdo si to myslí a najde se tu víc lidí kteří si to myslí a ta doba nebila dobrá protože ty lidi fakt trpěli. Press F to pay respect

Tvoj deda bol mega odvažlivec,je mi tvojho deda ľuto aj ked tvoju dedovi postrelili tu ruku,F pre dedka 💙🧡💙🧡

Super video, chvílema mi to připadalo jak deníky z Metra. Velký respekt dědovi.

Můj praděda byl s němcema na východě. Když byl malej tak si usekl kousek prstu v mlátičce. Když byl v armě tak si ten prst polil octem a ten mu jen zčernal. Němci ho poslali do polní nemocnice. Tam ho poslali do města. To se rozhodl že zdrhne. Prošel v noci minovým polem po tmě. Pak se potkal s partizánama, spálil uniformu a vrátil se domů až po válce. V podstatě se vyhnul Dukle protože byl celkem blízko, pak se vracel přes celý Polsko, byl z Gdaňsku.

kdo tu je před novým názvem videa?

nejaky film na tuto tematyku pls ?

Víc takovích videí, je to zajímavé a hodně informující úplně jsem se do toho zažral.

Tohle si pustím do pozadí až si zapnu nějakou hru!! Dobra prace Peťko💪🏿

Hmmm. Interesting.

Zapnu youtube evilbender vydal nový video před 1 minutou já:🏃‍♂️

Kouknul jsem na celé video a tento styl videí je pro mě absolutně top. Miluju historii vyprávějícím stylem a zejména příběhy od jedinců, kteří se nezařadili mezi známé osobnosti druhé světové války. Ono příběhy známých osobností zná každý, ale na takové jedince se doopravdy zapomíná. Příběh tvého dědy je fakt skvělá ukázka toho, co lidem v dnešní době nedochází. Dnes každý flexí, kdo má lepší kabelku, počítač, mobil a zapomínají na tyto lidi, kteří přežívali krušné chvíle v strašlivých podmínkách a věci jako tyto neřešili. Doopravdy super video 👍

Víc takových videí pls

Možná to zní jako hloupý nápad, ale nechtěl by ses s některými komentujícími spojit a udělat s nimi rozhovor (podcast), ve kterém byste probírali příběhy jejich příbuzných stejně, jako jsi to teď dělal ty? Myslím si, že by to mohlo mít úspěch a veliké publikum. :)

To je hrdost mít toto

Nádhera celou dobu jsem seděl s otevřenou držkou a hltal každý slovo. Tvůj děda byl podle toho deníku super chlap. Díky za tohle video.

Tak tohle jsem nečekal, ale super video Brunnere!