Pro mě Jan Antonín Baťa patří mezi nejvzácnější inteligence, které se kdy ve vesmíru objevily. Je to vizionářský muž. Zůstává před dobou. Kdyby to bylo dnes, stále by to předběhlo dobu. Moji rodiče znali Jana Antonína Bati a Marii Baťovou. Stále máme jeho upomínkovou kartu sedmého dne. Muž navždy. Vaše historie a vaše paměť nebudou nikdy vymazány.
Taky jsem si říkal, nicméně i situačně jsou si tyto 2 doby, naše a doba džetlmenů, národní hrdosti, ale i bídy, celosvětové krize a nezaměstnanosti, značně podobné. Zprvu Československo krizy odolávalo a moc na něm znát nebylo, bohužel se to vše mladé republice zanedlouho vrátilo i s úroky.
Coz jen dokazuje fakt, ze dnesni doba neni jina nez byla ta jeho, jinak receno, dnesni lide nejsou o nic horsi ani o nic lepsi ani o nic mene linejsi nez tehdy. A mysli uplne stejne. A trpi stejnou iluzi, ze lepe jiz bylo. Vlastne se nic nezmenilo. Lide si porad mysli, ze lepsi je vse, jen ne to co maji ted.
Jan Antonín Baťa (11. března 1898[1][p 1] Uherské Hradiště[1] - 23. srpna 1965 Batatuba, Brazílie) byl československý a brazilský podnikatel. Po smrti nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 se stal v souladu s jeho závětí jediným majitelem akciové společnosti Baťa, která tehdy podnikala už v 56 zemích světa a zaměstnávala 31 000 pracovníků.[zdroj?] V letech 1932-1939 byl šéfem firmy, podílel se na jejím řízení spolu s Dominikem Čiperou a Hugo Vavrečkou, a podnik pokračoval ve velkém rozkvětu. Do roku 1939 přibyly pobočky v dalších třiceti pěti zemích (z poloviny to byly malé země v prostoru Karibiku). V roce 1938 dosáhnul stav zaměstnanců koncernu 42 tisíc v ČSR (z toho 8000 v prodejnách), 23 tisíc v zahraničí (z toho 8350 v prodejnách). Celkem tedy měla firma 65 tisíc spolupracovníků. V roce 1939 odešel do exilu a později se usadil v Brazílii. Od září do prosince 1925 patřil ke čtveřici pracovníků nákupního oddělení, kteří ze Zlína odcestovali do Brazílie, Argentiny a Uruguaye k nákupům kůží; v roce 1926 se stal vedoucím nákupního oddělení. Počátkem roku 1928 odešel od firmy a pokusil se o vlastní povolání, jeho nepřítomnost ve firmě trvala několik týdnů (leden-únor 1928). Poté získal zařazení ke skupině vedoucích a byl evidován v ředitelně firmy Baťa. Patřil do okruhu 15-17 osob širšího vedení Baťových závodů (vedoucí hlavních oddělení firmy). Vlastníkem firmy Baťa V červenci 1932 T. Baťa umírá při tragické letecké nehodě a zanechává po sobě manželku a nezletilého syna Tomáše Baťu ml. Po této tragické události samozřejmě vyvstala otázka, kdo bude nástupcem T. Bati v čele tehdy již významné firmy Baťa a.s. Jediným akcionářem firmy byl zemřelý T. Baťa. Ještě téhož dne, kdy došlo k oné tragické nehodě, byla v kanceláři zemřelého T. Bati otevřena ohnivzdorná pokladna, která obsahovala kromě dalších listin a předmětů, dvě zalepené obálky. První byla nadepsána „Moje závěť“ a druhá „J. A. Baťa“. Obálka nadepsaná J. A. Baťa obsahovala písemné potvrzení o ústní kupní smlouvě, kterou T. Baťa prodal veškeré akcie Baťa a.s. Zlín a dále akcie nebo podíly výčtem uvedených zahraničních společností J. A. Baťovi a (kromě několika vyjmenovaných věcí) veškerý svůj majetek i pokud ve smlouvě uveden nebyl za obnos 50 000 000 Kč. Na držení akcií se podíleli J. A. Baťa a Marie Baťová, vdova po Tomáši Baťovi. Dědické řízení a převod akcií se úředně projednávaly od července 1932 do června 1933. Komplikované řízení bylo uzavřeno na půdě ministerstva financí. Akcie firmy Baťa byly evidovány na jméno J. A. Bati a o jejich vlastnictví se později vedly spory. J. A. Baťa měl postavení šéfa firmy a spolu s ním se na jejím vedení podíleli Dominik Čipera a Hugo Vavrečka. V letech 1934-1938 vybudoval tzv. Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice-Rohatec, což je historická vodní cesta v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem a částečně využívala i řeku Moravu ( denně na stavbě pracovalo až 800 dělníků, práce se prováděly ručně, bez použití mechanizace). V roce 1936 byl Jan Baťa zvolen předsedou Světové asociace pro obchodní vzdělávání. Vyšla jeho kniha „Spolupráce“. Uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Let vedl přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Libyi, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hongkong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Francii a Německo zpět do Československa. Přes oceány se výprava plavila lodí. Z celkových 54 000 km uletěl 24 656 km (havarovaný letoun byl z Chicaga poslán na opravu v USA a do Zlína pak dopraven v listopadu 1937). Výprava přistála tak, aby návrat mohl být oslavován při prvomájové slavnosti roku 1937. Z této cesty vznikl (kromě řady nových obchodů) filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. Po cestě Jana Bati kolem světa vzniká elitní internát Tomášov, kde museli frekventanti i mezi sebou navzájem hovořit cizími jazyky. Za sedm let působení v čele zlínských Baťových závodů i v čele baťovské světové obchodní a výrobní organizace si Jan Antonín Baťa zaregistroval 100 patentů. Ty buď přímo nesou jeho jméno (obuvnické stroje a zlepšovací návrhy) nebo vznikly pod jeho vedením.[5] cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Anton%C3%ADn_Ba%C5%A5a
Ja jsem optimista a verim, ze je tu porad ještě dost slusnych lidi, mezi které se snad i ja pocitam, alespoň se o to snazim. Nejhorsi je, ze prichazeji další generace, pro které pojem slusna vychova a poctivost je uz neznamy pojem, protože ji nikdy nezazili. Musim rict, ze s ferovym a rovnym jednanim je to 50:50. Dost lidi to oceni, ale dost lidi to obratem zneuzije a pripada jim to normalni, to nezbyva, nez pokrcit rameny a odejit se vztyčenou hlavou.
Pane Lučan, dnes tu takovych podnikatelu mame mnohem vice nez kdykoliv pred tim. Vetsina lidi da ale prednost TV nez by se kolem sebe rozhledli a neco si o nich zjistili.
Baťa byl super. Strašná škoda že druhá světová dopadla jak dopadla. Kdyby československo a třeba i polsko skončilo na západě. Tak by československo patřilo k špičkam. Pravděpodobně by se snažil Jan, vybudovat ten největší mrakodrap v Evropě který měl stát v Brně.
V roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž představil veřejnosti rozsáhlé hospodářské záměry. J. A. Baťa se v roce 1938 rozhodně postavil za obranu Československa, uspořádal sbírku 30 milionů Kč na obranu státu, psal vlastenecké články, jednal s politiky a byl rozhodným zastáncem nepřijetí Mnichovské dohody, domníval se, že bychom se měli bránit. Po přijetí Mnichovské dohody v říjnu 1938 zavládla v Československu deziluze. J. A. Baťa v tomto období nepropadl depresi, nebyl zlomen, ale rozhodl se, že proti této národní tragédii je třeba bojovat prací a nikoliv politikou. Neodpustil si však kritiku proti postupu prezidenta Beneše, kterou vyjádřil nejen osobním dopisem Benešovi, ale i svým vystupováním na veřejnosti. Na druhou stranu vyjádřil Benešovi podporu při vzniku exilové reprezentace a sám mu nabízel pomoc ještě v zimě 1938. Po odstoupení Sudet v říjnu 1938 byl J. A. Baťa, který byl na cestě do Holandska, zatčen gestapem po překročení říšských hranic v Mariánských lázních a uvězněn v Karlových Varech. Na základě protestu československé vlády byl druhý den propuštěn, ale pouze pod podmínkou, že pojede do Berlína, kde s ním chtěl mluvit říšský maršál Göring. S tím musel J. A. Baťa souhlasit, aby byl propuštěn. Sám Baťa uváděl jako důvod odjezdu do Berlína také skutečnost, že po obsazení Sudet byly jeho obchody v pohraničí zabrány německými úřady. Prokuristé firmy - Němci, kteří měli spravovat prodejny na základě plných mocí a převodu v nově zřízené společnosti se sídlem v Mariánských Lázních - byli zatčeni. Baťa, který chtěl tuto ožehavou situaci vyřešit, byl odkázán německými úřady přímo na Göringa. O svém jednání u Göringa se J. A. Baťa podrobně rozepsal ve svých vzpomínkách. Emigrace Okupace zbytku ČSR zastihla Baťu v Polsku. Původně se pokusil dostat tam i svoji rodinu, ale to se mu již nepodařilo. Proto se musel J. A. Baťa posléze vrátit v dubnu 1939 do Zlína. Do vedení podniku ve Zlíně začali zasahovat nacisté, kteří tam dosadili dva příslušníky gestapa. Vzhledem ke známým protiněmeckým výrokům Bati z dřívější doby bylo jen otázkou času jeho zatčení. A proto se rozhodl, že pod záminkou účasti na Světové výstavě v New Yorku emigruje (to bylo v létě 1939). Sám dostal povolení k odjezdu, ale nemohl vzít s sebou rodinu. Té se však podařilo utéct a přijet také do USA. Jeho příjezd do USA byl však provázen problémy, zvláště jeho spolupracovníci byli zpočátku považováni za nežádoucí osoby. Bylo tomu tak z důvodu, že představoval pro tamní obuvnický průmysl nevítanou konkurenci. Americké úřady sice povolili výstavbu továrny v Belcampu, ale jinak musel Baťa soustavně překonávat odpor úřadů k jeho plánům a zároveň čelit mediálnímu tlaku konkurence. Počátkem roku 1940 J. A. Baťa jednal s britskou vládou, která měla zájem odkoupit obuv pro armádu. Jednání záměrně protahoval, aby dostal zaplacenu co nejvyšší cenu. V dubnu 1940 však Hitler obsadil norský Bergen i s Baťovými sklady a Britové obuv nezískali. To neprospělo Baťově pověsti u Spojenců. V listopadu 1940 při americké prezidentské volební kampani J. A. Baťa očerňoval dosavadního prezidenta Roosevelta a svou agitací podporoval jeho rivala republikána Tydingse. J. A. Baťa v postavení imigranta se tak zapletl do vnitřní politiky USA a jeho postavení v zemi bylo neudržitelné, nebylo mu prodlouženo vízum k dalšímu pobytu. Postupně vzrůstalo napětí mezi J. A. Baťou a československou exilovou vládou Edvarda Beneše v Londýně. Ve vládních protokolech v květnu 1942 se projednávaly záležitosti J. A. Bati a ministři vyslovovali poznatky a názory, např. že Baťa hraje na kartu německé vítězství, nebo také, že - v Americe znají tři jména Masaryk, Beneš a Baťa a co dobré dělají ta dvě, kazí třetí; také zaznělo přesvědčení, že Baťa není pomocník Háchův, ale Hitlerův atd. atd. Československá vláda nakonec v červnu 1943 zvláštním oběžníkem zapověděla poskytovat Baťovi konzulární pomoc a tím jej fakticky vyřadila z okruhu loajálních československých občanů.
Mnoho lidi dnes Batu oslavuje. Tito lide se domnivaji, ze byl necim jinym nez dnesni podnikatele. Domnivaji se, ze tehdy se meli lide lepe a nemuseli tvrde makat, protoze se o ne Bata postaral. Domnivaji se, ze nebyla nezamestnanost. To je ale silena iluze. Kdyz Bata zil, vetsina lidi s nim nesouhlasila. Domnivali se, ze k penezum prisel nekalou cestou. Mysleni lidi se od te doby vubec nezmenilo. Kdyby Bata zil dnes, vnimali by jste ho stejne, jako vnimate ostatni podnikatele.
Ted to myšlení je horší protože pořád se to oklepává z dob sovětské totality kde byly třídní boje a podobné voloviny a to dost pokřivilo to chování a myšlení lidí … ale je jedno teď už co by kdyby … A ano nikdy nikdo nebude uznávám 100% lidma to není reálné 👍🏻
