Nejde len o to ako každý vnímame farby ale v akej situácii či konkrétnom vzťahu vnímam červenú poprípade lepšie popisovať na emočnom prežívaní. Ak poviem strach každý to máme inak ak ale poviem strach o život a strach o nepochopenie tiež iný strach ak poviem strach pri otcovi a strach pri mame tiež iný strach a to sme stále pri vnímaní jedného človeka a jednej životnej "kvality" s popisom strach. Tiež závisí ako cítim strach keď som hladný alebo nevyspaty a ako ked mám fyzické okolností zabezpečené vo vysokej pohode.preto je dobré začať duchovnú cestu pri "hmote" a teda pri ovládaní a spájaní sa s vlastným telom a telesnou podstatou a sem patrí aj spracovávanie si konecnosti hmoty v tejto podobe v ktorej práce prežívam svet
Nebudu pokrytec proto stručně napíšu svůj názor, myslím si že z principu každý se bojí smrti, to je naše přirozenost dána přírodou i ten nejprimitivnější tvor se jí bojí, takže se není zaco stydět, já sem si nikdy nepřipouštěl že mám ze smrti nějakou hrůzu, ale před dvěma lety se mi udělalo tak nevolno, že jsem opravdu myslel že nastala moje poslední hodinka, a co myslíte v té chvilce? No bál jsem se, nechtěl jsem umřít.... takže ikdyž jste vyrovnaní a myslíte že to proběhne všechno v klidu, tak si myslím že strach úplně nevyženete, pokud vás nenadopují nějakým sajrajtem, ale čeká nás to všechny, proto užívat každou vteřinu :)
to je ale ono, o čem se mluvilo ve videu, zážitek se smrtí, jakmile ho zažijete, tak podle hloubky toho zážitku strach začne opadat. proto to ti indiáni podstupují pod dohledem šamana, aby strach opadnul
