Její dcera si vzala život: Neměla jsem jedinou indicii, škola mi o všem řekla až zpětně 

Upřímnou soustrast mamince. Jsem učitelka na střední škole a také třídní. Mohu potvrdit, že pokud žák/student dosáhne zletilosti, škola není oprávněna podávat informace rodičům bez souhlasu (žáci hrozí i žalobami v případě porušení). Většinou s tím žáci/studenti nemají problém a komunikace s rodiči funguje i po dosažení 18 let. Informovanost se týká prospěchu, ale i zdravotního stavu. Od doby covidové došlo k výraznému zhoršení psychiky u dětí, zvýšil se počet sebepoškozování a pokusů o sebevraždu. Na psychiatrii děti ošetří ambulantně a do pár dnů jsou zpět ve škole. Jsou zoufalí rodiče i učitelé.

tady to vyzvání k předplacení po ukončení ukázky to nepůsobí moc OK...... tohle luxuska moc není.....

Mila pani ,zažila som niečo podobne,keď som sa rozprávala s mojou dcerou ,ktorá mala samovražedné sklony na moje otazky čo sa deje som videla že bojuje s odpoveďou.Ona totižto mi nechcela povedať že už nechce žiť!!Jej slová,,ja Ti to nemožem povedať, vedela že by mi tým ublížila! Bolo to veľmi ťažké obdobie!Navštevujeme psychiatra už 3roky. Za pomoci liekov sa jej stav velmi zlepšil. Ako mama mojej dospelej 30 ročnej dcery som zažila ,,,peklo na zemi,,najťazsie obdobie v našom živote .Milá pani je ťažke nájsť slová ,prajem Vám silu a dobrých ľudí vo svojom okoli, ktorí Vám pomôžu prežit tieto ťažké chvíle!!Postup riaditeľkya pedagogického zboru bol neľudský!! môj názor .Vaša statočnosť o tom hovoriť, môže zachrániť niekomu život ,.Prajem Vám pevné zdravie ale hlavne lasku vaších najbllisších! .Srdečne Vás pozdravujem zo Slovenska❤❤Ďakujem za veľmi silný rozhovor,🙏🙏❤️❤️Milý diskutujúci..každý z nás sa raz môže dosttať do syiuácii kedy neviete ako ďalej, verte zažila som stav kedy nemôžete pomôsť tým ktorych milujete najviac na svete! Prosí budme ľudia🙏🙏❤️❤️

Já si nemohu pomoct, ale přijde mi to, co říká matka, nějak celé nedává smysl a mám z ní velmi nepříjemný pocit. Nicméně se mohu mýlit. Upřímnou soustrast, je to strašné...:(

Uprimnou soustrast vam a vasi rodine, jste velmi statecna ❤

Achjo…moc smutné. U takovýhlech témat by jste si ten závěr MV, aby nám takováhle luxuska… mohli odpustit, nemyslíte?

Oceňuji, ze jste se pustila do tak těžkého rozhovoru. Pro matku to musí byt hrozne. Chtěla bych jen říct, ze skolni psycholog slyší SUI výhružky od studentů/žáků denne. Jsem přesvědčena o tom, ze paní psycholozka se zachovala tak, jak ji v te situaci přišlo nejlepší. Nechtěla zradit svoji klientu a byla jí oporou. Zcela upřímně, co by se změnilo, kdyby alarmovala psycholozka rodiče (jakoze si stojim za tím, ze v takovém případě by musela alarmovat každý den nějakou jinou domácnost, ty děti proste vyhrožují sebevraždou)? Nezměnilo by se nic. Psycholozka by neměla slečny duveru, holcina by se rozhodla udělat to, co se rozhodla. Nemůžeme hledat viníka, ac je to pro nás těžké. Já myslím, ze je důležité se dětem věnovat a o všem s nimi otevřené hovořit, respektovat jejich postoje a názory a nedevalvovat je. Buďme tu pro naše děti, které milujeme. Je to to nejcennější, co máme. Maminky téhle slečny je mi lito, žádný rodič by neměl byt svědkem smrti svého dítěte.

Je mi moc líto, co se stalo. Kvůli osobní zkušenosti mi přijde, že je v rozhovoru bagatelizováno, že ta dívka chovala velmi intenzivní a nejspíše neopětované city ke zmíněné paní učitelce. Před lety jsem poznala jak moc dokáže člověka semlít naprostá ztráta naděje, že ta bolest někdy přejde. Pamatovala jsem si své sny a přesvědčení, věděla jsem, že mě rodina miluje, a přesto mi bylo jedno, že bych o vše přišla, nic nedokázala a mnoha lidem ublížila, kdybych život ukončila. Dokud jsem ty myšlenky měla, nikomu jsem o nich neřekla. Prostě jsem chtěla jen to, aby ta bolest skončila, a neviděla jsem tu naději, že to tak bude. Ze setrvačnosti jsem chodila do práce a předstírala, že jsem v pohodě, i když to bylo těžší a postupně ubývalo snahy se třeba nutit do úsměvu. Byl to až "pád" cizího člověka do kolejiště metra, co mě donutilo se zamyslet, že když něco rychle neudělám, můžu být další, a že to navzdory emoční odevzdanosti a trápení vědomě nechci. Velmi mi pomohla rodinná dovolená, kde jsem měla čas přemýšlet mimo své prostředí, a kde jsem byla s nejbližšími. Taky jsem si tam přečetla knížku, která pomocí jednoduchého příběhu jasně ukázala, že stávající směr nikam nevede, a jak můžu pracovat se svými pocity a zkusit se znovu postavit na nohy. Chtělo to soustředění a práci na sobě samé, ale hodně mi to pomohlo. Možná nikdo nemohl to nešťastné děvče přesvědčit, aby to neudělala, protože ten hlavní bol nesdílela a nebo nebyl přijat (byl bagatelizován), to už se nedozvíme. Ale můžeme se snažit vytvářet kolem sebe lepší prostředí a třeba se bavit o podpůrných věcech normálně dřív, než je kdokoliv z nás může potřebovat.

Odvoláváme se stále na odborníky a specialisty, psychologie psychiatrické a přitom stav těchto "specialistů" je zoufalý. Ona naučenost nestačí, naše společnost z 98% přišla o lidskost. To je celé a tím nás sobectví nechává každého jednednoho osamoceného. Lukáš

Mám syna v podobném věku, teď již na vysoké škole. Tedy aby se studentovi zhroutil svět z trojky, matka celou dobu netušila, že se něco děje, to je hodně zvláštní. Upřimnou soustrast, je to hrozné co se stalo, ale tlak, který musela dívka cítit v pořádku nebyl.

Upřimnou soustrast mamince, velice s ní soucítím. Ale ráda bych řekla něco za druhou stranu, tedy z pohledu dítěte. Pokud to slečna svým rodičům neřekla, tak to může mít zcela konkrétní důvod, například odmítavý postoj k psychickým problémům jako vážné nemoci nebo třeba to, že se vyjádřili k psychyckým problémům mladé generace nechápavě. Spoustu mých vrstevníků to tak cítí, že by rodiče jejich problém zlechčovali nebo očekávají od nich jinou neadekvátní reakci. Potom je tu ta věc informování rodiče. Vy jako rodiče zletilého nemáte vůbec právo na informace o zdravotním stavu, a škola také ne (pouze pokud je podezření na záškoláctví). Musíme prosím myslet na to, že ne všichni mají pomáhající rodiče a pokud si dospělý člověk někomu svůj zdravotní stav sdělit nepřeje, tak jeho přání musíme respektovat. Myslím si, že je v obecné rovině správně informace o zdravotním stavu nesdělit. Já osobně bych vnímala velice negativně pokud by moje škola takto porušila zákon a informace komukoli sdělila a zvážila bych i právní kroky. (V mém konkrétním případě ve městě kde jsem chodila do školy jen kvetly drby a byl to dost problém.) Myslím, že řešení místo sdílení soukromých informací rodičům, kteří mohou mít různý přístup je spíše v poskytování kvalifikované pomoci a aby školní psycholog nebo poradce studenta přímo odkázal na odborníka z psychiatrie.

Noční můra všech rodičů…. 🕊️

Upřímně by mě zajímalo jaký život ta holčina měla, hlavně jakým způsobem byla vychovávána, jak pohlížela na svět kolem ni a co jí vedlo k tomu dělat si tak těžkou hlavu ze známky nebo slovního ohodnocení. Vždyť toto se musí v člověku rozvíjet roky nebo za tím možná bylo nějaké prožité trauma?...Rodičům upřímnou soustrast.

Otevřeně o všem komunikovaly a nebyla si ani jista, jestli chodi k psycholožce. To je zvláštní.

Pokud chcete vidět rozhovor do konce, zaplaťte si, ať Vám neuteče další luxuska. 🙈 K tomuto tématu strašné opravdu

Já bych tady radši snad vypnul diskuzi. Obávám se, že si máma tý holky bude číst názory zdejších "expertů"

Uprimnou soustrast mame.V mem okoli se staly dva takoveto pripady.Mlady kluci to byli a v obou pripadech kvuli znamkam. Oba nechali dopis na rozloucenou. V obou pripadech nerealisticke pozadavky rodicu.Nevim jak je to zde.Ale nelze vse hazet na skolu.Nezda se mi ze by zdrava psychika mela takto reagovat.

I kdyby se matce svěřila, mohla se kdykoliv zabít. To, že by měla informace neznamená, že by se to nestalo..

Je zvláštní, ze matka netuší, jak špatně psychicky na tom jeji dcera je. To nesvědčí moc o dobrém vztahu naplněném důvěrou.

Hlavně není možný že neví co se děje !

V takových situacích by měla jakákoliv dospělá osoba, která ví o sebevražedných sklonech/myšlenkách, pomoct. To znamená pomoct najít odbornou psychiatrickou péči... Je to ale povinnost spíš na morální úrovni. Z pozice školního psychologa je to as silnější povinnost. To mi přijde to podstatné... Když někdo ví, že je to s tou osobou špatný, tak má povinnost pomoct najít odbornou péči a třeba tu osobu přesvědčit o tom, že je dobrý to říct i rodičům... Ale ti učitelé, když by si toho všimli, tak by měli něco říct, prostě nějak to řešit.

Vražda na sobě je vražda, ne řešení. Posílat dceru k léčení a nejít se sám sama léčit je riskantní, může to fungovat paradoxně že slabší převezme iniciativu a odpovědnost na kterou nestačí. Tak jako paměť potřebuje zapomínání, i úspěšní (aaaaaž do japonskaanaa, ne blíž) potřebují výcvik na slabost, potíže, nejistoty, neznalost, lehkost. Proč byl půst organickou součástí života? Sebepoškozování? Nikoliv, jen poznání vlastních mezí, slabosti, závislosti na takové banalitě jako je jídlo společné se zvířaty. Střelec na FF také špičkový mohl růst jen smrtí, život a svět už pro něj málo. Kdo nečumí do bedny marketingu štvanice lidí pro mrzký zisk a prolistuje třeba tradiční evropskou mystiku, které evropan ještě snad může porozumět, může být poučen o nil novum sub sole a dolistovat se i k řešení. Otázka po sourozencích, vyrůstat jen s dospělými je zrada, příroda to nezná. Otázka po babičkách, rodič je silák, slabé dítě se snáze potká se slábnoucí generací. Otázka po otci . . . ., nezatížit znamená nevěřit. Žalovat školu policii ministra nestačí. Stejně jako falešná autorita , na rozdíl od ní rakousko-uherský kantora byl vychován a vycvičen k spolehlivosti, a měl měl krutou supervizi, forum internum přístupné pro kompetetní nikoliv nahodilou osobu s vlastními problémy, osobu vyhořelou bez zázemí. Dítě potřebuje víc než školu, vesnice nebyly jen jen shluk lidí co pracovali a jedli, nároky města bez příbuzných sousedů tím víc. Negramotná moje prababička pohřbila za 10 dní své tři poslední chlapce, čtvrtý byl už mrtev na srbském bojišti, zbyly dcery, pohřební průvody se konaly dva, oba zvládla 2km na hřbitov a 2km zpět. Já bych se s ní radil.

R.I.P.

Psycholog je povinnen oznámit na patřičné místo, že žák přemýšlí o sebevraždě.

6:14 Ne. Důvod, proč se dítě nesvěří svému rodiči, není, že by se bálo, že mu ublíží svou slabostí a tak se raději rovnou zabije. Bojí se, že bude ublíženo jemu jeho reakcí a nepochopením. Jaká je pointa snahy o medializaci? Někoho (jiného) obviňovat a trestat?

Upřímná soustrast celé rodině. Je opravdu hrozné, když se stane něco takového. Co se tyče jestli informovat či neinformovat rodiče je otázka. Za mě je to dvojsečné. Může se stát tato situace. Nebo ten problém, kvůli kterému za psychologem jdeme pochází pravě z rodiny a situace se tím jen zhorší. Je pravda, že jakmile někdo začne před učitelem nebo psychologem mluvit o sebe....dě mělo by se to řešit a určitě informovat rodinu.

Ježišikriste, to už rodič nemá žiadne práva? Aj keď dieťa už prekročilo prah dospelosti? Kde sme to dospeli? Zvrátená spoločnosť! Úprimnú sústrasť prajem!

Já myslím, že pravda bude někde uprostřed, a pokud tady dcera už není, těžko se ji dozvíme. S paní velmi cítím a rozumím i její snaze přijít věcem na kloub, najít viníka a potrestat ho. Také máme v rodině sebevraždu a dlouho jsem pátrala po příčinách a po tom, co se stalo. Člověk si říká, jestli mohl udělat něco jinak. Paní si na můj vkus strašně protiřečí. Komunikují o všem, ale neví, jestli dcera stále chodí k psycholožce. Komunikují o všem, ale neví, že dcera má problém s nějakým učitelem. Taky nevíme jak se paní chová v té škole, jak komunikuje s těmi učiteli. Tak nějak jí nevěřím, že je vše na 100 % čisté a takové, jak říká. Ale je těžké vidět chybu i u sebe. Mrzí mě to.

Tak ten konec musí být nějaký hodně blbý vtip, ne?

Kdysi byla pěkná písnička...Na svet sa dívajme shora, tam je škola, tam les....

Házet vinu na školu ??? V prvni řadě mela být máma. Asi moc důvěry od dcery neměla. Je to hodně smutné ale asi by mela začít u sebe.

Co zletilost az od 21 let? Nebo vynatek k problemu mlcenlivosti sk. psychologu? Pokud zak projevuje psychickou nestabilitu a pedagog to vyhodnoti jako krizovou situaci, musi byt prece rodic kontaktovan… Proc nekdo nevzal telefon a te mame proste anonymne neposlal sms? Tusim, ze zaloby se asi bat nemuseli… tady to fakt strasne pokazila skola…

Nechapu proc ji osycholozka neodeslala k osychiatrovi ted budou do konce nest svou vinu za zmareny mlady lidsky zivot

Je to smutné, ale keď mi drbe s 3, tak je asi aj blbá výchova.

Rodina se to musí dozvědět. Tohle je obrovská chyba, která sama o sobě může být rozdílem mezi životem a smrtí.

Tohle je naprosto mimo mé chápání. Holka napíše učitelce, že se pokusila o sebevraždu a učitelka, místo toho, aby to komukoliv řekla a nějak to začala OKAMŽITĚ řešit, jí napíše, že jí v jejím trápení nedokáže pomoci? Jestli se tak hrozně bály, učitelka a školní psycholožka, postihu za provar, tak se přece mohly bránit tím, že šlo o život 🤦 Měly by jít dělat hajzlbáby! A i to by možná dělaly špatně! Hnus!

Proč toho musela zvládat tolik? Trojka přece není žádná tragédie. Chtěla být tak dokonalá pro sebe, nebo náročné okolí? Pokud je dítěti 18 a NEDÁ souhlas škole s pos. údajů. Rodiče nemají nárok na jakékoli informace o prospěchu, neví zda dítě do školy chodí. Pokud NEDÁ souhlas, rodiče neví nic. Možná by bylo dobré, zase zavést nějaká opatření, přece jenom, rodiče školy platí, tak by měly mít právo vědět, co jejich dítě dělá. 😢😢😢

Tento případ - to je na Západě už klasika. Tam je zcela normální, že dítě je školním psychologem zpracováváno a rodiče vůbec o ničem nevědí. Velmi před tím varuje Abigail Shrier. Dívky v pubertě čelí díky hormonální činnosti velkým psychickým problémům. Bohužel odborná psychologická "pomoc" udělá v tomto případě víc škody než užitku. Protože malé problémy neúměrně zveličuje. Postižené staví do role obětí, místo aby v nich posilovala sebevědomé pocity.

Ta výzva, aby nám neunikla LUXUSKA je ubohá zvláště u tohoto videa... Obecně působí tak, jako by jste prodávali hrnce a jste primitivní prodejci....

Narcisticka matka, ktera chybu hleda vsude jinde, nez u sebe. To, ze dcera pred ni veci tajila, neni jen tak. A ty blaboly, ze by zklamala milujici maminku...