Když dítě neposlouchá: Jak mu říct NE, aby na něj slyšelo 

Máme radost, že se vám článek líbil, Nonnnetto :) Alena

Zdravím vás, Evi, a děkujeme za komentář. Těší nás, že se vám audio líbí 👍 Pavlína z Nevýchovy

Jo to mi taťka dělal pořád.... teď mám v dospělosti malé sebevědomí a úzkosti.

@@yinloveyang To je tym ze si dospelost este nedosiahol. Ta sa buduje v prvom rade mentalnou vyspelostou a odolnostou voci vonkajsim stresom. To si musis vyriesit sam. Spiritualnou alebo nejakou takou cestou.

Souhlasím, Anno, že s každým dlouze diskutovat by nebylo možné. Někdy ale rodiče dělají tu chybu, že si myslí, že všechno musí s dítětem podrobně probírat, vysvětlovat - a pak sami uvíznou ve vysvětlovací pasti. Ale to, že mluvíme s dítětem Nevýchovně neznamená, že mluvíme více - ale že mluvíme jinak. Jestli ho ještě neznáte, ráda vás pozvu na jeden článek k nám na blog, kde se tomu věnujeme podrobněji: otevrene.nevychova.cz/article/73-na-moje-dite-tohle-nefunguje Mě moc těší, že v Nevýchově jsou s námi i početnější rodiny - a tady najdete jejich příběhy a zkušenosti: www.nevychova.cz/pribehy/348 Mějte se pěkně, Martina z Nevýchovy

@@nevychova-cz děkuji za odpověď, ale jak jsem si četla blog zjišťuji, že můj syn opravdu chce věci po svém i když se snažím s ním dohodnout. Myslím že je to temperamentem. Nevychovu používám a nikdy jsem nemusela placnout dítě po zadku. Ovšem u syna vidím, že občas musím nastavit pevné hranice fyzicky, protože verbálně na ně nereaguje.

Veroniko, podle mě záleží na konkrétní situaci. Pokud se moje dítě sápe po cizí hračce a holčička ji drží z posledních sil, tak mi přijde pochopitelné, že to komentuju tím, že "holčička nechce, abys jí vzal tu hračku". Ale jindy to může být opravdu více o mém pohledu, o tom, jak to vnímám já. Když se v dané situaci necítím dobře, protože moje dítě bere všem dětem jejich hračky, tak bych to popisovala jako "já nechci". Martina

@@nevychova-cz děkuji, srozumitelné 👍

Děkujeme, Terezo :) Martina z Nevýchovy

Dobrý den, Šárko - nevím, co spolu teď doma zažíváte, ale říkám si, že by vám možná mohl pomoct Seriál pro mámy na mateřské - jsou v něm rozebrané právě ty situace s mrňousky, co maminky nejvíc řeší. Posílám odkaz a fandím vám, ať to společně s dcerkou rozlousknete : www.nevychova.cz/zdarma/cz-se-pm/v1/ Pavlína

Úplně stejně, Adélo. Rodiče mají často dojem, že když maličké děti ještě nemluví, tak se s nimi domlouvat nejde. Ale to není pravda. Víc o komunikaci s nejmenšími dětmi píšeme třeba tady: otevrene.nevychova.cz/article/75-kdyz-deti-jeste-nemluvi Petra

Krasne trefne,uplne suhlasim!

Evi, já si nemyslím, že předchozí generace dělaly všechno blbě. A je spousta rodičů, kteří ani dnes nepotřebují žádné tipy a návody a příručky - protože jim stačí, co si vzali od vlastních rodičů, co si pamatují ze svého dětství a vědí, že přesně takto chtějí vychovávat svoje vlastní děti. Protože i jako dospělí mají se svými rodiči krásný vztah a tak si vlastně vyzkoušeli sami na vlastní kůži, že přístup jejich rodičů byl ten, co jim vyhovoval, co jim dával smysl, který pak chtějí úplně stejně používat u svých dětí. V Nevýchově se ale každý den setkáváme s tím, že je spousta rodičů, kteří si s tím svým rodičováním neví rady. Nemají hezké vzpomínky na dětství, nemají v dospělosti krásný vztah se svými rodiči. Nechtějí se chovat k dětem tak, jak se rodiče chovali k nim, nechtějí do výchovy zatahovat čerty a vařechu... a pak neví, jak jinak. Neví si rady, protože jenom vědí, jak to nechtějí - ale zbývá jim druh krok: jak to vlastně chtějí? Jaký chtějí mít se svými dětmi vztah teď a jaký později, až děti vyrostou? Proto v Nevýchově ukazujeme rodičům, jaká je naše Nevýchovná cesta, která nám dává smysl, která přináší do výchovy více lásky a porozumění. Není to založeno na systému příkazů (já řeknu a ty, dítě, poslechneš), ani na tom, že mi dítě bude skákat po hlavě. Ale je to o hledání té správné rovnováhy - abych se cítila dobře já, máma, i dítě. Abychom si rozuměli, abychom uměli na rovinu mluvit o svých pocitech, abychom se uměli domluvit a najít si takové řešení, které bude ideální právě pro nás doma. Když jsem sama s Nevýchovou začínala, přemýšlela jsem o tom podobně jako vy :) Když místo "musíš si vzít bundu", řeknu "potřebuju, aby sis vzal bundu" - tak to je ta kouzelná věta? Co zařídí, že dítě poslechne? Že vlastně kouzlo je v tom mém "potřebuju" :)? No... brzy jsem zjistila, že to opravdu není v tom konkrétním slovu. Že je dobré přemýšlet o tom, co a jak říkám (jestli nelžu, nemanipuluju, nevyhrožuju). Ale řešení není v tom, že budu mluvit stejně jako Katka. Protože já nejsem Katka, moje děti se nechovají jako děti v příbězích od Katky. Protože Nevýchova není schovaná v konkrétních slovech nebo větách. Ale je to o celkovém přístupu, o mém nastavení, o tom, jakým pohledem se dívám na děti. Jestli v nich vidím malá hloupá stvoření, které musím (jakýmkoli způsobem) ukecat k tomu, co chci já - nebo jestli v nich vidím lidi, kteří jsou sice menší než já, ale nejsou hloupí a jejich pocity a potřeby jsou stejně důležité jako ty moje. Evi, abych tu nevypisovala dlouhé romány :) tak vás ráda pozvu k nám na web - tady je náš článek právě na téma: "Může Nevýchova fungovat u všech dětí?" Najdete ho tady: otevrene.nevychova.cz/article/74-je-nevychova-univerzalni-navod Martina

🤦‍♀️🙄

Asi máte Evičko schizofrenii, osobně doporučuji navštívit psychiatra s tím, že slyšíte věci, které nikdo neřekl. Nikdo zde netvrdí, že informace nevýchovy jsou jediné správné a nikdo netvrdí, že to předchozí generace všechno dělaly špatně. Ale v každé generaci je většina těch, kteří z vlastní omezenosti, zaslepenosti, tuposti a vymaštěnosti pouze opakují to, co jim řekli rodiče, co dělá jejich okolí ale vůbec nepřemýšlejí nad obsahem toho, co říkají a jaké skryté kódy tím těm, kteří se nemohou bránit, dávají. (Můžeme tuto nemyslící většinu bez předpojatosti určit jako skupinu čtenářů Blesku a Aha, kterých v každém státě a každé společnosti bude vždycky víc než těch co čtou Literární noviny.) Takové nepostřehnutelně jemné omezování myšlenek dětí, jejich práva na svobodu a vlastní rozhodování ale i nesení odpovědnosti za své činy. Vyjádření vašich obav však není manipulací ani omezováním, pouze dáváte najevo bez přikazování svůj názor. Důsledností vašeho razantního ne ale jen zesílíte odpor toho, komu to říkáte. Rizikovému jednání žádné ne, byť seberazantnější nepomůže, zde musíte pouze toto jednání sama zastavit a následně ho vysvětlit. Jistě neexistuje jediné správné doporučení k výchově, ale ti, kteří se výchovou dlouhodobě zabývali a dělali výzkum jednání a chování tisíců dětí vidí věci s větší perspektivou. Např. kniha psycholožky Jany Nováčkové Respektovat a být respektován nebo Marie Montessori Tajuplné dětství.

@@MrDoublebass01 vôbec sa mi nepáči, že si dovolíte niekoho posielať k psychiatrovi, len preto, že si povedal svoj názor, je to urážlivé..

Dobrý den, Katko, rozumím, že vás audio nezaujalo. V Nevýchově věříme tomu, že je každé dítě jiné - stejně jako jsou originální rodiče. Proto u nás nenajdete přesné rady, jak zařídit, aby dítě poslechlo. Místo toho rodiče inspirujeme, aby si to nejlepší řešení na svoje situace hledali společně se svými dětmi. Takové, se kterým budou všichni spokojeni. Martina z Nevýchovy