Také se ve svém těle necítím jako doma, na zahradě u své chaty, přešlapujíc u kurníku, jsem se přistihl, jak se mlsně olizuji a tehdy jsem si vlastně uvědomil, že jsem liška. Jen ještě přesně nevím, jestli liška 1 nebo liška 2. V tom nejsem ještě úplně vyhraněný, ale to zatím moc neřeším. Teď sbírám podpisy a úplně nejvíc se těším na to, až mi přišijí tu nádhernou dlouhou a huňatou zrzavou oháňku s bílou špičkou a budu normálně vypuštěný do přírody.
romankorenec: Přesně :-) A nejhůř jsou na tom lidé, kteří si to rozmyslí několikrát za sebou, jako teď ten Skot, který se nakonec rozhodl, že není ani žena, ani muž...
