KVĚTY - Robot 

🎶 PÍSEŇ NA NEDĚLI - KVĚTY - Robot
🤖 Skladbu Robot jsem napsal v období příprav na desku Květy Květy. V kapele bubnoval Kuba Kočička a opravdu mu šlo hrát zemitý, přesný rockový bubny. Prostě to sedělo na prdeli. Já začínám trochu kovbojskou melodií na kytaru, která se už v žádné další části písně neobjeví. Zato je pod velkou částí písně repetitivní basová figura, kterou jsem si taky vymyslel já, ale vyjimečně už v době, kdy jsem do basových linek spoluhráčům téměř nekecal. Pamatuju si, že Ondra řekl, že ho ta basa sere. Co dělat v kapele, když vám někdo řekne tohle a vy zároveň nějak cítíte, že to je to pravý? Je to křehký mechanismus, který nemůže skončit demokraticky. Pohybujeme se na poli umění a citů. Buď bude smutnej jeden nebo druhej. Teď jde o tu míru smutku. Když to spoluhráče sere středně, nejspíš se s iritujícím prvkem vyrovná. Pokud ho to sere nesmiřitelně a vypadá při každém přehrání písně jako kdyby ho bolelo břicho nebo sepisoval daňové přiznání, pak je nutné zvážit kompromis a předmět utrpení zkusit nahradit něčím přijatelnějším. Zároveň Ondra pro tu písničku napsal krásný smyčce a hraje na zvuk elektrického piana, evokující něčím sedmdesátá léta. To se mi nesmírně líbí. Ve slokách stále bublají čtyři akordy (jsou to stejné čtyři akordy jako ve sloce písně "Po zarostlém trávníčku" ale nikdy si toho nikdo z posluchačů nevšiml). Ve vypjatém refrénu se skladatelova vášeň urve ze řetězu, D moll se změní na D dur, kila přibývají a nabírají zákruty až do jazzu. Na konci písničky se ke Kubovi přidal na druhé bicí i Aleš: představte si zvuk podobný tomu, když někdo najíždí rychle autem do popelnic, pak zpátky a zase dopředu.
🤖 V té písni se zpívá o holce, co letí do Ameriky. Říkalo se tomu v mém dětství "přes velkou louži". Létání mě děsí a pěkně mě drtilo letět i na Ukrajinu, natož někam podstatně dál. Když jsme točili Marťanské lodě, říkala mi na sedadle Eliška K. že ona usne těsně před tím, než se odlepí stroj ze země a za pár hodin s ní musí cloumat letuška, aby už vypadla, protože je po přistání. Kéž bych to měl podobně. Já drtím v ruce kelímek s vodou a ještě mi do něj teče smrtelný pot z čela. Mohl bych ještě rozebírat ten milostný text, ale je to trošku škoda, protože lepší bude, když si tam každý dosadí tváře a detaily, co chce sám.
🤖 Z toho důvodu taky klip nijak nekopíruje to, o čem se zpívá. Sám jsem si ho vymyslel a zrežíroval, pomohla mi ale kamarádka Minka a starej parťák, filmař Honza Fuksa. Blonďatá holka za bubny na konci skladby je Alenka Černá. Nezůstalo po ní moc obrazových materiálů, čili mi srdce poskočilo radostí, že tenhle je pro tu pasáž ideální. Zbytek klipu je jen bloumáním po venku. Což je jedna z pěti nejlepších činností, co člověk může na světě dělat.
🐱 Martin
❤️ Srdečně zveme na lednový koncert:
👉 20.1. Žikostel - Praha
#pisennanedeli #klip #indies #hudbabrno #kvetylive #hudba #kapelakvety