Bylo jednou jedno místo. Bylo to tam jak v pohádce. Sami kamarádi, letadla, technika a ty nejbáječnější prázdniny, jaké si lze představit. Stačil k tomu stan, vařič na propan butan a pytel brambor. To místo kupodivu existovalo. Možná jsem si ho zidealizovala, ale mýma dětskyma očima jsem ho tak viděla. Když jsem se o třicet let později dělila o své zážitky s jedním se svých létajících kamarádů, pochopila jsem, že to nebyl sen, ale skutečnost. Děkuji Andrejko.. Je krásné, když se máte kam vracet.
