Lucie několik let bojovala s extrémními bércovými vředy. V patnácti letech prodělala první trombózu. V osmnácti letech druhou. Trpí trombotickou mutací. Ve dvaceti letech se bouchla do nohy. Na lýtku se jí vytvořila velká rána, strup. Začal se otvírat velký bércový vřed. V nemocnici zažívala ponížení a stud, když jí říkali, proč má ona, mladá žena, nemoc starých lidí. V roce 2012 jí lékaři navrhli jako řešení amputaci. Lucie se z toho zhroutila. Na noze měla bércové vředy velikosti až dvaceti centimetrů. Prorůstaly jí nohou. Tkáň nekrotizovala. Její maso hnilo zaživa. Trpěla obrovskými bolestmi. Navíc zažívala těžké chvíle studu, protože hnijící tkáně páchly. Lidé se za ní otáčeli, v MHD si na ni ukazovali. Aby vydržela bolesti, musela být stále více pod léky tišícími bolest. Nebyla pak schopná vůbec fungovat, jen ležela bezvládně na gauči. Měla obrovské výčitky svědomí vůči dcerce, které nemohla být kvalitní matkou. V roce 2014, po letech marných bojů o záchranu nohy, se rozhodla pro amputaci. Ihned po amputaci si uvědomila, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. Kdybych to udělala hned, ušetřím si deset let trápení. Amputace, jak říká, bylo to nejlepší, co ji potkalo. Znovu začala žít. Bez bolesti, bez opiátů, začala nový vtah s dcerkou, pracuje, cestuje a pustila se do sportu. Plave v Karlovarském klubu handicapovaných sportovců. Jako koníček peče. „jsem šťastná mamina, co si váží každého dne, každé maličkosti a každého okamžiku se svou rodinou.“
www.lvice2021.cz
#skodahandy #lvice2021 #generaličeská #ottobock #cestazasnem
5 май 2021
