Dál výr se na duši dělá, a sálem prázdným zní gong. Náhle jen tečkou je čas, nikde zpráva či vzkaz a dávné je v nás. Můj Bůh se za portálem skrývá, kde jen mám sílu brát. Dávný anděl, co bděl, dal mi střepy všech skel a odletěl. Sám se bál. Co zbývá nám? Jen vlastní stín. A ukrytá v hloubkách víra. Bez lásky já, šednu jak cín, co dál dělat mám? Co zbývá nám? Sčítání vin, když láska s nadějí zmírá. Nakonec dál, zůstává nám víry stín v nás. Tak zastav čas. Můj Bůh si někde na čas dává. A nad vším už dávno rukou máv. Můj anděl, co bděl, někam v dál uletěl. Vějíř svůj stáhnul páv. Co zbývá nám? Jen vlastní stín. A ukrytá v hloubkách víra. Bez lásky já, šednu jak cín, co dál dělat mám? Co zbývá nám? Co zbývá nám? Jen vlastní stín. A ukrytá v hloubkách víra. Co zbývá nám, jen sčítání vin a víry stín v nás. Tak zastav čas.
