Milá Martinko, minule jsi mi psala, že jsem vzácná a milovaná. Už mi to řeklo hodně lidí, takže mozkem mi to přišlo krásné a přijatelné, ale do srdce se to nedostávalo. Zkusila jsem si to zopakovat. Včera jsem přemýšlela v noci, proč se netěším na další dny, proč necítím radost žít a prostě jím procházím. V souvislosti s tímto podcastem mě napadlo, že si neužívám sebe sama a svůj život a možná nejdu v tom záměru... Dneska mi došlo, že jsem uvěřila dvěma větám v mém dospívání, které zničily moji radost sama ze sebe a měly (píšu měly, protože odteď nechci už žít v tom klamu) zlý vliv na moje sebevědomí, pocit méněcennosti, neustálé srovnávání se a tak. Prvně mi někdo řekl, že mám tu nejhorší kombinaci charakteru cholerika+melancholika. Pak mi velmi blízká osoba řekla, kdo jen si mě někdy vezme.. zklamání nad tím, jaká jsem, že to se mnou nebude lehký. Uvěřila jsem těmhle věcem :((. A dneska mi nějak dochází, jak jsem se vlastně odmítla, snažila se předělat, potlačit, natlačit do něčeho, co úplně nejsem, odsuzovala se... Tak ti chci poděkovat za tyto podcasty. Myslela jsem, že se přes tu moji slupku nějak ani nedostanou, ale tyhle dny mi daly naději, že to není marné. Tak brečím a brečím a doufám, že už budu těm krásným slovům, které mi někteří lidé říkají, schopna věřit
Anetka moc si vazim Tvoju neskutocnu uprimnost a sebareflexiu... Dakujem za povzbudenie, o tom co tu pises hovorim aj v najnovsom podcaste:-) 💗objimam nadialku
