Moudrá žena, má to v hlavě srovnáno, všechno je v hlavě, životních prioritách,rozumu.Budhismus je smysluplná cesta sebepoznání, myšlenek, učení.Rád si poslechnu někoho,kdo má stejné myšlení, názory.Děkuji J.
Stačí hodně trpět, aby člověk došel do stavu, že už trpět nemusí vůbec. Pokud jsem už unavený z vlastního utrpení, je to krok k osvícení. Tehdy se toho mohu vzdát a už vím, že to sebou vláčet nemusím. To se týká i hlavně negativních vzpomínek a traumat. Připomínat lidem 15 let staré křivdy nás nepovznese. Tudíž odpustit = netahat staré vzpomínky do přítomnosti.🙏🏻❤
Zajímavé a souhlasím i s tím co je na videu.Jako schizofrenik jsem trpěl hodně,opravdu hodně bylo to na mašli.Zajimavy že jsem se sám vydal na cestu která je dosti podobná té na videu...zajinavy.
Velice vnimava bytost.Ma velke předpoklady pro osvobození se .Preji ji hodne štěstí a milost Nejvyššího.At se už v tomto živote osvobodí. ♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡
možná není špatné se narodit ještě několikrát. Pokud to tak káže Všemohoucí, jistě to pro nás nebude špatné... s každým vtělením zase dál a šťastnější a svobodnější... Taky jsem si dlouho přál dosáhnout osvobození už v tomto životě a lpěl jsem na tom. A proto jsem trpěl. Když mi došlo, že to patrně není v mé moci, zda jej dosáhnu v tomto životě, nebo ne, ale že i pokud ne, má to pro mě pozitivní důsledky (bude mi stále lépe, nehledě na počet dalších vtělení), ulevilo se mi
@@NossaSurpresa Kdyby se holka vdala a pořídila si potomky, pozná štěstí z mateřství. A vychovala by pracovní síly pro naši zkomírající ekonomiku. Kdyby se trefila na hodného partnera poděkovala by mně za radu do skutečného ŽIVOTA.
@@mihulepotocni5017 Při nejhorším můžeš přejít na víru v křesťanského Boha. Z vlastní zkušenosti vím, že je to nejlepší co můžeš v životě udělat. Je to můj názor-nenutím.
Šťastný může být člověk jen když má vědomosti nekonečna. Potom chápe hranice tohoto světa a jak funguje zákon hmoty ducha a celého vesmíru. Poznání boha dává klid člověku. Dokud tohle nepozná, honí se za egem a chová se hiearichicky a tímhle zákonem je tvořeno celá společnost. Jen člověk osvícený se vzdává hiearchie a je součástí jednoty a rovnosti. Proto že dominuje duch nad hmotou. Kéž by to každý člověk našel.
Východní náboženství jsou pro mne hodně inspirující, protože křesťanství pokládám za příliš dogmatické. Našla jsem vlastní, individuální cestu, nepotřebuju prostředníka ke komunikaci s Bohem. Pochopila jsem, že v penězích a hromadění majetku štěstí nenajdu, i když jsem od konzumerismu zcela neosvobodila (zatím nemám chuť chodit v láptích a mýt se v potoce). Nechci být rýpavá, ale čím se ta slečna živí, pokud nepracuje? Resp. kdo ji živí? Katolické řádové sestry pracují v nemocnicích, hospicích atd., co dělají buddhisté krom toho, že si vyžebrají nějaké jídlo (nevím, jen se ptám)? Kdybychom stejně uvažovali všichni, tak pochcípáme hladem a zimou. Nic se nesmí přehánět a člověk se nemusí zříkat úplně všeho a žít asketicky jako poustevník. To už mi zavání pózou.
@@KupcaFoshna Mě by spíš zajímalo, co dělají buddhističtí mniši pro společnost. Protože pokud se egoisticky věnují jen vlastnímu rozvoji, nevidím v tom nic extra obdivuhodného (řekla bych, že křesťanské řeholnice se cele obětují ostatním). Navíc já osobně, ale nikomu to nevnucuju, pokládám tyhle poněkud snobské pobyty (po vzoru hollywoodských hvězd) za vcelku zbytečnou záležitost. K tomu, aby v sobě člověk objevil víru a našel cestu k Bohu, nepotřebuje žádné dogma, žádné náboženství a žádnou církev. Je to mnohem čistší způsob. Kdyby si slečna sedla na pařez v lese, vyjde to nastejno, jen to nebude mít patřičný lesk. Sorry za tu ironii.)))
@@libertas662 tady jde o motivaci, s jakou mahajánoví mniši nebo mnišky studují, případně pracují pro komunitu. Ta motivace je pracovat pro štěstí ostatních živých bytostí. A to jde buď snažením se o přivedení ke konečnému štěstí - osvícení, nebo při běžné každodenní pomoci ostatním k dosahování pomíjivého štěstí (práce v komunitě nebo pro veřejnost).
@@KupcaFoshna Buddhismus je relativně nejsvobodnějším náboženstvím, které znám, ale tak jako tak je také částečně dogmatické (i když zcela nenásilně). Nejsem odborník na buddhismus, ale zajímá mě stejně jako původní hinduismus (nemám na mysli ten současný, odporně kastovní). Jsem podstatně starší nežli slečna a prošla jsem si dlouhou cestou /od katolicismu) k poznání, že stačí nechat se vést naší duší, která má "vyšší vedení". Nic víc už nepotřebuju. Asi jsem příliš velký individualista na to, abych byla schopná a ochotná praktikovat cokoliv, co nevychází přímo ze mě. Protože plně důvěřovat můžu jen své vlastní duši. Mnišské řády pokládám za azyl pro lidi, kteří v podstatě unikají od "nesnesitelnosti bytí" v obyčejném, prostém občanském životě, který je často mnohonásobně náročnější nežli jednoduchý, nalajnovaný život v klášteře. Ačkoliv to zní paradoxně.
@@libertas662 mnišství sebou obnáší zřeknutí se všech výhod i nevýhod současné společnosti a dodržování mnišských a klášterních pravidel. Je to o sebedisciplíně. Pokud je motivace jedince jen únik z problémů světa a snaha o jeho vlastní prospěch a pohodlí, většinou takový mnich nebo mniška s mnišstvím skončí. Protože to opravdu není procházka růžovým sadem. 😉
Múdrosť je sama o sebe šťastie. Nechápem však pojem / šťastie /bez tých dôležitých vecí ako je láska k inému pohlaviu. Nehovorím len o /sexuálnej / sfére ,ale o spolunažívaní muža a ženy - a opačne . Stvoriteľ stvoril dvojicu aby sa navzájom rešpektovali. Buddhizmus je múdrosť a láska -preto nechápem pojem ,že sme čistí len vtedy keď žijeme život bez spolunažívania muž a žena a opačne. Je to veľmi zvláštne ,ale tejto múdrosti neviem prísť na koreň pravdy. Keď sa všetci vzdáme splolunažívania-ako sa sem dostaneme???? Aj Buddha prichádza sem svetelným tunelom a odchádza svetelným tunelom. Tak ako to potom je ??????ĎAKUJEM.
podla buddhizmu je myslím 32 ríší v kt. sa môže myseľ zrodiť a v ktorých môže prebývať. nechápe naš hmotný svet a ľudské zrodenie ako ten konečný cieľ. pre Buddhu by nebol problém ak by sa ziadne vedomie už nezrodilo v hmotnom svete, ktorý je pre neosvietenú myseľ zákonite plný nevedomosti, utrpenia a pripútanosti. avšak aj na ceste k osvieteniu nie je vôbec tabu kontakt muža a ženy. mnísi majú svoju cestu (majú logicky prístup, ze rychlejsie dôjdu do ciela ak sa uplne vyhnú všetkému pominutelnemu, na čom by mohla vzniknúť pripútanosť. Buddha vsak ucil aj laikov ci jogínov. Jogíni napr. pri svojej praxi vyuzívajú aj velmi silnu sex. energiu v spojení s partnerkou. nejde vsak klasicku sexualitu ako ju poznáme, ale o náročnejšie praxe prenosu energie.
Je to budhisticka definícia šťastia. Budhisti tvrdia že si bezny ludia zámienaju pôžitky so šťastím. Napríklad eufória alebo nadšenie atd. sú emocialne pôžitky ktoré sú veľmi príjemné ale dočasne a prichádzajú len výnimočných situáciách. Snaha ich zažívať pernemente je vopred prehraty boj a vedie frustrácii
Mne osobne ešte samotná meditácia nepomohla tak aby som mohla povedať ,že som šťastná. Môžem dostať odpoveď -kde robím chybu pri meditácii ,že sa necítim po nej šťastná????? Uľaví sa mi ,ale ešte som tým nevyriešila svoje životné problémy. Niekedy mám pocit ,že tie meditácie mi vlastne nepomáhajú . Ďakujem za čas ,ktorý ste venovali môjmu príspevku o mojich poznatkoch .Z úctou Mária zo Slovenska.
skúste meditovať bez tlaku na myseľ, že by mala byť po meditácii šťastná. bez očakávania výsledkov. očakávanie nie je cielom buddh. praxe a preto môže byť rušivé. Nepodmienené vnútorné šťastie je súčasťou vysledku správnej praxe, ale nie ako očakávaný cieľ. prichádza ako sprievodný jav rozpoznania iluzornosti JA, oslobodenia sa od pripútanosti a oslobodenia sa práve od očakávaní
@@siddhi3215 ďakujem za odpoveď a prajem požehnanú dobrú noc. Máte pravdu keď očakávam vždy sa cítim sklamaná. Viem že sa potrebujem ešte veľa učiť.Prajem pokoj a mier všetkým ľuďom tejto planéty amen Ďakujem.
@@mariacsontosova3285 meditáciou ku šťastiu? to ste sa trošku sekla..., štastie a radostnú náladu si musíte na sebe vynútiť za každých okolností a udržovať (prípadne povyšovať) bezpríčinnú radostivosť až kým sa stane vaším prirodzeným stavom. A to je riadna makačka! Tak aby sa bláznivá radosť a pochybné nadšenie nestriedali už v nasledujúcej sekunde s nudou, zúfalstvom, strachom, hnevom.. a s dalšími stavmi, ktoré ako vraví Petandžali zachvacujú nekontrolobateľne našu duševnosť. Potom môžete meditovať už o čomkoľvek a šťastie Vám nikto nevezme...
Pavol Truchly s tym mohamedom by som moc nesuhlasil. ty asi nevies, co to je ielam. kazde mierumilovne nabozenstvo je spravna cesta. islam hlasa nasilie a vyziva k vojnam - je to hnus.
@@jozefdavidik9317 Přesně tak! Kromě islámu je každé mírumilovné náboženství cestou a Bůh je jenom jeden. Takže někteří z nás mohou jít klidně vlastní cestou a žádné náboženství, církve, ani dogmata nepotřebují. Víra je taky jenom jedna. Buddhismus jde taky více cestami a některé nejsou pro mne ani srozumitelné, ani přijatelné. Teorie neulpívání je mi trochu cizí, neumím procházet životem, aniž bych nezávisela na lidských vztazích.
stastie je hlavne byt zdravy a potom vyhrat loteriu( cim viac tym lepsie) nechodit skoro rano do prace, pracovat ako otrok za pasom kolkokrat za minimalnu mzdu atd-vyhrat prachy , uzivat zivot, pomahat chudobnym atd-ked nemas prachy tak stastny nikdy nebudes
Tady ještě není komentář? Velmi se omlouvám, díval jsem se pozorně a pečlivě a s prominutím ... jsou to strašný blafy. Strašný. Ještě jednou se omlouvám, ale nejde tomu věřit. Nejde.
Co na tom nechápeš? Že za všechny problémy, co máme, může jen naše nezvládnutá mysl? Nikdo jiný. Je to vše tak logické, žádná slepá víra. Jen zákon akce a reakce.
Já jen že to někdy není tak jednoduché. Pokud si naivní lidé myslí, že být buddhistou znamená být oproštěn od strádání a utrpení, není to tak. Pokud tedy buddhistaa není anetický psychopat.
To jsem vůbec nepochopila, proč by se měla vzdávat věcí, které jí osobně nedávají smysl.....na tom nevidím nic hlubokého ani moudrého. Na mě nepůsobí vůbec uklidňujícím dojmem.
Štěstí nemá příčinu v jednání, ze štěstí vyplývá jednání, jednání je přetékáním štěstí. Štěstí nemá žádnou příčinu, kdo má nějakou meditační praxi, ví, že radost je bezpříčinná, spontánní. Je to proud, který námi sem tam začne procházet, když jsme průchozí, bez stresu.
