V první řadě pochválím zpracování reportáže, následně pár postřehů ke komentáři. K vedení linky X7, ta byla sice dlouhá, ale byla zoptimalizována vedením linky ulicí Nad Olšinami. Do této výluky byla NAD při rekonstrukcích (opravách) tohoto úseku vedena následovně ulicemi V Olšinách - Pod Rapidem - Nad Primaskou - Za Strašnickou vozovnou, to znamená, že se vypustilo zdlouhavé objíždění parku Pod Rapidem. Od severu vedení X7 obvyklou trasou Irkutská - Pod Rapidem (to se nezměnilo). K jejímu nevytížení jak kdy, od jihu autobusy vozily více cestujících, bohužel když jsem viděl návaznosti na linku 7 + ještě k tomu přechod silnice tak se ani nedivím, že si cestující našli jinou alternativu. Lavičky na zastávce Strašnická jsou již delší dobu, byl to jeden z vítězů projektu od občanů v hlasování na Praze 10. K zastávkám u vozovny, původní zastávka v ulici Starostrašnická směr Vinice byla v jiné poloze a to u rozjezdové výhybky do vozovny a již delší dobu byla v režimu stálá. S rekonstrukcí se jen přesunula ze severu na jih. Díky novému uspořádání a zrušení zastávky Vozovna Strašnice z centra ve Vinohradské ulici při zatahování do vozovny od Vinohrad končí spoje na zastávce Krematorium Strašnice a cestující tak přišli o pohodlný přestup. ROPID sice tvrdí, že v budoucnu bude možnost vysazování až na zastávce Vozovna Strašnice (ve Starostrašnické ulici) a zpětným pohybem do vozovny, ale vozy pak minou mycí rám. Poslední informace zrušením zastávky Vozovna Strašnice (z centra) zmizel nejkratší úsek mezi zastávkami, kterým byl Vozovna Strašnice - Vinice.
Nevím, jestli Vozovna Strašnice - Vinice byl nejkratší mezizastávkový úsek, ale určitě je spousta dalších o podobné délce. Třeba Kotlářka nástupní - Kotlářka nácestná, nebo Lazarská na lince 98 (před a za křižovatkou - i když si nejsem jistý, jestli tam reálně opravdu staví dvakrát). A to ještě nepočítám pseudozastávku před ulicí Omladinářů.
Hlas moderátora je naprosto v klidu, vždy se najde někdo nespokojený. Zavděčit se všem, zkrátka nelze. Jen taková věcná poznámka k těm čachrům se zastávkami. Na Vinohradské ulici nedošlo k přejmenování zastávky Vozovna Strašnice na Vinici, ale k úplnému zrušení zastávky Vozovna Strašnice. Zastávka Vinice zůstala Vinicí, ale ta není v ulici Vinohradské, nýbrž na začátku ulice Černokostelecké.
@@AslanexMetrobus Když u toho byl záběr na zastávku NAD i tram ve směru Ústřední dílny, tak to vypadá, že jste měli na mysli tyhlety. Hlavně že v tom máme jasno :).
Myslím, že k žánru puberťáckého kanálu o dopravě se puberťácký vzhled a hlas právě dokonale hodí. Samozřejmě je otázka, pokud ten kanál přežije dalších deset nebo dvacet let, jestli i nadále zůstane líhní dopravácké omladiny, nebo jestli se svými tvůrci vyzraje a dospěje a my tady uslyšíme barytony a basy fundovaných pánů inženýrů. Nebo se tady prostě jen naučí mluvit před kamerou a před veřejností, stříhat a produkovat videa atd. a uplatní to v životě třeba i v nějakém úplně jiném oboru. Také si všimněte, že v komentářích je často věnována větší pozornost tomu, jak jim to jde, než tomu, o čem mluví.
@@AslanexMetrobus Díky, občas na vás koukám a už mě to párkrát napadlo. Ale říkám si, točit to na bluescreen by se jim asi nevyplatilo a hlavně by to nedávalo smysl :D
@@pepanovak6828 Někdo může mít prostě "vrozenou" averzi či naopak sympatii k určitým typům hlasů - na tom se moc změnit nedá na jedné ani na druhé straně. Ale pak je tu spousta aspektů, kde člověk může na sobě a svém projevu pracovat. Intonace, kadence, segmentace a frázování řeči atd. Většinou podvědomě kopírujeme nějaké vzory, které vytvořily naši představu o tom, jak se má mluvit k veřejnosti - jiná intonace byla v módě v televizi 80. let a jiná v dnešních zprávách na Nově. Jinak intonuje a frázuje farář při kázání, jinak buřič na protestní demonstraci, jinak tiskový mluvčí tunelářské korporace. Z intonace a frázování také celkem dobře vycítíme, jak hluboce mluvčí rozumí či nerozumí tomu, o čem mluví a jaký má k tématu vztah. A také má každý člověk spoustu drobných vad řeči, které běžně při rozhovoru mezi kamarády ani nevnímáme, ale jakmile má někdo ambici být profesionálním moderátorem či reportérem, vnímáme je mnohem přísněji. A taky tady funguje všelijaká psychologická projekce, že na projevu druhých lidí nás často nejvíc dráždí to, co nám připomíná nějaký náš vlastní mindrák, a naopak nám může být sympatické něco, co je objektivně vlastně vadou, ale nám to asociuje něco milého - například pokud známe někoho moudrého a vzdělaného, kdo ráčkuje nebo zadrhává v řeči, tak pak můžeme podvědomě ráčkování či zadrhávání v řeči vnímat jako známku moudrosti a odborné kompetence.
