“V paměti krále Čechů měj, jenž do Francie, Němec jel, do Lombardie, Savojska, do země dánské, Uherska, do Polska , Krakovska a Ruska, do Litvy Mazovska a Pruska dobývati čest rytířskou. Ten léna štědrou rukou svou i zlato, šperky rozdával a nic než čest si nenechal. Věru jí víc měl než kdo jiný.“ Guillaume de Machaut
"Když zaslechl povel k boji, zeptal se, kde je jeho syn Karel. Průvodci mu řekli, že nevědí, že se však nejspíš někde bije, načež král pravil:"Pánové, jste dnes všichni mými přáteli a bratry ve zbrani, proto vás žádám, jelikož sám jsem slepý, veďte mne tak daleko do bitevní vřavy, abych měl nepřátelé na dosah meče." Rytíři souhlasili, a protože ho nechtěli ztratit v tlačenici lidí, svázali otěže koní dohromady. Krále pak dle jeho přání vysunuli o něco kupředu a tímto způsobem postupovali proti Angličanům... Postoupili však příliš kupředu a byli všichni na místě pobiti. Ráno je nalezli na zemi mrtvé, s koňmi navzájem spojenými." Jean Froissart, Kronika Stoleté války.
zhudebněno v písni.. Družina přízraků, poslední posily. Pevnými řetězy své koně spojili Aby směl naposled promluvit králův meč. V lijáku šípů řítí se do srážky Rodí se legenda uprostřed porážky. Slepý král Čechů a jeho poslední zteč.
Když jsem Jana viděla naposledy, zbylo toho z něj dost málo. ostatky přivezli z Lucemburska na výstavu v Národním muzeu. A ocenila jsem velice, že byl transportován se všemi poctami jako hlava státu. Já ho měla vždycky ráda, i když to byl - no, kdybychom neřekli lotr, tak minimálně uličník.
