Kolikrát těžší je vydržet ve vzduchu 2 hodiny, když dokážu vydržet hodinu? A kolikrát těžší je uletět 100 bodů, když už uletím 50? pg.vrana.cz/cpp/histogram.php se na to pokouší odpovědět.
Dobry pokus s tim histogramem. Asi z toho nejde moc vytahnout neco lepe. Ale jako kazda statistika je zatizena mnoha vstupnimi podminkama. Treba pilot co jezdi hodne pravidelne na ranou a hlasi vsechny lety tak bude mit asi dost tech 5minutovych oproti hodinovym. Kdezto pilot co jezdi do zahranici tak bude mit tech par minutovych jen par a bude to vypadat ze je pro nej daleko snadnejsi se prehoupnout pres hodinu ci dve. Plus jak jsi rekl ve videu kdo chodi hodne na svahovani tak to ma take vicemene zadarmo, tam uz zalezi vic jestli to cloveka po vice jak hodine svahovani jeste bavi (me to treba po cca hodine uz prestava bavit, kdezto v termice by me to asi bavilo i 5 hodin kdybych takovy let dokazal zaletet :-)
@@osmera_pg Proto jsem to zprůměroval přes všechny. Je to samozřejmě jenom nějaké z klobouku vytažené číslo, ale moje vnímání tomu víceméně odpovídá. Když jsem začal mít ty pětiminutové lety, tak jsem se musel ještě 3-4× zlepšit, než jsem dokázal vydržet hodinu. Pak zase až 2-3×, než jsem dokázal dvě hodiny. Pak se mi začaly dařit nějaké tříhodinové lety. Letos první čtyřhodinový a opět mám pocit, že jsem se musel dvakrát zlepšit, než když jsem začal lítat ty tříhodinové. S bodama obdobně. Představa, že když uletím 100 km záfuk, tak 100 km FAI už je na dosah, je hodně naivní - je to podle mě zase 2-3× těžší. Když mi dva roky trvalo, než se mi podařilo 100 bodů, tak další dva bude trvat, než se mi podaří 150, samozřejmě pokud se budu dál stejně zlepšovat.
@@jakubvranacz Histogram podle mě ukazuje především četnost kvality dne, nikoliv skill pilotů. Ty sám vydržíš ve vzduchu přes 10 hodin když k tomu budou podmínky, už zítra.
@@petrkoz Z větší části máš samozřejmě pravdu. Ale od spousty pilotů slýchám i „po hodině už jsem toho měl dost“ a podobně. To já jsem tedy nikdy neměl, v dobrých podmínkách na přeletu jsem vždycky vyhnil, nikdy jsem nepřistál z jiného důvodu (když jsem za letu blil, tak to bylo pravda něco mezi…).
@@jakubvranacz proto tam je to slovíčko "především" :-) Když tedy budeme argumentovat příklady, níže je přelet u kterého si doporučuji pozorně přečíst komentář. Pilotovi nepřišlo skoro 7 hod těžší než obvyklé 2-3, a jak musel přistát jen kvůli počasí www.xcontest.org/cesko/prelety/detail:vrana/8.06.2021/10:02
Proto nás to Kubo právě tak baví👌 Protože je to tak komplexní, nepředvídatelné (tak jako počasí samo) a stále se máme co učit. V podstatě jsme na začátku (dost pilotů na něm i zůstane, když tomu dost nemůžou/nechtějí obětovat..) a nedá se to moc urychlit - i kdyz tobě se to povedlo maximálně!🙂
pekne uvahy. Taky jsem kolikrat premyslel jestli to ze studuju meteorologii, koukam na cizi prelety, delam si poletovy rozbor chyb,..... muze vest k tomu ze se budu dobre zlepsovat a za nejakou tu dobu "budu vedet co delam". Zatim mi to tak nepripada, zatim mam teorii ze minimalne clovek potrebuje hodiny a hodiny letu, proste letat kdykoliv se da a pak snad zkusenosti si vytvori sesty smysl a kdyz se na ten mrak podiva tak bude vedet na kterou stranu ma letet aniz by to musel nejak extra analyzovat. Je teda mozne ze proste k tomu taky clovek potrebuje nadani ktere je nekomu dano a jinemu ne. A posledni moznost je ze i ti dobri uplne dobre nevi "co vlastne delaji" a ty meteorologicke podminky jsou tak ruznorode ze oni jen svyma zkusenostma malicko posunuji tu pravdepodobnost ke sve strane (coz v nejakych procentech je pravda urcite)
Vidím to podobně. Bez těch stovek hodin ve vzduchu v různých podmínkách to jde, asi jen pokud má člověk opravdu talent. Důkladné studium teorie může z těch stovek hodin trochu ukrojit, ale samo o sobě rozhodně nestačí.
@@jakubvranacz Taky si myslim ze hodina ve vzduchu je 10 hodin teorie. Aspon u mne urcite! Je fajn ,it nejaky zaklad, ale pak uz to chce proste litat a ucit se.
mně se paragliding líbí v tom, že bez skloubení teorie s praxí si to neumím představit. Ti co tíhnou jen k jedné oblasti a druhou zanedbávají se v tomhle sportu podle mě vždy budou trápit. Podobně to je s extrémy v oblasti řízení rizik.
Létání je jako upír, který člověka vysává. Než jsem se stal pilotem, pracoval jsem. Jedl jsem. Spal jsem. Teď ale létám. Létání je nepopsatelná věc. Prostě létáš. Jakmile to jednou zkusíš, už nikdy tě neuspokojí žádná pozemská činnost a neustále vzhlížíš k oblakům. Než jsem začal létat, sledoval jsem při řízení auta silnici a teď koukám po mracích. Než jsem poprvé okusil létání, snil jsem o úspěchu v podnikání a teď sním o delším přeletu. Než jsem začal létat, snil jsem o prohloubení přátelských vztahů a teď sním o nastoupání co nejvýš. Je vznášení se ve vzduchu tou nejsobečtější činností, jakou lze vůbec vymyslet? Nebo jenom prostě nejsem dokonalým člověkem, pokud nelétám? A jsem vůbec někým lepším právě proto, že létám? Nebo jsem naopak jakýsi podivín, protože k životu potřebuji létání? Není létání nějaká nemoc? Nebo je to naopak naplnění a dovršení všeho? Je to dáno geneticky? Nebo je to nějaký druh drogové závislosti? Ať se to snažíš jakkoliv popsat, jakkoliv definovat, je to naprosto nepostižitelné. Můžeš si létat, jak jen chceš. Můžeš točit stoupáky, brázdit vzduch nad hřebeny hor nebo létat v úzkých údolích. Stejně nikdy nebudeš mít dost. Už jsi někdy zažil takový let, po kterém bys prohlásil - teď jsem toho konečně dosáhl? Ne. Vždycky víš, že bys mohl letět výš, dál a lépe, kdybys točil ostřeji nebo opustil klesání dříve nebo zůstal ve stoupáku déle nebo, nebo, nebo ... Nemá to konce. A možná právě proto nikdy nemáme dost. Snad proto se pořád pídíme za dalším stoupákem, dalším letem, dalším mrakem a dalším okamžikem, ve kterém se čas zastavuje a všechny pilotovy smysly vnímají jenom pohyby vzduchu. Kdy se celá jeho mysl soustřeďuje jen na to, kde je stoupání. Všechno ostatní v té chvíli ztrácí na významu a tento okamžik je vším. Právě teď. Tento stoupák. Tento mrak. A tento let. Opil jsem se. Byl jsem hodně vysoko. Nedokážu myslet na nic jiného než na to, jak žebrám o zopakování takového letu. Je to cosi prchavého a nedosažitelného. Už nikdy se tam nedostaneš! Možná proto stále sleduju předpovědi počasí. Možná z toho důvodu taky smolím tyhle řádky. A možná právě proto vyjíždím, i když to venku vypadá úplně beznadějně. To bylo tehdy, jak jsem... A nebo jindy, když jsem... Ale proč se pokoušet to vylíčit nebo popsat? Jak to chceš provést? A kolikrát ses o to už pokoušel? To prostě nejde. Můžeš vyprávět o načasování svého startu, o sledování ostatních, jak se vznášejí kdesi vysoko, zatímco ty klesáš, o zachycení v malé výšce, o stoupáku s průměrem jako míč. Jako kdybys mluvil čínsky. To se zkrátka vůbec popisovat nedá. Už nikdy nebudu tím, kým jsem býval. Už nikdy mi nebude stačit méně. A to je ten důvod, proč létání člověka vysává jako upír...
