Milujem tuto zvučku aj tento seriál. Mal v sebe hodnotu, lásku, krásu, uctu k zivotu,luďom samým. Nie ako dnes. Degeneracia a debilizacia mladych ludi, malych deti.
Šel jsem do první třídy, když měl seriál premiéru v roce 1984, takže super tenkrát, akorát jsem byl malej Jirka Oliva 😂😘❤ super časy, nic nám nechybělo, pořád venku 😘
Tento seriál mám najradšej zo všetkých. Pripomína mi moje detstvo, školu, život, keď som nemal žiadne starosti... Porovnateľný je snáď len s Nemocnicou na kraji mesta, prvé dve série. Poznám naspamäť každú minútu tohto seriálu, a predsa si ho vždy pozriem rád, keď ho dávajú v televízii, napriek tomu, že mám všetky DVD v takom knižnom prevedení. Jednoducho, je to majstrovské dielo.
serial mojho detstva...vyborna atmosfera, vynikajuce herecke vykony, krasna hudba...najradsej som mal tu peknu blond psychicky labilnu ucitelku, jej rolu povazujem za jednu z najlepsie zahranych ake som kedy videl ...a este som mal rad toho blond mladeho ucitela, to bol taky spravny typek, vzdy ochotny kazdemu pomoct...serial je proste neprekonatelny kult podla mna
Petr Hapka je génius. Díky této melodii se vracím do mého dětství, vzpomínám jak seriál běžel v televizi a my ho u oběda všichni hltali víc, než maminčino jídlo.. Kde sou ty časy?
pro mě je tento serial jeden z nejlepších co se za socialismu udělalo,ne jen hereckou plejádou kde i někteří až překvapují,jako např.paní Bohdalová jak dokázala vše zahrát dokonale vztek i bolest,ale i další pan Sovák pan Vladyka i paní Galatíková,ale také se mi líbí různé linky příběhu i povahy a normalní dialogy ne bláboly a a jak jsem svou základku nesnášela tak tam bych šla hned.
Film ze života, který jsme prožívali my sami. Úžasný seriál, to snad ani není možný, že uplynulo od té doby již 38 let. Poprvé jsem jej sledovala, když mi bylo tou dobou 12 let, a úplně jsem se s tím zžila. Ke všemu dokonalá hudba pana Hapky.....neznám nikoho, kdo by tento seriál neocenil. Moc děkuji za nahrávku.
Deniso, mě se taky Luboš jako 12-leté holce líbil. Pravdou je, že Povejšová mě taky štvala. Barča byla výborná herečka, ale nějak mi byla taková nesympatická, ať hrála kdekoli, ale to je jen můj dojem z dětství. Je to fakt vynikající seriál. Už se asi v dnešní době ničeho podobného nedočkáme.
Seriál, u kterého si pobrečím. Vzpomínky na dobu, kdy nás nic netrápilo, bezstarostné chvíle.. Kéž by se natočil seriál který by mě v dnešní době vzal za srdce.🥹
mě blízký seriál natočený v Liberci v době, kdy jsem tam studoval a dnes pracuji, byl to svět jiný, než dnes, nebudu soudit, který je lepší, je to vždy i o tom, jaké lidi má člověk kolem sebe.. ale bylo tu klidněji a pomaleji, než dnes
Nezapomeňte prosím, kdo hrál v seriálu hlavní roli. Miroslav Vladyka byl třída sama pro sebe. Ale všichni herci byli vlastně stvořeni pro tento seriál. Každý z nich byl ve své roli naprosto přesvědčivý. Od mladých po staré. Každopádně je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, který sleduji každý rok. České filmové umění 80. let tak, jak mu rozuměli jen čeští filmaři. Bavit lidi, rodinu, velké i malé děti, to jim šlo nejlépe. Nádherné kino! 👌🤗🙋♂️👍
Vynikajici skladatel asi i mozna nas nejlepsi s Karlem Svobodou. Kdyz clovek vidi nejsky krasny film s krasnou hudbou tak je tam Svoboda nebo Hapka. Mimochodem tento serial je opravdu moc povedeny pritom jen o normalnim zivote. A o tom to je.
Skladby mistra Hapky v tomto seriálu bohužel na LP nebo CD nikdy nevyšli.Naštěstí kompletní seriál nabízý ČT ve svém archivu on-line.Pro mne byl Petr Hapka nejlepší skladatel v mém životě, protože díky jeho hudbě kterou tak jediněčně a nesmrtelně propojil se všemi HERCI, kteří byli a ještě jsou,tak pro mě tím zastavil čas v těch nejkrásnějších vzpomínkách.Dokázat hudbou všechny postavy ještě více zdůraznit,ještě více je "zlidštit",tak to je opravdu dar od boha.A např.Míša Kudláčková, které bohužel osud moc nepřál, napříč jejímu geniálnímu talentu,tak i díky hudbě Petra Hapky je pro mě nesmrtelná.Díky Petře!
Pokud se tyká postav a jejich vykreslení. Tak to platí také pro filmy Indiáni z Větrova a Den pro mou lásku. Marketa Zinnherová to dovedla dobře napsat.
Petr Hapka měl hodně specifický styl hudby, patřil jistě mezi to lepší co jsme měli, ale podle mě třeba takový Karel Svoboda nebo Zdeněk Liška měli hudební talent ještě o trochu lepší...
Karel Svoboda sice napsal dobré věci. Ale vždy mě připadal spíše jako dobrý řemeslník. Někdy mě připadnou jeho sklady takové mechanické. Dost často se opakoval. Dával do různých filmů jen lehce pozměněné motivy.
ruzicka50 Není nic neobvyklého, že skladatelé, kteří skládají v množství jako třeba K. Svoboda se někdy budou v různých skladbách hodně podobat, budou používat podobné motivy, ani P. Hapka v tom není výjimkou, a to samé platí i pro ty nejlepší cizí skladatelé, příklad J. Goldstmith, H. Zimmer, J. Horner, nikdo z nich není nevyčerpatelný, a každý z nich má něco svého, co bude čitelné v podstatě ve všem, co složí, každý z nich má navíc určité oblíbené zvuky, nástroje, které bude často používat. Přesto si myslím, že K. Svoboda byl skladatel, který měl širší škálu využití, byl všestrannější, veselé, smutné, dramatické, v podstatě cokoliv, jemu to bylo jakoby jedno, a myslím že uměl využívat i více nástrojů, zvuků, neříkám že Hapka neuměl třeba veselou hudbu, když na to přišlo, taky to dal, ale spíš ho to tíhlo k melancholii, tam ukazoval to nejlepší ze sebe.
Snad to nebude "chyba zpětného úsudku", ale vemme si, jak se v tomhle seriálu (ne)řešily školní potíže malého Jirky Olivy. Hajská v podání Gabriely Vránové (její životní role), mu psala poznámky do od vajíček usmoleného notýsku jednu za druhou... Nikdo si s tím nevěděl rady až navštívili dětskou psycholožku a ta jim zhruba řekla, co Jirkovi je. A Jirka musel makat. Jediný, kdo jeho potíže chápal a uměl řešit byla penzionovaná pedagožka Zmatlíková (v podání Dany Medřické). A Jirka byl ve třídě s normálními dětmi. Dneska by Jirka měl diagnostikované ADHD možná ještě s nějakými dysfunkcemi, měl by asistenta pedagoga, možná chodil do speciální třídy.... Tak nevím, která doba s takovou diagnózou "zacházela" lépe.
Ano, seriál mi připomíná dětská léta na základní škole. Dětství je v mnoha směrech krásné a prožíváme ho jen jednou. Ale ty nostalgické povídačky o tom, jak bylo za komunistů líp, mě zvedají ze židle.
