EVROPSKÁ PREMIÉRA:
MICHAEL FINE (*1950)
Chamber Symphony
I. Andantino
II. Allegro ma non troppo
III. Rondo. Allegro
IV. Allegretto
„Jsem nadšený, že 11 špičkových hudebníků PKF - Prague Philharmonia pod inspirativním vedením Emmanuela Villauma uvede z prostor Jatek 78 evropskou premiéru mé komorní symfonie,“ říká Michael Fine a dále pokračuje: „Má skladba Chamber Symphony kombinuje prvky jazzové a neoklasické s náročnými sóly pro každého hudebníka. Tlumené sólo trumpety, které se po uvolněném úvodu stává středobodem pozornosti, představuje hlavní tematický materiál první věty. Ostatní nástroje mají šanci nabídnout na tento materiál vlastní odpověď. Pozorný posluchač si možná všimne, že se téma také vplížilo i do dalších tří vět skladby. Druhá věta přináší změnu, zachází s motivy rozrušenějším a neklidnějším způsobem. Třetí věta Andante je jako procházka zeleným parkem, zatímco finální Allegretto je hravé, s náznaky Stravinského. Duchem skladby je směsice všech hudebních prvků, které definují mou hudební osobnost. Je to hudba, kterou si jednoduše chcete užít.“
RICHARD WAGNER (1813-1883)
Siegfriedova idyla, WWV 103
V Siegfriedově idyle spatřujeme Richarda Wagnera jako milujícího manžela, kterému ovšem velkolepá gesta nebyla cizí ani v soukromí. Tuto symfonickou báseň totiž napsal jako narozeninový dar své manželce Cosimě. V den jejích narozenin, jež připadají právě na vánoční svátky, se Cosima Wagnerová probudila do zvuku komorního orchestru, rozestavěného na schodišti jejich domu v Tribschen. Dojemné, melodicky bohaté dílo je vyjádřením rodinného štěstí v roce, který Wagner označil za nejšťastnější ve svém životě. Jeho radost přitom umocňovali dva Siegfriedové: vytoužený syn, ale i dokončená stejnojmenná opera, z níž v Idyle motivově čerpá.
WOLFGANG AMADEUS MOZART (1756-1791)
Misera! Dove son... Ah!
Non son io che parlo, koncertní árie, K.369
Mozartovy koncertní árie přece jenom patří spíše k zřídka uváděným dílům. Dnes uslyšíte jednu z nich, strhující, členitou árii Misera! Dove son?... Ah! Non son io che parlo. Dílo bylo přitom poprvé publikováno až téměř patnáct let po skladatelově smrti. Skladatel pro árii zvolil předlohu věhlasného libretisty Pietra Metastasia. Ten samý text přitom v opeře Ezio použil předtím i Georg Friedrich Händel. Příběh je založen na skutečných událostech z antického Říma. Ezio je generál, který se vrací po porážce obávaného Attily. Ve městě na něj čeká jeho milá, Fulvia, která také zpívá tuto árii. Do Fulvie je ale zamilovaný i císař Valentiniano. Toho chce využít Fulviin otec, který vůči císaři chová zášť za to, že se kdysi pokusil svést jeho ženu. Chce císaře zabít: tak, aby vina padla na Ezia. Následuje spleť událostí, křivých obvinění a následných přiznání. Někde v těchto momentech zachycuje Mozartova árie zoufalou Fulvii. Příběh ale končí šťastně, když Ezio a Fulvia dostanou od Valentiniana povolení k sňatku.
RICHARD STRAUSS (1864-1949)
Metamorfózy, TrV 290
Ke skladbě se vážou zajímavé okolnosti vzniku. Richard Strauss byl ve 40. letech minulého století již v pokročilém věku a ve zhoršené zdravotní kondici. Potřeboval tudíž pobyt v lázních ve Švýcarsku. Nacisté však cestování do zahraničí neumožňovali. Paul Sacher, významný sponzor tehdejších skladatelů, pro kterého psali například i Bartók nebo Martinů, však přišel s nápaditým řešením. Objednal u Strausse skladbu, jejíž provedení v Zürichu by Straussovi umožnilo vycestovat. Jako přímý podnět ke komponování se ale jeví jiná událost. První takty skladby totiž skladatel načrtnul 13. března 1945, den po bombardování Státní opery ve Vídni. Dnes patří Metamorfózy k nejhranějším Straussovým opusům. Po technické stránce dílo zaujme mistrovským kontrapunktem a vedením hlasů. Po stránce výrazové posluchače vtáhne do emotivního vyjádření bolesti z války, k níž však skladatel přidává i jasný náznak naděje.
Účinkují:
Simona Šaturová - soprán
Emmanuel Villaume - dirigent
PKF - Prague Philharmonia
Slovenská sopranistka Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského belcanta. Mezi její nezapomenutelné role patří Konstanze (Útěk ze Serailu), Ilia a Elettra (Idomeneo), Donna Anna (Don Giovanni), Ismene (Mitridate, re di Ponto), Lucio Cinna (Lucio Silla); Rossiniho Rosina (Lazebník sevilský) či Madama Cortese (Il viaggio a Reims); Lucia di Lammermoor a Adina (Nápoj lásky); Belliniho Julie (I Capuletti e i Montecchi), a v neposlední řadě Verdiho hrdinky Violetta (La traviata) a Gilda (Rigoletto).
Děkujeme všem partnerům PKF - Prague Philharmonia: hlavnímu městu Praze, Ministerstvu kultury ČR, Komerční bance, Hyundai, RSBC, České televizi, Hospodářským novinám a partnerovi sólistů orchestrálního cyklu Ad-Ventures Invest.
18 сен 2024
