1. Žil jsem sám jak v plotě kůl třicet let a ještě půl, nač bych dýl tu tíhu nes', žiju dál, však se mnou pes, na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto a potom dlouhé dni mu věnoval svou péči nevšední, bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné a ještě nedojed' a už měl další přání praštěné, ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes a je mi neúplatně věren, avšak hroznej suverén. 2. Všechno zná a všechno ví, chci něco říct - on to dopoví, starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát, tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase, a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít, tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal, i naolejovanou Julii jsem odolejoval, krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát, nežli konečně byl spokojen můj pes - ten suverén. 3. Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje, vezme tašku na zemi a pak takto káže mi: skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený, pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú, a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu, a tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě, a pak , když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén. 4. Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem, než tak dále žíti s ním, raději se ožením, nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal, jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval, ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne, a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám "ne!", Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná, a Pavla - to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy, řek' jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada, a on řek': nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy! Jako dřív vše zůstává, a kolik já už moh' mít žen, koukněte, ta postava, jenže ten pes je suverén!
