Energia telesa na obežnej dráhe je daná súčtom jeho kinetickej a potenciálnej energie E=m(0)c^2/√(1-GM/Rc^2)-mc^2 - GMm/R pre malé hodnoty R je E≈m(0)c^2/√(1-GM/c^2R), a ak pre povolené (možné) polomery platí vzťah R=(hn/2π)^2*(1/GMm^2), potom E≈m(0)c^2/√(1-(GMm2π/hcn)^2). Kinetická energia rastie donekonečna a táto energia sa musí do systému dodávať. Energia získaná z vlastnej pokojovej energie je E=m(0)c^2-m(0)c^2*√(1-GM/Rc^2)-GMm/R, kde pre malé R je približný vzťah E≈m(0)c^2-GMm/R, a ak je E=0, potom c^2=GMm/m(0)R, kde kvadrát c^4=(GMm)^2/m(0)R^2 po korekcii na silu c^4/G=G(Mm)^2/(m(0)R)^2.
By ma zaujímalo, ako princíp ekvivalencie splňuje podmienku symetrie vzhľadom k posunutiu v čase. Ale keď vidím integrovať (mv dv), tak to chápem. Toto prelievanie kinetickej energie do potenciálnej a naopak, ako keby bolo možné integrovať (mv dv) inak, ako cez interval (-c, c).
Pokud si chcete poslechnout “skutečnou alternativní fyziku” koukněte prosím sem. Upozorňuji předem, že je to jen pro silné povahy. 😊 Nechtěl by se k tomu vyjádřit třeba prof. Kulhánek nebo prof. Podolský a opravit párek konspirátorů? Já vím, že mají lepší věci na práci, ale co tyhle dvě “babky na trhu” dokážou vymyslet předčí veškeré poznatky dnešní vědy. 😊 ru-vid.com/video/%D0%B2%D0%B8%D0%B4%D0%B5%D0%BE-yvuIp8TOxMQ.htmlsi=mFM4omVg2GSwUBGQ