Pecka. Musíme to video dopravit k Jirkovi. Navíc se v knížce pěti kruhů píše že samuraj musí umět ovládat všechny druhy zbraní a umět je využít v pravý moment a tohle byl pravý moment pro wrestlig.
Excellent that people are saying what can only be guessed at from a distance. It's maddening to see someone putting so much energy and effort and time into things that are so counter productive, which at this point, isn't a hypothesis, but could be seen in Fight week and the fight itself. Punishing the body for the fortified mind is just punishing the body, insane for an MMA fighter to do, when it's already one of the most gruelling types of training you can do. The proof that Jiri is on the wrong path is here, before us. Around 5.38, what you are describing... you mean the guy who thought he was in the present moment, has trained himself to see that as everything constructive and good, that he didn't take note that the round was coming to an end, so hold off, get to the break to evaluate? In that moment, he saw the path to getting his fist to Alex's face and thought this was the key, is always the key, the perfect storm is here and now... rather than being in the present moment enough to finish the round, fighting, parrying, analysing, but with some of his concentration aware of his surroundings, as in, the clock, and foresight... speak to his team, have a breather, absorb that Alex is different, is tactically, very different, and that has to be addressed. Strange that this is called esotericism. The intellect. Pereira has shown to be the fighting intellectual. So the misnomer, that it's actually anti intellectualism, is the first clue that it's a fraudulent theory. Esoteric fight analysis, then the putting it into practice, is what JIri needed. "Esotericism", what he was trying to, has always tried to, put into practice, is a spiritual, mystical, immortal, fateful business... sounding not dissimilar to "going clear" in Scientology. Failure is always your fault, so you just have to immerse yourself more, go harder, into the doctrine that too closely, resembles a cultish manifesto. It's all very depressing. And yes. He's a very dashing, romantic figure, trying so hard to be good and noble and fair... it was horrifying to watch it all come crashing down, being demolished like that... it hurt... I've had a horrible week, just feeling so sorry for him that this thing he does, that he loves, fell apart before the world. Then his version of processing the loss, it's depressing all over again, because he wants to double down on everything that has not worked for him, blaming himself, blaming his choices (but the wrong choices seem to be getting the blame) and intends to do a lot more of the same. He's in the wilderness, and you see Pereira's journey... his life has gotten simpler and simpler, toxic relationships gone, those who love him, embraced, the grifters and users kept at bay, anyone who isn't a positive influence, removed. And his ability to identify what those things look like. Two coaches that appear to be getting undermined and quelled with threats to leave them, all the time, as he seeks their replacement, not as MMA coaches, but as mentors and supporters, who know him and want the best for him, without a cut for themselves. That's the impression I'm getting... language barrier, lack of info in the anglosphere, you're always trying to work out what's going on, what tensions are there that aren't getting explained.
Vracím se k tvému videu po řadě rozhovorů, které teď Procházka poskytnul po návratu médiím, a je vidět, že je to bohužel spot-on: Jiří viní z KO opět to, že nebyl přítomnej a neměl dostatečnou koncentraci a nastavení, díky čemuž "si může dovolit mít ruce u pasu" - to je od člověka, který dostal od Pereiry 3 těžké knockdowny v celkem asi dvanácti společných zápasových minutách a v úplně každým zápase absorbuje desítky čistých úderů na hlavu, zcela nepříčetný tvrzení. A proč tam onen "přítomný okamžik" nebyl? Prý za to může AirBnB, špatná nástupovka i rozcvička v šatně, dál Pereirův nástup a především temná magie a astrální cestování, do nichž se nyní Jiří údajně pohroužil. To jsou prostě slova úplnýho chaota, kterej je výkonostním sportovcem obrovsky vtipnou náhodou a nevím, co by ho z téhle patologické jízdy, kdy si sám řídí přípravy a je obklopený samými yes-meny, mohlo vytrhnout - asi by musel jít na terapii a vyřešit si nějaké trauma z absence otce, vyřešit svůj problém s autoritama, srovnat si konečně dospělej osobní život a najít si partnerku, najít si úplně nový tým, kde nebude jediným kaprem v rybníku a k němuž bude mít respekt, atd. Bohužel asi oba víme, co bude spíš následovat: na několik týdnů zmizí do temných deprivačních komor, lesů a hor, dostane se zpátky na ezoterickou vlnu, vyhodí pár klíčových lidí v týmu jako Karaivanov, kteří mu to "kazí" pořílišnou přítečností a cynismem, a před koncem roku je zpátky v uspěchaném zápase s rukama u pasu a přítomným okamžikem, kde ho někdo znovu vypne - dávám tomu šanci tak padesát procent.
I saw the link and followed it, from the Prima News site, and one of those interviews you mention. Good work, because our psychologist helps fill in some of what Jiri is talking about, his vocabulary, and I've always puzzled at why it seems a constant riddle. Anything honest and earnest, should not be hard to understand. Language as a code.
Jinak sportovcem na takovém levelu není náhodou. Je opravdu atletickej a silnej. To není náhoda. Ale bohužel bez inteligence je to dlouhodobě neudržitelné. Jestli něco zásadního nezmění, a aktuálně vše nasvědčuje tomu, že nezmění, tak se na aktuální úrovni neudrží. K tomu by potřeboval opravdu hodně náhod.
@@aselzesarp6742 Jetsaam už se neformálně rozpadá od minulého roku a že s ním Karaivanov s Hovězákem jezdí beru spíš jako nějakej zvyk a sociální vazbu, než že by mu něco skutečně řídili. Ano, ten atletickej dar považuju právě za kosmickou náhodu, která dává takovou šanci člověku, kterej jinak dělá skoro všechno antiintuitivně, zbrkle, emocionálně a naopak, než je zvykem. Asi zhruba 10 let na českým YT píšu, že Procházka hřeší na velkej atletickej dar a skončí zhruba jako Tony Ferguson, jakmile ho ta fyzická stránka opustí, nebo se mu zhroutí psychika. Ostatně když se dostal do UFC, americký publicisti o něm celkem trefně psali, že zápasí jako Jon Jones, kterej se ovšem nikdy nedostal do slušnýho gymu a naučil se zápasit intuitivně někde na dvorku.
Sledoval jsem to živě, Jirkova porážka a jeho zlomenost na konci mě bolely. Ale je vidět, že Pereira je opravdu na jiném levelu. Postojář je to elitní, a navíc je asi o 10 kilo těžší než Jirka, takže pro Jirku je strašně těžké dostat ho na zem, takže mu stejně zbyde jen ten postoj. Podle mě by měl Jirka hlavně najít pokoru, přehodnotit svoje návyky a taky si asi najít jiného trenéra, který ho bude zvládat lépe nejenom fyzicky, ale i psychicky. Pereira se mu už před zápasem dostal do hlavy a Jirka prohrál už v tu chvíli, stejně jako Hill. Navíc ty trenéry ani neposlouchá. Kdyby dělal v oktagonu aspoň to, co mu říkají (třeba ruce nahoře), nebyl by to až takový masakr. Když odhlédnu od spirituality, tak si myslím, že už z tréninkových videí je prostě vidět, že Pereira má mnohem tvrdší a lepší tréninky. Jirka by měl jít do nějakého amerického gymu a najít si trenéra tam. Ale souhlas, i v té psychologii je podle mě zaseknutý na něčem, co nefunguje.
Ono je těžký trenérsky formovat někoho, kdo je už naprosto ideologicky zaťatej, fanatickej, má pocit, že naznal celej život a svět a neni schopnej sebereflexe. Hovězák s Karaivanovem v podstatě dělaj Procházkovi tak trochu stafáž a on si dělá od Rizinu co chce. Přitom stejnej tým vytvořil i lidi jako Matěj Peňáz, kterej by asi Procházkovi nemohl být víc vzdálenej v tom jak je technickej, kontrolující, chladnej, zároveň svojí kariéru řídí a trénuje v Allstars ve Švédsku... Problém je, že tahle mma matematika prostě nefunguje a nejlepší gym a nejlepší tým a trenér vždy neznamená zlepšení - jeden případ za všechny je Pešta, kterej coby hloupej Honza z Penty málem vypnul nedotknutelnýho Ruslana Magomedova a málem uválel Lewise, ale přestože šel trénovat s nejlepšíma k Hooftovi na Floridě a v podstatě tomu obětoval život, výkonostně šel naprosto dolu.
@@f4ust85 Může to být i takhle. Třeba Dominick Reyes po prohře s Jonesem šel trénovat do velkého gymu, pak následovala série porážek, a nakonec se vrátil k původním trenérům. Já si taky myslím, že hlavní problém je u Jirky v hlavě. Snaží se působit strašně pokorně, ale ve výsledku z něj ta arogance přímo čiší. A ten jeho přístup je celkově taky nezdravej, jak už bylo řečeno ve videu. Zápasení je pro něj skoro až obsese. Říkal, že to tak nebere, ale podle mě tenhle zápas bral osobně a bral to jako pomstu. A už to bylo blbě. Teď jsou v podstatě dvě možnosti. Jirka nejenom že prohrál, on prohrál fakt těžce a Pereira ho tak fyzicky "ponížil", jako se to stává málokdy. Buď to Jirku zasáhlo natolik, že konečně půjde do sebe, přestane meditovat ve tmě a místo toho začne pořádně trénovat a pracovat na základech... Nebo nezmění zase nic, ale v takovém případě ho čeká spirála směrem dolů.
@@aselzesarp6742 No nechci bejt zlej (a za deset let jsem tím vyvolal na českým internetu řadu flamewarů s lidma, co jsou naprosto nekritický), ale Procházka je pro mě typickej člověk, co má nějaký daddy issues, ADHD a zřejmě řadu dalších problémů (ve dvaatřiceti neni s to mít ani normální partnerku, natož rodinu) a self-help použil jako záplatu, která mu bohužel negativně ovlivňuje výkony a řadu dalších rozhodnutí, místo aby řešil klinicky tu podstatu a stal se vyrovnanějším a uměřenějším člověkem, co dokáže fungovat i bez berliček a main character syndromu :) Ta tebou vnímaná arogance pak přirozeně vyplývá z toho, když jsi domněle pochopil celej svět a život na něm a na vše máš radikální odpověď, navíc ještě takhle pokleslou - "přítomný okamžik" nebo-li prozřetelnost mi vše splní, protože se na svět koukám s blahosklonným vědoucným úsměvem a pojímám se jako superhrdina ve vlastním filmu, kterýmu musej všichni ustoupit :) Jak se s prominutím říká, čim omezenější člověk, tim silnější názory.
On je hlavně ten rozdíl mezi ním a Pereirou vidět, když mluví. Jirka se strašně rád poslouchá, dojímá se nad tím, co sám říká... Pereira naopak poměrně stroze, ale se vší slušností, odpovídá na to, na co se ho kdo zeptá. A nemá potřebu nikoho nijak ohromovat, protože je sám se sebou už srovnanej.
Zajímavý video. Myslím, že i když jde v podstatě o kritiku, tak právě lidi, kteří Jirku mají rádi a sledují ho, uznají, že na tom něco být může. Druhá strana je, že i když to Jirkovi nevychází s Pereirou, pořád ho jeho přístup dostal do pozice jednoho nejlepších zápasníků světa a zdaleka nejlepšího českého zápasníka historie. Každopádně mu přeju štěstí a čistou hlavu.
Několik trenérů bojovejch sportů mi za poslední léta říkalo o téhle epidemii alternativních "doplňkových disciplín" s nějakou lákavou ultimátní odpovědí na všechno, ke kterým pak z podstaty pověrčivý a úzkostný sportovci inklinujou mnohem víc, než ke svýmu nudnýmu primárnímu tréninku, kterýmu by se měli denně věnovat: může to být meditace a přítomný okamžik, ale třeba i nějaká dechová cvičení nebo fyzio, různé "správné pohybové vzorce" či otužování Wima Hofa nebo různý dietetický teorie - když odhlédneme od toho, že zdaleka ne vše je podložený a funkční, předevšim je to takový to magický myšlení, že je to samospásná odpověď na život/zdraví/výkon a přinese ti to dominantní výhodu nad každym soupeřem, kterej to nedělá. A tak dvakrát tejdně chodíš "dejchat" a dvakrát tahat za gumový expandery, jednou na čchikung, jednou se batolit a kutálet s nějakým Ido Portalem, mávat kettlebellem, jednou se otužovat do Vltavy či do kryo komory a do toho děláš půsty a jíš jen paleo, no a najednou je to polovina tvých tréninkových jednotek i času na regeneraci, místo abys třeba 80 % času prostě boxoval a spároval. A když pak prohraješ a výkony jdou dolů (typicky vůči lidem, který "prostě boxujou"), najdeš si ještě dvakrát víc alternativních berliček, průpravnejch cvičení s násadou od koštěte a pobytů ve tmě, místo abys akceptoval ty úplně přízemní sportovní mezery a chyby, vrátil se do gymu a s pokorou začal od nuly tou rudimentální, nudnou prací. Je to epidemie ve mnoha sportech v poslední dekádě.
Velmi skvele napsany komentar a prijde mi, ze jsem neco podobneho sam delaval (vzdy jsem delal nejakou formu bojovych umeni a jednu dobu jsem byl posedly Ido Portalem s tim, ze on je urcite ta skryta ingredience). Moc dekuji, velmi podnetny a uzasne inteligentne napsany komentar, i ten druhy, to se na youtube moc casto nevidi, dekuji. Verim, ze bude Jirka zpatky, je to jeden z mych nejoblibenejsich sportovcu vubec a moc mu preju, ale realne si myslim, ze nebyt ezotericna by mohl byt lepsi fighter, protoze ho to odstrihava od realneho feedbacku, ktery by si jinak mohl ze zapasu odnest.
@@OCDadal Těžko říct, je v tom řada proměnných. Tak jako někdo preferuje například nesparovat vůbec (Max Holloway), jiný neustále pouze sparuje (Sean Strickland), někdo preferuje nedělat váhu (jako Procházka), jiný potřebuje být weight bully díky obrovskýmu cutu (Vémola). Je to ve většině případů psychologismus a placebo, ale zároveň musí být ve shodě s nějakým podaným výkonem a účelností. Procházkovi by jistě prospělo být sprominutím příčetnější a uměřenější, na druhou stranu právě díky těmhle ingrediencím si získal popularitu, který mu udělala tak dobrou pozici v Rizinu i UFC, příznivej matchmaking, rychlé cesty k titulu, vrchol karet, podíl na PPV, atd - možná by coby "uměřený" zápasník jednou dvakrát smolně prohrál na body a dodnes se potácel někde na začátku karty - opravdu se tak liší třeba od Nikity Krylova, který je tam dodnes? Řada lidí v polotěžké vázě zápasí mnohem inteligentněji, ale díky povaze těch nejvyšších váhovek (menší konzistence zápasníků, větší rány, hodně atletických freaků bez nějaké mimořádné techniky) stejně každý třetí zápas padnou TKO čistě statisticky. Je pak otázka, jestli radši zápasit "chytře" a být šedá myš a "decision merchant" jako Ankalaev nebo Smith, které po pár letech neprodlouží kontrakt a stejně skončí se zničenými klouby a frontotemporální demencí, a nebo odejít po deseti západech odepsanej a po sérii KO proher, ale se zadostiučiněním peněz a renomé na celej život.
Ahoj, díky moc za toto video, i když je to jen takový nástin a dle mě je to téma na dlouhý rozbor. Spiritualitě jsem se taky věnoval a je to určitě zajímavá zkušenost, nicméně bych řekl, že je to spíše takové balamucení sebe sama. Něco si z toho člověk vzít může, ale otázka je, jak moc je to pro člověka prospěšné. Jako náboženství to může být jako taková psychologická berle. Meditaci jsem nezkoušel, protože podle mě je to náročná technika a v zásadě jde o to, že v tom okamžiku absentuješ jakékoliv myšlenky. Kdyby s tím šli zahnat i ty obsesivní, bylo by to fajn :D Ale přijde mi divný jít proti fyziologii mozku a bránit mu v jeho základní funkci - myšlení.
Ano, podle mě je to vítaný opium, když má člověk terminální chorobu, těžkou společenskou situaci (smrt v rodině, rozchod) nebo třeba nějakou patologii (poruchu osobnosti, postižení), se kterou se racionálně je mimořádně náročný vyrovnat - pak je tu "přítomný okamžik" a ezoterika z paperback knížek, která odvede pozornost od akutních a pozorovanejch problémů k abstraktnu asi jako když se stařenka dá na modlení. Ovšem věci jako výkonostní sport, řízení institucí nebo start mezikontinentální rakety by se možná neměly řídit o berličkách, který člověku zastíraj pohled.
Jak je najednou každý chytrý kvůli čemu Jirka prohrál 😅směšné. Pereira je mnohem větší, těžší, silnější a mistr světa v kickboxu nic víc v tom není. Vyhrál by 9x z 10 zápasů ať už by byl Jirka nastavený jakkoliv tak tady nerozdávej moudra 😅
Ja kompletne souhlasim, ze by v 9 z 10 zapasu vyhral. Hlavni zprava videa neni o tom, ze by vyhral, kdyby udelal jinak XYZ, chtel jsem tim poukazat jen na ezotericky pristup k zivotu, ktery muze byt podle me casto prekazkou, protoze cloveka muze odtrhnout od reality
Na 100% souhlas.Já jsem něco podobného napsala také a jeden člověk mně napsal:Je potřeba si dávat vyšší cíle stále dokola a dával tam nějaké příklady o našich hokejistech,že kdyby si něvěřili,tak by nevyhráli a že Jirka by Pereiru,taky mohl porazit kdyby.........už ani nevím co.Pereira má přesně všechny tyto atributy k vítězství,co jste napsal.
Myslím, že Poatan nemá na to porazit Bonese a stát se šampionem ve třech vahách. U Jirky je problém, že Poatan je stylisticky pro něj nejhorší možný soupeř(dost možná by Jirka byl schopen porazit 9z10ti top zápasníků v divizi, ale u Poatana to dvakrát nevyšlo, a stává se z něj Jirkův kat, což ho může ovlivnit ve zbytku kariéry) a ještě k tomu je tak o 12kg těžsí v zápase než Jirka, takže je složité využít zem a wrestling. I přesto všechno byl Jirka v prvním zápase lepší v postoji, dostal Poatana do problému, dokázal ho hodit a udržet na zemi, dokázal trefovat a být lepší. Podle mě se prostě snažil tentokrát zápasit více takticky a chytře, a úplně v sobě potlačil ten pud a chaos, který ho dostal na vrchol a pak to vypadalo, že vlastně vůbec neví co má dělat, a že nemá žádnou šanci. Lidi strašně rychle zapomínají jak vypadal první zápas, a proto ty řeči, že ho nikdy nemůže a nemohl porazit, kterých je teď plný internet.
Taky je mi lito jak Jirka dopadl a psal jsem komentar u jednoho videa, ze Jiri vypadal, jako kdyby to nebyl on sam a ze to je mozna tim, ze se moc soustredi na to, ze chce byt nejlepsi a nenecha to vice plynout ze sebe sameho, ale tak moc to tlaci, az se ztraci. Ono v podstate hodne lidi ho napada za to, ze se nekryje, ale vsecky jeho zapasy jsou s rukama dole a kdyby to nefungovalo, tak nema tolik vyhranych zapasu. Jenze si myslim, ze kamen urazu byla kobinace rukou dole a defenzivniho postoje v zapase, protoze kdyz ma ruce dole ale zaroven je dravej a utoci, tak souper musi bud ustupovat nebo se kryt, rozhodne vytvari mene prilezitosti k tomu aby dostal ranu, ale kdyz ma ruce dole a jeste stoji jen, tak to si proste dost rika o to, aby si s nim souper pohral. Urcite s nim souhlasim v tom, ze se chce zlepsovat, to je logicke, ale nemel by to delat na ukor sebe sameho a nebo jestli ho takhle formuji treneri ve snaze ho nejak "ucesat" ale blokuji vlastne jeho prirozeny styl, tak je mozne, ze proste mu to neni prirozene a tim padem mu to spis skodi. Kazdopadne i kdyz jde cestou samuraje, coz je pekne a vypada to pekne, tak si myslim, ze by se nemel snazit o to, aby byl samurajem ve svem mladem veku ale dojit k tomu vekem a zivotnima zkusenostma, nemel by na to tolik tlacit, protoze to vypada, ze potom sam sebe ztraci a to me moc mrzi, protoze jeho postoj, pokora a vubec to jak nas ve svete reprezentuje je uzasny vzor a kdyz rekl, ze se musi vyvinout nebo nezapasit, tak jsem si rikal, ze kdyz ma myslenky na to ukoncit zapaseni, tak na tom musi byt spatne, protoze vzdycky se k prohram stavel optimisticky a ted mi to moc neprislo, takze mate pravdu, ze musel byt hrozne zlomeny. Moc zajimave video od vas, tvorte dal 🙂
Je to zajímavé,žeJiří pokaždé když měl mít zápas,nikdy nepřipustil tu eventualitu porážky,ale vždycky,jdeme pro vítězství.Ani se nepoučil z toho prvního zápasu s Pereirou,kdy prohrál.Už do toho zápasu šel,jakoby už prohrál.žádné sebevědomí.Já si osobně myslím,že na Pereiru nemá šanci vyhrát,Pereira je v součastnosti nejlepší bojovník v této váhové kategorii.Při tom zápasu byla cítit ta převaha,Jirky mě bylo hrozně líto,byl ůplně zlomený.Celkově,bylo vidět ,že Pereira ,je na jiném levelu.i váhově,je těžší a hlavně,měl Procházku nastudovaného.
Nepřipouštět si eventualitu pořážky je ve sportu dost běžný a nemusí to souviset s nějakým ezoterickým myšlením typu "osud mě odmění za to, že jsem hlavní hrdina tohohle filmu". Je to prostě předcházení pochybnostem, negativním myšlenkám a trémě před klíčovým výkonem. Je jedna věc být zdravě sebevědomej či narcis a druhá žít v magický realitě, kde tě vesmír odmění za to, že něco chceš :))
Pane ,vazim si vsetko co vravyte ,ale verte ze ,viera je 99 % uspechu , vid celu moslimsku komunitu a tato cela debata je na debatu z viacerych pohladou, jirik bol velmi opatrny, z mojeho pohladu verim ,ze to hodi za hlavu a ideme dalej
Rozbor s vysokým potenciálem co se sdělení týče, ale často tu návaznost ruší to neustálý odbíhání od tématu vlivem toho, že chceš sdělit spoustu info najednou. Nicméně s některými názory souhlasím a vnímám to stejně, spiritualita x realita
myslím, že tu ide o celkové nepochopenie pojmu "byť v prítomnom okamihu". Je niečo iné v meditácii sledovať každú svoju myšlenku a nechať ju voľne plávať, a je niečo úplne iné byť v klietke a "byť v prítomnom okamihu". tam sledovanie myšlienok takýmto spôsobom nemôže dobre fungovať. Tam dobre funguje: 1. dobrá fyzická kondícia 2. vysoká technická úroveň 3. dobre zvolená stratégia 4. tomu zodpovedajúca taktika Práve k tej taktike sa vzťahuje to, o čom hovoríte. To znamená, vedieť podľa meniacich sa okolností prispôsobiť a vybrať vhodné techniky tak, aby bol dosiahnutý strategický cieľ. Čo sa týka "duchovna" nesúhlasím s Vami. Nemyslím si, že by sa východné filozofické smery natoľko odlišovali od západných, ako to prezentujete. Je len rozdiel v zaužívaných pojmoch a termínoch. To čo pripisujete výlučne stoikom, tak rovnaký prístup k životu má aj buddhizmus, a konkrétne v tomto prípade aj kódex samuraja. Tiež berie prichádzajúce situácie a okolnosti rovnocenne, "nevyberá si" čo je lepšie a čo je horšie. Ak toto človek vnútorne zvládne, potom sa pokojne môže považovať za buddhistu alebo za stoika, alebo aj za kresťana. Bohužiaľ to čo spomínate, že ľudia si naivne myslia, že sa im otvoria všetky cesty a možnosti k dosiahnutiu svojich cieľov, to je len pohľad pridaný Západom, s buddhizmom nemá nič spoločné. Takže v princípe ide o nepochopenie celého učenia a prispôsobenie si ho z pohľadu západných materialistických hodnôt. Ak hovoríte o tom, že Pereira možno nie je tak "duchovne" založený ako Procházka, že je racionálnejší, tak s tým by som nesúhlasil. Práve že jeho "duchovná" vyspelosť nie je na prvý pohľad zrejmá. Ale je zrejmá z jeho málo emotívneho, stručného a výstižného prejavu, a prístupu k boju. Dá sa teda povedať, že práve Pereira "žije v prítomnom okamihu", viac ako Jirka, ktorý o tom viac rozpráva, ale ešte nedosiahol tú úroveň. Pokojne si za "duchovná úroveň" dosaďte "emočná vyzrelosť" alebo podobný psychologický termín. tie pojmy sú zameniteľné, ide len o kultúrne a odborné prostredie, v ktorom sa pohybujeme. Čo sa týka KBT, myslím, že ste momentálne zameraný na jednu z najstarších terapeutických metód, ale nutne nemusí byť najlepšia..pretože každá psychoterapeutická metóda má svoje obmedzenia a dobre funguje pre určité diagnózy. Bez tých ostatných metód by psychológia a psychiatria bola neúplná a menej úspešná. Č sa týka Jirkovho výkonu, tak sa dá opísať psychologicky veľmi jednoducho: po posledných pokusoch o zmenu prístupu (naposledy to bol návrat k pudovosti a agresivite), si Jirka povedal, že to musí mať ešte viac pod kontrolou. Až tak, že ho to mentálne spútalo, a snaha "byť v prítomnom okamihu" ho stála jednak spontánnosť, a jeho prejav bol veľmi opatrný. To je všetko, nič viac za tým netreba hľadať.
Ještě bych dodal, že možná naráží na strop svých trenérů, ano jsou jako rodina, ale jejich zkušenost s bojem o titul v UFC vs. zkušenost týmu kolem Poatana jsou bohužel dvě třídy rozdíl, z toho pak vyplývá schopnost zvolit vhodný gameplan, nadrilovat techniku, kterou překvapíte soupeře atd. Realita je taková, že Jirka se navrchol dostal sám, svou zarputilostí, tvrdou hlavou a instiktem lovce, ale tady rozhodují detaily a zdá se mi, že trenéři Jirky jsou v těchto detailech slabší než u Poatana :(.
@@LukasLVS to už sme zabehli ďaleko, to neviem posúdiť :) ale čo sa týka "duchovna", aj v tom je Jirka samouk, predsa len vyrastal v inej kultúre ako Pereira, ktorý ako sa zdá, v tých praktikách žije odmalička a má okolo seba ľudí, ktorí ho vedú.
@@user-jz2ee2me4r Těžko říct jak to má nebo měl Pereira, ale pokud vím tak se narodil v Sao Paulu a ve 20ti z něj byl alkoholik živící se obyčejnou prací, normální kluk z chudých poměrů. Jirka je pravděpodobně samouk těměř ve všem, dělá věcí po svém, Karáčí na něj řve podle mě celou kariéru ruce nahoru. Absolutně tento dokola opakující se pokyn nechápu, když ho Jiří nikdy neposlechne a jede si svoje. Buď ať se domluví, že Jirka bojuje svým stylem a toto neustálé vykřikování ruce nahoru postrádá jakýkoliv smysl a nebo ať se teda domluví, že ruce nahoru znamená ruce nahoru. Souhlasím s rozborem, že Pereira je víc nad věcí a odpovídá v rozhovorech stroze a věcně, zatímco Jirka se často utápí ve vlastní "filozofii" a opravdu jako by se někdy rád poslouchal. Zatímco Pereira řekne, "Ok", místo minutového monologu proč a jak a odkud kam. Oba jsou skvělí sportovci a zabijáci a přitom stylem boje a osobností jsou naprosté protiklady.
@@LukasLVS možno po tejto skúsenosti Jirka bude mať ruky hore :) Jirka je skvelý, je to samorost, ale toto tiež nechápem, prečo si nezvykne na to, aby mal ruky hore. Sú situácie, kedy to "nejde", ale v základnom postoji je to podľa mňa dosť veľká chyba, na ktorú bohužiaľ teraz doplatil v plnej miere. Tak uvidíme, či sa z roho poučí, alebo...pretože určite by sa vyhol takému K.O. Dovoliť si bojovať so spustenými rukami si môže pri slabšom súperovi, ale Pereira je proste chladnokrvný počítač. Striehne na vhodnú príležitosť a chyby neodpúšťa.
Zaměňovat čerstvý pozápasový zklamání, který zpravidla provází pocity frustrace a často i pocity selhání, lítosti z nevyužité šance a pochybnosti o vlastních schopnostech, za depresi to je celkem revoluční terapeutickej přístup.😶
Deprese je brána v REBT terapii jako nezdravá negativní emoce, ne jako MDD (Major Depressive Disorder - deprese tak, jak ji známe), příště to musím lépe specifikovat. Opakem deprese je v REBT smutek. Každopádně diagnostikovat tu emoci jen na základě vizuálu a po zápasu bylo asi mimo, to máte pravdu.
Asi nemusíme zabíhat do klinickejch nuancí, aby každej viděl, nakolik je Procházka ideologicky fixovanej na představu, že je a bude nejlepší žijící zápasník nejen svojí divize. Zatímco lidi jako Pereira či Rakič se po těžkým pádu s humorem oklepou a za pár měsíců jsou zpátky, skutečně lepší než dřív, Procházkovi se může opravdu zhroutit jeho svět z karet, jakmile zjistí, že jeho místo je někde kolem čísla 3 či 6, je smrtelnej a brada už není co bývala.
Za mě je Jirka Procházka velice inspirativní osobností, od které si všichni, kdo potřebují, mohou něco vzít - byť samozřejmě s ezo limity (celou tu debatu o šamanismu jsem moc nepobíral). Já bych o sobě třeba řekl, že rozhodně nejsem ezo člověk, ovšem jisté principy si od Jirky půjčuji - např. nacítění se na boj (když Jirka běhá ve tři ráno okolo arény) se mi vyplatilo teď u státnic. To samé Jirkův pohled na přítomný okamžik a cestu hrdiny, kdy je v kruciálních momentech třeba mít situaci plně pod kontrolou, nepřemýšlet nad budoucností, okamžik procítít, ale racionálně, nenechat zvítězit pudy. To je jedna z věcí, ve které se s Vaší interpretaci rozcházím, podle mě Jirka tím, že říkal, že v tomto zápase musí být více v přítomném okamžiku, nemyslel jen to, že mu to pak "vesmír dá", ale z rozhovorů mi spíše přišlo, že stále bojuje s pudovým přepínáním, kdy v momentu, kdy ten přítomný okamžik ztratí, přestane dávat pozor, začne mlátit hlava nehlava, udělá chybu, Poatan pošle levý hák a prohra je na světě. To se podle mě dá taky hezky přenést do reálného života, ale spíše bych to labeloval jako účelově racionální bdělost. Další z věcí, které mě teď napadají a které jsem si od Jirky vzal, je jeho naladění se na vítězství. Když člověka čeká nějaká důležitá událost, když musí předvést dobrý výkon, tak několikadenní naciťování se do oné "bojové atmosféry s vítězným koncem" rozhodně není na škodu. Je ovšem důležité si nechat i plán B, možnost, že se to nepovede - ale extra se jí nezabývat, "nemanifestovat si ji v hlavě" (to by mohlo zapříčinit stres, kterému se člověk chce většinou vyhnout), ale mít ji uloženou vzadu v mysli, aby se člověku nesesypal svět, když neúspěch nastane. Měl tento scénář vůbec Jirka v hlavě? Má ho v hlavě teď? Těžko říci, bedlivě očekávám jeho pozápasové vyjádření. Minule to opravdu byla asi jiná situace, ale jeho výrok "This is for me just a motivation. Nothing else." a následné rozhovory, kde ukazoval, že prohra není konec, ale jen prostor se zlepšit a důležité je nepadnout, ve mně rezonují dodnes. Doufám tedy, že Jirka přijde s podobným, ne-li komplexnějším vyrovnáním se s Pereirovou výhrou i teď a dojde zase k Vítězství. Vždycky. //\\
No a teď otázka: není po zhodnocení tohohle všeho na tom líp třeba někdo jako Rakič, Pereira, Blachowicz a další "čistí sportovci", kteří nemohou být víc vzdálení různým new-age berličkám? Kteří - oproti Procházkovým proklamacím - SKUTEČNĚ mají zápasy pod kontrolou a jsou bdělí, střízliví a přítomní v každém momentu, skoro nedělají chyby, mají sebereflexi a dokážou dodržet gameplan, a i prohru dokážou snadno s úsměvem zpracovat a oklepat se z ní jako sporstmeni? Já myslím, že ta halda new age balastu za ty drobné benefity (zejména manická sebedůvěra a nějaký dopaminový rush) moc nestojí.
Zdravim, dekuji za podnetny komentar, je obohacujici vest zde diskuze a ne se jen napadat, jako se to casto deje u takto citlivych zapasu, jsem moc rad, ze to takto vidite a Jiri je i pro me velmi inspirujici osobou. Videem jsem ho nechtel nijak shodit, jen poukazat na to, kde muze mit toto ezotericke mysleni pro lidi mezery, protoze jim to bere moznost zhodnotit objektivne situace, byt jim to samozrejme prinese zcela urcite i nejake vyhody. Pochybuji, ze spousta fighteru v UFC napriklad citi takovou cestu hrdiny jako Jirka. Proto mam rad REBT a filozoficky by mi pak asi nejvice sedel stoicismus - nejste odtrzen od reality, ale zaroven mate nejaky ramec, kterym muzete nahlizet na zivot, nejakou zivotni filozofii.
@@OCDadal I'm guilty of the same thing the OP is - we are benefiting from skimming the good bits of what Jiri believes and informs us of - I've been doing war hair for months, I've had acute issues here and there, have to power through... war hair. Right. I'm not shaving my hair any time soon, but I braid it from the front, take the time and effort to do so, instead of just pony tail or bun, so when I look in a mirror, I see it and am fortified with my resolve of that morning, or week or month, and how to stay calm and not overwhelmed or depressed. But Jiri, unfortunately, is immersed in the bowels of the unattainable, far beyond what any of us want for ourselves, we know to limit it to the practical and helpful. Which slams straight into what your video was about, finding the balance that avoids creating a whole new problem, when a solution was being sought to reduce problems.
