Nádherný recept, ale proč kazit vynikající syrečky nějakým tvarohem, cibulí a paprikou? Od mala miluji syrečky, ale pouze v jejich přirozené podobě. Nejlepší je namazat čerstvě upečený chleba máslem, zakousnout se do něj, nožem odkrojit kousek syrečku, napíchnout na špičku nože a dát do úst. Zapíjí se dobře vychlazeným plnotučným Plzeňským pivem. Takhle mě syrečky, už jako malého kluka, naučil jíst děda. Piva mi dával ale jen „cucnout“ pěnu. Brával mě s sebou v neděli po obědě do hospody U Maňasů, kam chodil se svými kamarády hrát mariáš. Pokecali, zahráli si mariáš, děda si dal syrečky, jedno pivo a šli jsme domů. Tihle „staří dědkové“ mě naučili hrát mariáš, jíst syrečky a pít pivo, ale vždy jen tak, abych zůstal střízlivý. Svého dědu jsem nikdy neviděl opilého. Kořalku nikdy nepil. Pivko vždy jen v sobotu nebo v neděli pro chuť, po dobrém jídle. Dnes to mám stejně, kořalku nepiji a pivo si dám jen někdy po jídle. Vždy, když si ukrojím kousek syrečku, vzpomenu si na svého dědu. Naučil mě všemu dobrému. Dnes už „zacvičuji“ svého vnuka. Pivo by chlastal, ale syrečky mu nějak nejedou… no, takhle by to tedy nešlo!
