Autor melodie: Slávek Janoušek
Autor textu: Slávek Janoušek
Zdeněk Tmej byl za protektorátu již profesionálně vyškoleným fotografem. Před válkou se o to postarali ti nejlepší - fotograf Karel Hájek tím, že mu dával praxi v nakladatelství Melantrich, a chemik, expert na technologii fotografie Přemysl Koblic. A tak Zdeněk Tmej již roku 1937 snímal za daného osvětlení v pražských koncertních síních dirigenty Rafaela Kubelíka, Václava Talicha či Václava Kašlíka, interprety i tanečnice v pohybu. Pohyb Zdeňka Tmeje totiž vždy fascinoval. Ale fascinace mu nestačila: pohybu chtěl využít ve fotografii přesto, že k tomu zdaleka nebyly technické podmínky; tenkrát se běžně fotografovalo na ploché filmy i v divadle - herci museli před fotografy strnule zírat do objektivu. Tmej spolupracoval s redakcemi a s fotografy Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou. Ti jeho fascinaci opětovali, uvědomovali si výjimečnost a nasazení Zdeňka Tmeje. Těsně po válce vydalo nakladatelství Zádruha Tmejovy fotografie z totálního nasazení - šlo o publikaci s texty Alexandry Urbanové pod titulem Abeceda duševního prázdna. Sice byla vytištěna hlubotiskem, avšak na nekvalitním papíře. Dneska je ten svazek bibliofilsky ceněn a když se objeví v aukčních síních, dosahuje astronomického převýšení své původní ceny. Toho se bohužel Tmej již nedožil, zemřel roku 2004. Dožil se však finančního odškodnění za léta nucených prací za nacionálního socialismu. Dožil se několika autorských výstav a publikací shrnujících jeho dílo. Podařilo se podchytit jeho jedinečný fotografický archiv. Tmejovy fotografie jsou cenným svědectvím pro mezinárodní putovní výstavy zabývající se válečnými tématy. V současné době připravuje. Filmové a výstavní projekty díky Tmejovým fotografiím dostávají konkrétní podobu a lidský rozměr. Právě o člověka v Tmejových fotografiích jde nejvíce. U těch válečných je zachycen ve své každodennosti při práci, jídle i odpočinku. Tak jak šel život, nevyjímaje zábavu či rozptýlení v místním nevěstinci. V něm rovněž žily ženy totálně nasazené a byly určeny "Nur für ausländer" - jen pro cizince, aby neposkvrnily německou rasu. Zdeněk Tmej v improvizované laboratoři umýváren zpracovával naexponované filmy i fotografie zpracovával. První výběr z nich byl nucen předvést gestapákům. Tmeje za to nezastřelili, byť to od něho byla drzost. Později mi autor o tom vyprávěl: "To fotografování v Německu šlo celkem dobře, ale ne úplně hladce. Jednoho dne, když jsem se vracel z města na ubikace, čekal na rohu jeden taky nasazenej a vytřeštěně mě varoval: ‚Rychle uteč, čeká na tebe gestapo!‘ Co teď? Zdrhnout a nechat tam nafotografovanej materiál? Co vlastně na těch fotografiích je? Většinou odpočívající nasazení lidé v improvizované ubikaci, v sále staré hospody. Asi mě někdo udal. Klidně jsem vešel do ubytovny, kde na mě čekali dva mladí gestapáci ve vypasovaných uniformách. ´Herr Tmej? Slyšeli jsme, že tady fotografujete. Víte, že je tady přístav a v něm se fotografovat nesmí? Můžeme ty snímky vidět?´ A tak jsem jim soubor asi 50-70 fotografií předvedl. Pečlivě si ho prohlíželi. V tom jsem si uvědomil, že tam je fotografie, kde je na stěně velká fotka Hitlera a před ní na provázku visí cedule Schluss neboli konec. Tak teď bude konec se mnou. Nebylo nic, gestapák přešel fotku bez povšimnutí. S prkenným zasalutováním poděkovali a odešli. Po téhle zkušenosti jsem místo toho, abych byl opatrnější, byl ještě drzejší."
26 авг 2024
