K těm divákům. Otec mi kdysi vyprávěl, kolik lidí chodilo na církevní poutě, do průvodu Sokola, na bezvýznamná fotbalová mužstva, ale i na pohřby politiků, které se staly přehlídkou lidu. Mnohé rodiny tehdy neměli ani radiopřijímače a o televizi jen psali jako o vynálezu, který pronikne někdy k nám. Lidé nemohli jen sedět doma, či chodit do hospody, když na ni neměli. Tak chodili na všemožné akce, byť se vybíralo vstupné, ale to bývalo velice nízké, protože počet diváků vynahradil nízkou cenu za vstup. Dnes se můžeme pousmát, že na příjezd fotbalistů z MS v Itálii se sešly tisíce a tisíce lidí. Vždyť někteří zvědavci vážili do Prahy cestu vlakem na tu událost! Dnes máme televizi, tak proč chodit na fotbal s celou rodinou, když tam chodí také "fanoušci" jako ze sparťanského kotle. Kdysi jsem chodil na Slávii, tehdy nebyly žádné kamery, ale lidé se chovali slušněji než dnes. No, oni by tehdy příslušníci VB uměli s takyfanoušky rychle vyběhnout.
Hráno poté, kdy se oba kluby vrátily k tradičním názvům. V té době byla radost chodit na fotbal a na Strahově se tehdy sešlo 50 000 diváků. Tolik dnes jen na koncertu Kabátů.
