Musím se podělit o divoký zážitek, který nakonec dobře dopadl. Šli jsme s bratrem po zimě poprvé k řece, zkusit jestli už berou ryby. Tak si tak v klidu sedíme u vody a najednou na druhém břehu z křoví vyběhne srnec a za chvilku za ním utíká pes, no pes, taková malá chlupatá prachovka. Majitelé samozřejmě někde až sto metrů za ním a nezájem. Srnec chvilku utíkal podél břehu, ale pes ho stíhal, takže se srnec zastavil a začal boj, jaký jsem nikdy neviděl. Pes ho začal kousat do nohou a srnec se bránil tak, že dal hlavu k zemi a vždycky ho nabral na parohy a kus ho odhodil, jak je to vidět ve videu. Majitelé pořad nic, ale už byli blízko, jen pořád volali něco jako: Bobinko, Bobinko... Bobinka samozřejmě totální nezájem... Srnec už byl bezradný, tak uděl něco, co se asi moc často nevidí. Normálně skočil do řeky a přeplaval ji na náš břeh, a tak rychle, že jsem ani nestačil vytáhnout mobil a natočit to. Tam se oklepal a myslel si, že už má vyhráno. Jenže pes na druhém břehu chvilku pobíhal a než ho majitelka stačila chytnout, tak do té řeky skočil taky a přeplaval za srncem, a zase po něm. Srnec už byl chudák vysílený, nemohl ani utíkat jak byl smáčený a prochladlý tou vodou. Tak jsem se na tu prachovku už naštval a šel jsem to řešit, protože mě bylo srnce líto. Takže jsem tam ulomil nějaký klacek a postavil jsem se mezi srnce a psa :D Ten se mě pořád snažil obíhat, aby se k srnci dostal a byl fakt neodbytný, dokonce i na mě si chvilkami troufal. Srnec vždycky poodběhl tak 15 metrů a pes zase obloukem za ním. Tak jsem tam vždycky taky doběhl a zas se mezi ně postavil. Začínalo to být už takové bezradné, protože ten pes to fakt nechtěl vzdát. Pak mě ale napadlo, klackem co jsem držel bouchat o stromy co tam všude byly a toho se ten ratlík naštěstí už bál, a tak poodstoupil asi tak o 10 metrů ale pořád byl ve střehu. V tom místě vede zrovna cyklostezka, takže plno lidí tam zastavovalo a sledovalo co se to děje. Majitelka se mezitím uráčila dojít k lávce a přejít na druhý břeh. Pořád jsem slyšel jen Bobinko, Bobinko... Bobinka se nakonec naštěstí vylekala a běžela k majitelce. Ta místo, aby jí dala nějak najevo, že tohle ne, tak ji prakticky ještě pochválila, že se ,,vrátila". Uff, Bobina byla pryč a srnec pomalu odešel hlouběji do lesa. Oddychl jsem si, ale taky mě to bránění s klackem v ruce a pobíhání po lese celkem vzalo, navíc v teplé bundě. No, sedl jsem si konečně zpátky do sedačky a chytáme dál. No a co za chvilku nevidíme.... po druhém břehu zase běží Bobinka a majitelka 50 metrů za ní, pohodička. Tak to jsem se naštval po druhé, a řekl jsem jí, ať si ten kartáč laskavě přiváže na vodítko a ona se na mě ještě naštvala a odsekla: ,,já na ni nemám obojek". Tak to mě už úplně dostalo ...
14 мар 2023
