Ahoj kamarádi! Sedím doma u PC, venku zapadá slunce, ptáci v parku si ještě před spaním sdělují zážitky z prožitého dne. Sedím tu a nestydím se za to, že mi po tvářích stékají slzy. Chtěl bych poděkovat za toto úžasné video, které mě vrátilo o víc jak čtyřicet roků zpět. Psal se rok 1979, kdy sedm olomouckých kluků milující přírodu založilo T.O. Vlčí údolí. Jsem rád, že jsem jedním z nich. Prožili jsme spolu spoustu překrásných chvil. Od potlachů, velké vandry, lesní brigády, Letní Vánoce až po různé sportovní a jiné aktivity mezi osadami. Traming mě naučil spoustu dobrých věcí. Především pochopit, že slova "kamarád" a "přátelství" nejsou jen tak obyčejná slova, ale mají hluboký význam. Kdo jednou zradí, není už cesty zpátky. Alespoň já to tak cítím. Bohužel zdravotní stav mi už několik let neumožňuje navštívit naše potlachoviště a bajdu, která stojí do dnes. V srdci zůstaly jen vzpomínky a ve špajzu, ve veliké krabici jednou někdo objeví šest popsaných cancáků, spoustu černobílých fotek, usárnu, felínu, hliníkovej ešus, KPZ, zahnutej bagr, maskáčovou blůzu s domovenkou, hromadu cancátek a několik vyhraných placek z potlachů. Ještě jednou velký díky a obdiv, kamarádi! Přeji všem pevné zdraví, suchou stezku a modré nebe nad hlavou! Přátelství je součástí lidského štěstí... Jonáš, T.O. Vlčí údolí, Olomouc (14.5.2022)
Podobné štěstí jsem na kamarády a zážitky měl i já,jezdil jsem jako samotář,ale v T.O.Zlatá růže z Brna jsem našel výborné kamarády,se kterými jsme vandrovali po Vysočině.
