Tomáš - právo zapojit se do rozhodovacích procesů 

Můžu se jen zeptat, jestli vyjdou i další příběhy? Všechny jsem již viděla. Děkuji.

Co mohla máma s babičkou udělat jinak? Tomáš byl mámou „zahnán do kouta“ a nucen lhát při pohovoru se sociální pracovnicí. Ovlivňování dětí ve sporech dospělých, zneužívání jejich citové závislosti, využívání strachu dítěte ze ztráty náklonnosti, lásky, ztráty domova či bezpečí naplňuje atributy psychického týrání. Zlomení dítěte na svou stranu přes jeho vnitřní odpor a nesouhlas má zcela devastující následky na jeho psychiku a schopnost v dospělosti navazovat sociální vztahy, důvěřovat svému okolí a nejbližším, vytvářet přátelské a partnerské vztahy, být sebejistý a ve svém důsledku mít schopnost rozeznat, co je správné, co špatné, co je dobré a zlé. Babička mohla poskytnout Tomášovi větší citovou oporu a zázemí. Nebylo správné jitřit spor mezi ní a matkou tím, že Tomáš bude konfrontován s babiččiným hodnocením matky.

Je správné, že Tomáš zůstal u babičky a nevyrůstá se svou mámou? Za dané situace toto řešení je správné a soud rozhodl v zájmu Tomáše. Je správné, že se Tomáš může s mámou vidět, jak bude sám chtít. Je dobře, že máma s babičkou k sobě našly cestu a dokážou spolu o věcech otevřeně mluvit. Máma již nemá strach z toho, že se jí bude Tomáš odcizovat v péči babičky, babička je spokojená, že může přes potíže mámy dát Tomášovi zázemí, které sám potřebuje. A pomyslným „vítězem“ sporu dospělých se tak stal sám Tomáš, který je šťastný, že nepřišel ani o jednu osobu, kterou má rád. Motivace matky byla podle filmu spíš „ziskuchtivá“, byla ve vleku kamarádů, se kterými probírá svoje trable. Přitom je matka sama spíš dítě a ochotně využívá svoji vlastní matku.

Bylo správné, že Tomáš řešil své trápení tím, že nešel v noci domů? Určitě nebylo. Nepřijít domů není v takovém případě správným řešením a je pro dvanáctiletého chlapce velmi rizikové. Jen šťastnou náhodou si jej všimla kurátorka, která má zkušenosti s podobnými případy, a vyslechla jeho trápení. Všechny děti mají zaručeno zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, že se mohou samy kdykoliv obrátit na sociální pracovnici, která má zkušenosti s podobnými případy a je připravena jim pomoci a zbavit je zbytečných obav a strachu. Stejně tak se se svými starostmi mohou obrátit na paní učitelku, která je vyslechne, pomůže jim se v situaci lépe orientovat a má kontakty na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Děti už také většinou vědí, že existuje Linka bezpečí s telefonním číslem 116 111 - na ni se můžou obrátit kdykoliv, protože má non-stop provoz.

Něco podobnýho mám já táta nebo máma

Měl Tomáš právo vyjádřit se k tomu, u koho chce zůstat? Ano, měl. Právo dítěte svobodně vyjadřovat své názory o všech záležitostech, které se ho týkají, je zaručeno Úmluvou o právech dítěte. Postojům dítěte, které si dokáže samo na věc vytvořit svůj názor a umí jej formulovat, je třeba věnovat náležitou pozornost. Proto má soud i sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která dítě u soudu hájí, povinnost názor dítěte zjišťovat a znát a při rozhodování jej brát v úvahu.

Bylo správné, aby byl Tomáš postaven před rozhodnutí vybrat si mezi mámou a babičkou? Nebylo. Děti nemají být vtahovány do sporu mezi dospělými a nesmí být na ně přenášena váha rozhodnutí a zodpovědnost za budoucnost. To zásadně patří do rodičovské odpovědnosti. Tato rozhodnutí za ně musí udělat dospělí, kteří by měli být v prvé řadě schopni se sami mezi sebou na věci dohodnout. Pokud to však z nejrůznějších důvodů nezvládnou, musí za ně rozhodnout soud. Každé dítě je pak u soudu zastupováno nezávislou osobou, která nestojí ani na straně babičky, ani na straně mámy, ale snaží se soudu navrhnout takové řešení, které bude pro dítě nejlepší a bude v jeho zájmu.