*I. Vstup:* Čeká mě den a když Tě potkám, Pane, ponesu lehčej' jeho žár. Čeká mě noc a cokoliv se stane, nestihne moji duši zmar. Už spojily se naše cesty, Tys nám dal prohlédnout, už spojily se naše cesty, Tys nám dal prohlédnout. A bratru platí odpuštění, úsměv můj a pozdravení, k bratru chci teď usednout! Čeká mě den a když Tě potkám, Pane, ponesu lehčej' jeho žár. Čeká mě noc a cokoliv se stane, nestihne moji duši zmar. *II. Mezizpěv:* 1. Nám radostí jsi, Pane, Ty, a já to dlouho nevěděl, snad proto, že jsem neviděl, jak slza v slunci roztávala. Nám radostí jsi, Pane, Ty, jsi, Pane, Ty. 2. Nám radostí jsi, Pane, Ty, a já to dlouho nevěděl, snad proto, že jsem necítil, že dětská ruka je tak malá. Nám radostí jsi, Pane, Ty, jsi, Pane, Ty. 3. Nám radostí jsi, Pane, Ty, a já to dlouho nevěděl, snad proto, že jsem nepřijal slova, jež pokoj znamenala. Nám radostí jsi, Pane, Ty, jsi, Pane, Ty. *III. Obětování:* Ref.: Chleba a víno neseme, přijmi ty dary, prosíme. (2x) 1. Mám prázdné ruce, Pane, že skutkem jsem je nenaplnil, mám těžké nohy, Pane, bližnímu jsem se nepřiblížil. Ref.: Chleba a víno neseme, přijmi ty dary, prosíme. 2. Mám v sobě bolest, Pane, že tolik věcí zranilo, mám také touhu, Pane, aby Tě srdce poznalo. Ref.: Chleba a víno neseme, přijmi ty dary, prosíme. (2x) *IV. Přijímání:* V čas úzkosti, v čas podmračený, ať, Pane, jedno jsme, čas naděje je neproměnný, před Tebou stojíme. Ať přijímám Tě jako lék na každou starost, zármutek a v neštěstí se svěřuji! V čas úzkosti, v čas podmračený, ať, Pane, jedno jsme, čas naděje je neproměnný, před Tebou stojíme. V čas jásavý, v čas rozjasněný, ať, Pane, jedno jsme, čas naděje je neproměnný, před Tebou stojíme. Ať na Tebe zas těším se a s radostí svou svěřím se, shledání s Tebou oslavím! V čas jásavý, v čas rozjasněný, ať, Pane, jedno jsme, čas naděje je neproměnný, před Tebou stojíme. *V. Závěr:* 1. Za to, že v stromech přečtu život a jaro v pevné závěji, že potkal jsem Tě dneska ráno, za to Ti, Pane, děkuji. 2. Za to, že mnoho věnovals mi, chválit Tě mohu vroucněji, že vzal sis, co by tížilo mě, za to Ti, Pane, děkuji. 3. Za to, že doved' si mě blízko, s bratry i já Tě miluji, že potkal jsem Tě také večer, za to Ti, Pane, děkuji.
naprosto parádní provedení, sálá z toho taková zvláštní energie... sice nedokáži říct, jestli je to v původně zamýšleném tempu, nicméně mám v paměti interpretaci od jednoho pražského sboru a mám za to, že to bylo ve stejném nebo jenom mírně volnějším tempu :))
@@petrahorakova2525 To, že poznám jiné nářečí než je moje vlastní, přece vůbec nemusí znamenat, že mě musí tahat za uši. Na mě Jurkovič působí nejen moravsky, ale i tak nějak starobyle, barvou a melodikou hlasu mi připomíná i pražské zpěváky či moderátory z první republiky.
@@breznik1197 To tahá mě, vám se líbí, proč ne. Však to píšu za sebe. Taky poznám jiná nářečí...u lidí s hudebním sluchem nic neobvyklého, myslím. Každý má svůj vlastní vkus. 🙂
Soudobější provedení se mi tedy líbí mnohem více. Tohle je dnes již podivně znějící 'vykopávka,' i když chápu, že pro někoho to může být 'kabinetní lahůdka.'
Je to celé o půl tónu výš, gramofon se asi točil rychleji než měl. Proto ten legrační zvuk a nezvykle rychlé tempo. Je to škoda, nahrávka to původně byla jistě pěkná...
Tratraman Neřekl bych, že tempo je "nezvykle" rychlé, v originální partituře je například u vstupní písně tempo allegro (půlová nota má hodnotu 96), tudíž by bez problému mohla být ještě o něco rychleji, nicméně tohle tempo jí sedí dobře, ostatním písním taktéž, mohu-li soudit.
