Ukázka z právě dokončeného časosběrného dokumentu o jubilejní sezóně Divadla na Vinohradech VINOHRADSKÁ STO DESÁTÁ.
Před 40 lety (uf!) jsem drze natočil černobílý 16mm film o starém mosteckém divadle NEŽ SPADNE POSLEDNÍ OPONA. Pár měsíců nato budovu, kterou prošlo mnoho slavných jmen, odstřelili jako ostatně celý starý Most. K nápadu natočit ten film mne tehdy inspiroval televizní dokument Viktora Polesného ZRCADLO DOBY, který vznikl k 70. výročí Divadla na Vinohradech. V něčem byl jistě poplatný tehdejší době, ale zaujal mě průhledy do zákulisí a jeho atmosférou. Nikdy by mne nenapadlo, že jednou budu mít příležitost spolupracovat právě s vinohradským divadlem a dokumentovat jeho 110. sezónu. Ze střípků ze zákulisí, intimity zkoušek a ukázek inscenací posbíraných v jubilejní sezóně 2017/2018 jsem právě dokončil časosběrný dokument, jehož prostřednictvím bych vás chtěl spolu s Dagmar Havlovou Veškrnovou a Tomášem Töpferem touto mimořádnou sezónou provést. Teprve v takto koncentrované podobě si možná i vy uvědomíte, jak významnou roli dnes opět divadlo v naší nesamozřejmě demokratické společnosti má. Dobře jí mj. vystihují slova závěrečné písně v adaptaci Neffových SŇATKŮ Z ROZUMU z pera Jana Vedrala: „Kéž bychom dílo předali potomkům beze studu…“
30 сен 2024
