Strojová metafora v biologii
Mezi vědami humanitními a přírodními existuje stále jistá propast a nepochopení, které často působí oběma směry. Přírodovědci se zdráhají nazývat humanitní přístupy vědeckými, často pro údajně nedostatečnou metodologii a obtížnou testovatelnost hypotéz; humanitní vědci se také podle nich do hloubky nezajímají o přírodovědné problémy. Přírodovědné uvažování a bádání je přitom často implicitně umožněno díky metaforám či filosofickým pojmům, jejichž původ a význam jsou opomíjeny a tyto metafory jsou apriorně a nekriticky přijímány. Nejpronikavější metaforou v biologii kupříkladu je metafora strojová či moderněji (po objevu struktury DNA molekuly) metafora programová. Ta splňuje všechny funkce metafory ve vědě (teoretickou, heuristickou a rétorickou) a figuruje ve výkladech molekulárních procesů až po definice organismu. Privilegovaný status subjektu tak náleží pouze člověku. Proč strojový mechanismus stále převládá v popisech živého a jaká je jeho myšlenková tradice? Potřebuje současná biologie filosofii?
Příspěvek zazněl na (ne)konferenci VKontaktu v Chlupáčově muzeu historie Země.
více info zde: events/47694...
7 окт 2018
