Zastavte se a vnímejte svět, který běžně přehlížíte 

První by se lidi měli naučit flákat třeba i v Praze. Znám spousty lidí co žijí v Praze, jezdí na druhý konec světa. Ale neznají ani místo kde žijí, protože jen pendlují mezi domovém a prací autem.

Provozovala jsem už jako odrostlejší dítě a provozuju doteď, i jako "stará bréca". Klidně jsem jela ze školy autobusem, i když jsem absolutně nemusela a nikdy předtím jsem to neudělala - bylo mi deset. Když mám trochu času, cestou z práce si zajdu jinou trasou, než kudy chodím běžně. Fotím si zajímavé domy nebo různá zákoutí, dávám se do řeči s lidmi všeho věku...nic těžkého na tom není, a člověk má svět o strašně moc bohatší. Procestováno mám opravdu hodně - ano procestováno, ne proturistěno. Většinou bez plánů, nebo plánů ze dne na den, loni v zimě 4 měsíce v kuse, od Oregonu po Floridu a nazpět. NIkdy nevíte, co krásného a zajímavého po cestě potkáte...Děkuji za tohle video a za to, že existují lidé, kteří to mají stejně!

Tyjo na tohle video sem narazil úplně náhodou ale naprosto souhlasím nechci být brutálně klišózní ale rychlá doba naprosto zakazuje dělání zbytečných věcí, můj oblíbený příklad v mikro měřítku bylo chození s kamarádem po škole a prohlížení si naší školy víc detailně a nikdy sem se nebavili tolik jako když jsme objevili nějáký architektonický "skvost" je pravda že né každý má tolik prostoru ale tahle filozofie se dá aplikovat třeba i na ranní jízdu šalinou, zkrátka nehnat se ale žít život ❤

díky za tohle video. miluju sobotní rituál, který jsme si vybudovali s přítelkyní, při kterém jdeme ráno vršovicemi koupit čerstvý chleba a další věci nejen na snídani. pomalu procházíme sice známá místa, ale i tak potkáváme jiné lidi a uvědomujeme si nové detaily. na cestách jsem si uvědomil ještě jednu věc: jednou za čas se otočit. ukáže to člověku zase jinou perspektivu a pohled. i kdyby se nic zásadního a nového neobjevilo, pořád do stojí za to udělat. a platí to tak i pro život.

Jojo jen tak se poflakovat lelkovat a přitom se koukat❤️‼️

To jste řekl moc krásně, souhlasím. A mám velkou radost z těch komentářů tady...

Naprosto souhlasím a aplikuji i díky vašim videím, které mě nesmírně baví, těší a inspirují...třeba i k tomu být spíš cestovatelkou než turistkou a zažívat tak mnohá neskutečná setkání s lidmi či prostorem, ve kterém právě jsem.

Jezdíváme do zahraničí, cca 3-4x ročně. A mívali jsme s sebou kamaráda (Vašek), kterej měl seznam, jako na nákup. Chci vidět Mintjuic, Segradu, .... A odškrtával si, co už jsme navštívili a co "musíme" stihnout zítra a pozítří. Nejdřív jsme ho zkoušeli převychovat / ovlivnit. Ale po zjištění, že to nejde, jsme ho z týmu vyloučili. Měkce řečeno: přestali jsme ho na výlety zvát. Adam má v tomto pravdu. Ano, některé věci vidět chcu a musí to tak být. Ale taky chcu vypnout a jen tak se potulovat neznámými zákoutími a objevovat neobjevené. Pamatuju si docela silný zážitek, kdy jsme chodili po Jerusalémě a v jednu chvíli jsme opravdově zabloudili. Fakt jsme nevěděli, kam jsme vlezli a kudy zpět. Objevili jsme na schodech spolu sedět Žida a Araba, jak si něco vykládají a smějí se u toho. Zeptal jsem se, jestli si jejich setkání mohu vyfotit. Prý "v pohodě" a pak nás vzali do domu a dostali jsme najíst, napít.. Dodnes na ty dva chlapíky vzpomínám, když se z Jerusaléma objeví zpráva, že se tam někdo s někým seřezal.

Krásné poselství, Adame 🙂Já bych ještě dodal, že občas BYCHOM se také mohli pozastavit i nad jazykem, který používáme 😃😉

Krásně řečeno ❤

3 měsíce mi přijdou jako strašně málo, to člověk ani neprozkoumá různá roční období. Sám jsem byl v jiném městě 4 roky, skoro každý den na ulicích. S odstupem času jsem zjistil, že po 1 roce jsem netušil vůbec nic, opravdové prozkoumání města přišlo až po 2 až 3 letech.

My jsme takhle, strávili 2 měsíce v USA v Portlandu (Or), právě abysme si to mohli všechno co nás zajímá projít, nestresovat se nějakym časovym harmonogramem, udělat si výlety kdy se nám zachce kam se nám zachce, a já primárně abych mohl vyrazi na čundr a nemusel se psychovat že to mám jen na 3 dny a ten den musim sem, pak tam, a pak zpátky... ne.... prostě až se vrtáim tak se vrátim :D super, příští rok jedem zas, myslim, že tohle styl dovolených který by měl zkusit každý, ne hekticky narychlo tam a tam a za týden zpátky, to neni dovolená, to chaotickej výlet.

Produktivní lelkování :-) Dělám odjakživa a strašně mě to baví. Lze praktikovat kdekoliv, dokonce i ve skrz naskrz známém prostředí jako třeba doma. Vždy je co objevovat a zdaleka ne jen o architektuře.

"Trvalo mi dlouho než jsem to pochopil..." Tak u této věty v příspěvku jsem se pozastavil: Vnímám situace všedních dní jako průběžný proces, ve kterém cesta sama je cílem. Totiž, ne v cíli se "dějí věci" - v cíli už má člověk pocit "splněno-uf". Naopka - to právě cestou se dějí ty opravdové "bizáry!! - Tedy ANO, naprostý souhlas: Vědomě se snažit nefixovat se na "splnění cíle" je totiž pak obtížné pči tom zaujetí cílem vnímat i věci okolo cíle... (Obdobně v architektuře - kde veřejný prostor (to okolo, ta cesta), má pro kvalitu žití mnohem větší význam, než budova samotná...). Jinak: "Adame, děkuji velmi za vaše rozvahy a úvahy, otevřelo mi to vnímaní "architektury" a prostoru kolem nás tak, že to vnímám :)). Je to váš úspěch a já děkuji. Před tím, než jsem začal sledovat vaše příspěvky, jsem vnímal architekturu spíš jako "baráky kolem ulic" :))). Za "otevření očí od architekta" díky. Když člověk vidí ucelený profesionální komentář, vypadá to tak snadně a dává to smysl. A když pak stojím před svojí starou dřevěnou chajdou, kterou musím reálně předělat - teprve tehdy opravdu zřetelně vidím, že vůbec nic nevím :). Přeji úspěchy

Souhlasím, neboť v dostatečně dlouhém čase vznikají kvalitní stavby a díla a také vzniká prostor pro případné nápady změn projektu, které přichází spontánně časem a v krátké době projektu, bychom mnohdy nečekali, že nás posléze napadnou další změny a připomínky v projektu.

díky za super, video pochopil jsem že já jsem cestoval a bývalka byla typická turistka, proto už spolu necestujem :D

Hezke video :)

Nejlepší video na tvém kanále

Když už nevím co bych, tak dojedu na kolečnou náhodného metra a jdu pěšky domů. V městech jako je Lisabon je to to samé. Tam jsem si dopředu zjistil jenom místo, kde mají slušný kafe.

Miluju Stadtbummel po Brně, objevovat fasády a krásné dveře zdánlivě obyčejných domů 😊

Naprostý souhlas, pochopil jsem to až teď, ve čtyřiceti...

Je to pravda. Někdy stačí se ve městě zastavit a podívat se nahoru. Člověk je pak dost často překvapen, že vidí něco, kolem čeho dlouhý roky chodil a neviděl to. Je to tím, že lidé se často dívají jenom před sebe a vůbec nevidí, co je nad nimi. Občas to se tak sám dívám, a jsem dost často překvapen.

A co takhle ponořit se hluboko do svého nitra a zkusit si představit, co bych chtěl vidět kolem sebe, jaký bych chtěl svět okolo ? Což se nemusí vztahovat je na architekturu a uspořádání životního prostoru, ale má to mnohem širší a hlubší význam. Protože architektura je dnes bezobsažná, často působivá zajímavá forma, ale bez obsahu. Což je v prudkém kontrastu třeba se středověkou sakrální architekturou, která sahala od katedrál až po kapličky a boží muka uprostřed polí. Co vyjadřuje architektura dnes ? Jakou myšlenku, jaké poselství ? A co třeba krajinná architektura lednicko-valtického areálu ? Lze se v takovém prostředí vůbec cítit nedobře ? A jak se cítíme oproti tomu i v tom nejhezčím městě ?

Courat se jen tak uličkami měst a kochat se (a občas brknout o dlažbu a urazit se nehet na palci 😁).

Úžasně posaný vlastně přístup Zenu a zenové praxe

Moc hezké Adame, a i když by si měl člověk vybírat knizky sám, ten Chesterton mne inspiroval. Děkuji, zdravím, ali

uplna pravda. mozno to suvisi aj s vekom. ked je clovek starsi, uz je nasyteny prvoplanovymi zalezitostami a zacina sa vsetkym hlbsie zaoberat..

Rád chodím po městě nebo kdekoliv pěšky, rád koukám všude, až voyeursky. Kdykoliv jdu známými ulicemi, vždy se najde něco, čeho jsem si před tím nevšiml.

Někdo jede do Austrálie a přinese si fotku klokana. Jiný jde dolů do řeznictví a z klokana si nepřinese jen fotku, ale i maso.

Prvni! :)

👌👌