On my own Pretending he's beside me All alone I walk with him 'til morning Without him I feel his arms around me And when I lose my way I close my eyes And he has found me In the rain, the pavement shines like silver All the lights are misty in the river In the darkness, the trees are full of starlight And all I see is him and me forever and forever And I know it's only in my mind That I'm talking to myself and not to him And although I know that he is blind Still I say, there's a way for us I love him But when the night is over He is gone The river's just a river Without him The world around me changes The trees are bare and everywhere The streets are full of strangers I love him But every day I'm learning All my life I've only been pretending Without me His world will go on turning A world that's full of happiness That I have never known I love him I love him I love him But only on my own
On my own Pretending he's beside me All alone I walk with him 'til morning Without him I feel his arms around me And when I lose my way I close my eyes And he has found me In the rain, the pavement shines like silver All the lights are misty in the river In the darkness, the trees are full of starlight And all I see is him and me forever and forever And I know it's only in my mind That I'm talking to myself and not to him And although I know that he is blind Still I say, there's a way for us I love him But when the night is over He is gone The river's just a river Without him The world around me changes The trees are bare and everywhere The streets are full of strangers I love him But every day I'm learning All my life I've only been pretending Without me His world will go on turning A world that's full of happiness That I have never known I love him I love him I love him But only on my own
Otčenáš Jean Valjean: Pár slov mých, zní teď tmou, Otče náš, přijmi modlitbu mou. Zůstaň s ním, víš, je mlád, strach teď má, žil by rád. Líp než já, měl by žít, snáz i spát. Ať v tváři slunce má ne stín, vždyť on je téměř, jak můj syn, tak za něj rád život dám, už dlouho já umírám. Jsem dávno stár a víc než sám. Kéž jen mír v tváři má, Otče náš navždy buť vůle tvá. Můžeš dát, můžeš vzít, mou zkrať pouť, jej nech žít. Líp než já, měl by spát, líp i snít, dej mu mír. Kéž syn můj, kéž spí snáz!
Jean Valjean: Příští den, už skoro nic od něho nečekám, v té nekonečné pouti do někam. Ty stíny z dneška to se ví, se blízko mě zas objeví, příští den. Marius: Proč zítřek tvou dlaň vzít mi má, proč vlastně snít se nevyplácí? Jean Valjean: Další den Marius a Cosette: Jen chvíli znám tě lásko má, tak proč už vzápětí tě ztrácím? Eponine: Další den stát v ústraní Marius a Cosette: Den co nás dva rozdělí Eponine: Další den, kdy s ním se setká Marius a Cosette: Den, kdy slunce zajde nám Eponine: Doufej samotářko dál! Marius a Cosette: Další den, co odstonám Eponine: Kéž by zítra o mě stál Enjolras: Zítra padnout má, kdo vlád! Marius: S láskou svou bych zůstat chtěl Enjolras: Právo s násilím se utká Marius: Rád bych stál i v ohni střel Enjolras: Zazní salvy z barikád Marius: Jak jen rozhodnout se mám? Enjolras: Půjdeš s námi, já tě znám. Všichni: Co má se stát, to má se stát Jean Valjean: Příští den Javert: Jen se kloučci račte vzpouzet, zítra přijde šach i mat, typický je pro Francouze tenhle komplex barikád. Jean Valjean: Příští den Thénardierovi: Revoluce jó, sakra to je tip, když je bordel, tak se vždycky krade líp. Svlíknem raněný, mrknem na mrtví, mrtvej, když je vokradenej, tak prd ví! Všichni: Příští den už ... se rodí, den, kdy skončí nářek náš. Snad už zítra padne chrám, snad už zítra padne chrám. ... Slyš tu píseň zástupů, začne znít i z katedrál. Marius: Už vím, kam jít, kde místo mám. Jean Valjean: Příští den Cosette: Proč zítřek tvou dlaň vzít mi má? Eponine: Kéž by zítra o mě stál! Javert: Rád bych věděl, co se chystá. Jean Valjean: Příští den Thénardierovi: Látka vydrží, ... se nepoddá, nejlíp se to krade, když je svoboda. Javert: Jen se kloučci račte vzpouzet Jean Valjean: ... už zítra snad, čas pro mě začne pracovat. Jen Pán Bůh tvorstva předem zná součet výher, součet ztrát Všichni: Co ten den, příští den, má nám dát.
Já samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru koutů A otěž sejmu představám a pochytám je do kornoutů A náhle aniž vím, už mi nic nechybí, jsem s ním Já samotářka najednou se samotou se vypořádám On vlastně vůbec netuší, že potají mu z ruky hádám Co má se mu kdy stát a co můj nejdražší má rád Má tak rád, když s úsměvem ho vítám, když jdem tmou a nábřeží už dřímá Je nesvůj, když den mě neobjímá A jeho drobných něžností se sotva dopočítám Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání, zmokne sám, když přenáší mě louží Jen se dotknem a vím, jak po mně touží Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání Tohle já si jen tak nalhávám, sama mluvím se sebou i tentokrát Beznaděj, jen sebeklam - to znám Jenže já věřím v slůvko snad Když svítá a mlha zvolna stoupá pryč je déšť a s ním i on se ztrácí Dům z karet se rozpadá a kácí zas na světě jsi samotná, co naděláš, ty hloupá Sen končí, proč já se koncům bráním? Příběh můj je přeludem, jen zdáním Co na tom, jdi samotářko za ním s tou věčnou touhou po něčem, co nemůže ti dát Má lásko, má lásko, má lásko, proč jinou máš tak rád?
Marius: Nikdy jsem tu bolest neznal, bohužel, teď už ji znám. Prázdný stůl i židle prázdné… Přátelé, proč jsem tu sám? Tady v nás ten oheň vzplanul, slovu „Zítra“ šli jsme vstříc, dnes to slůvko krutý cenzor pokřivil na „nikdy víc“. Tady sedal v koutě Grantaire, Enjolras i Jean Prouvaire, tady z víry čin se rodil a možná sním i strach… Však větší váhu měl ten sen, sen nádherný, co volal k barikádě poslední tam v tmách… Chlapci, odpusťte mi, prosím, že jsem živ, že jsem tu dál, kolik útrap život bez vás, kolik slz a muk mě stál. Jako přízraky vás vídám, jste jen přelud, jenom stín. Prázdný stůl i židle prázdné… Proč tu být, když není s kým? Jen ať nikdo z vás se neptá, zda ta oběť smysl má. Prázdný stůl i židle prázdné Nevěří už v nic jak já.
Gran bel lavoro Manu. Non so se suoni con uno spartito davanti, perché ricordare tutti i passaggi di questo brano è alquanto complicato (ne so qualcosa...), ma tu l'hai fatto alla grande! 👍
Scusa l'irriverenza, ma posso fare una domanda? Ma è possibile senza una base classica imparate a suonare il boogie woogie? Così non dico dalla sera alla mattina. Ciao e perdona l'ardire. Bravo davvero.
Beh che dire bravissimo e bella versione. Ciao da Gianfranco, scrivo in italiano perché ho saputo che sei italiano. Bravo davvero. Qualcuno di lassù ti ha ispirato.🇮🇹
Le tue sono interpretazioni al piano sono fantastiche. Questa è una delle più belle canzoni esistenti tratte da una colonna sonora di un film. James Horner era un genio assoluto. Grazie Manu. Ti ho scoperto coi Petersens e, col tempo, hai continuato confermare il tuo talento pianistico. 🙏
